Pavla Melková Livres

Dvojjazyčná publikace vydaná ke stejnojmenné výstavě umělce Michala Škody v Galerii Miroslava Kubíka v Litomyšli, 6. dubna – 24. května 2019. Kurátor a koncepce výstavy Pavla Melková, Michal Škoda. Texty Pavla Melková. V prostoru okolo sebe obvykle vnímáme hmoty, a nikoliv prázdno mezi nimi. Soustřeďujeme se na objekty a nikoliv na vztahy, které vzájemně vytvářejí. Zaznamenáváme průběh cest, jejich tvar, počátek, cíl a nikoliv jejich směřování. Možná ale, že to podstatné se někdy skrývá mezi objekty - ve zdánlivě prázdném meziprostoru, v charakteru samotných vztahů, v neviditelných směrech cest. Instalace Michala Škody vytvářejí v galerii vlastní společný prostor, vymezovaný milníky jednotlivých objektů. Kresby a sochy jsou jádry uspořádání prostoru, ohnisky koncentrace vztahů, místy křížení a odvíjení směrů. Prostorové objekty a plošné kresby v sobě – jako černé meteority – zhušťují nekonečno, vrací do sebe samotných počátky, konce, směry. Prázdno mlžných kreseb je plné prosakujících vztahů, které kulminují ve zčernalých stopách křížení. Fragmenty cest v liniových kresbách nezaznamenávají jejich začátek ani cíl, tvar ani průběh – jen naznačují směřování. Nacházíme se uvnitř vztahů. Jsme jejich součástí. Mysl se stává prostorem, prostor myslí. (Pavla Melková)

Básnická sbírka Pavly Melkové. Publikaci doprovází grafiky Michala Škody a fotografie Oty Palána. Vydáno v nákladu 200 číslovaných kopií podepsaných autory.

Pozvání Ke stolu! svedlo dohromady devatenáct autorů z různých profesních oblastí. Jejich úkolem bylo identifikovat, každý sám za sebe, jedno téma, které mu osobně leží na srdci a jehož řešení může zlepšit kvalitu rozvoje Prahy a života v ní. U pomyslného stolu debatovali architekti, pedagogové, filozof, historik, sociolog, developer, lékař, ekonomové, novinářka a cestovatelka, výtvarní umělci, kněz, akademici, teoretička, filozof architektury, děkanka a přírodovědec. V průsečících nezávislých myšlenek postupně vyvstávaly překvapivé shody v jejich základu, které by mohly být možnými místy ohnisek potřebných změn a inspirací pro veřejnou správu, plánovače, architekty, soukromé developery a investory, obyvatele Prahy a všechny ostatní, kdo chtějí řešit skutečné a aktuální problémy města, tak jak je vidí život.

Pavla Melková je architektka, která za svoje stavby, vytvořené v rámci MCA atelieru získala řadu významných ocenění. Kromě pedagogické a výzkumné činnosti na Fakultě architektury ČVUT se intenzivně věnuje psaní teoretických knih i básnické tvorbě. V nich se prolíná její praktická zkušenost, znalost filozofie, sociologie, dějin umění i zájem o celé spektrum oborů dalších, a především hluboká citlivost vlastního vnímání prostředí okolo nás, a lidských vztahů k němu a v něm. Díky této citlivosti je její psaní specifické, a v dnešní době v daném oboru ojedinělé, neboť se na prostředí dívá pohledem jeho uživatelů, nikoli odborníka, jehož hlas v pozadí tento pohled spíše analyzuje. Soubor esejů je volným pokračováním předešlých knih Prožívat architekturu a Humanistická role architektury. Kniha Prožívat architekturu se věnovala především pozorování a interpretaci konkrétních situací prostředí okolo nás a tomu, jak jsou ovlivňovány kvalitou architektury. Humanistická role architektury potom mířila více k rovině obecných východisek, cílů a reálných nástrojů jeho vytváření, zejména z pozice plánování sídel a navrhování architektury. Třetí esejistická kniha, Vnímání prostoru, zkoumá, jak lidé prostředí vnímají. Zabývá se potenciálem architektury a dalších uměleckých disciplín toto vnímání otevírat a prohlubovat. A hledá, jak dané znalosti využít pro tvorbu architektury.

Kniha Prostor pro člověka v tvorbě Michala Škody není klasickým katalogem ani teoretickou studií. Je knihou o hledání jazyka, a to v několika úrovních. Je hledáním jazyka interpretace vnímání a prožívání reálného prostoru člověkem v něm přítomným, a to skrze výtvarný projev a zároveň skrze slovo, interpretující jak výtvarné dílo, tak samotný prostor našeho života. Napříč obory – architektury, výtvarného umění a literatury – pokládá otázku o významu prostoru v životě člověka. Cílem knihy je hledat možné odpovědi na to, kam se podělo ztracené vědomí zakotvenosti člověka ve fyzickém prostoru současného světa, zejména architektury, respektive veškerého vystavěného prostředí. Kam se ztratila schopnost ho vědomě prožívat a porozumět mu. Díla Michala Škody z posledního období, tedy grafitové kresby, architektonické intervence a autorské knihy, mohou být v tomto kontextu vnímána jako komunikativní reprezentace žitého prostoru, nabízející jazyk jeho čtení v abstraktní rovině, který může divákovi rozšířit schopnosti vnímání jeho vlastního reálného světa.

Kniha Humanistická role architektury volně navazuje na předcházející knihu autorky Prožívat architekturu. Úvahy o humanistické roli architektury vycházejí z názoru, že její absence či nedostatečné naplnění stojí v jádru řady problémů dnešního vystavěného prostředí. Jednotlivé texty řeší základní otázky: jaký je význam humanistického rozměru architektury v současnosti a co způsobuje jeho absence a jaké vlastnosti architektury ho naplňují. Humanistický rozměr architektury autorka nachází ve vlastnostech přesahujících její utilitární a technický rozměr, jako je komunikační schopnost architektury, ztělesnění a artikulace společenského a kulturního kontextu, etická funkce, reprezentační a symbolická role, obytná či estetická kvalita. Tyto otázky kniha zkoumá na tématech úlohy architektury ve společnosti, role profese architekta, významu veřejného prostoru města či problematice památkové péče. Nejedná se přitom o pouhé teoretické úvahy, ale zároveň o reflexi zkušeností Pavly Melkové jako praktikující architektky, spoluautorky realizací ateliéru MCA a v posledních letech také ředitelky Sekce detailu města na Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy.

We should ask not only how architecture is, but primarily, what it causes. Such is the epigraph for the present work, discussion (not only) architecture in a way that addresses every one of us. The authors of the publication, who have spent much time investigating the mutual relations between human beings, their environment and architecture, demonstrate through concrete examples the importance of mutuality, solitary and cooperation not only in the relations of architecture towards people and the physical environment, but also in the life of society in general. They take as their assumption that the types of connections in which architecture participates and which it creates are founded on identical or similar principles as the relations between people or within nature. In short, it seems that finally the time has come when it will be a matter of course to evaluate architectonic ambitions mostly through their impact on the quality of social life, that of today as well as the future.

Publikace vydaná u příležitosti stejnojmenné výstavy konané od 4.3. do 21.5.2023 v zóně 8smička v Humpolci. Výstava zkoumá prostřednictvím instalací šesti umělců a umělkyň z Polska, Německa, Rakouska a Česka možnosti a schopnosti zvuku formovat prostředí, transformovat prostor a ovlivňovat naše pocity v něm, nebo jej naopak dekonstruovat novými přístupy. V galerijním prostoru s určitými architektonickými prvky a materiály se můžeme díky naslouchání ocitat ve stále nových akustických situacích. Zvuk se kolem nás rozlévá na všechny strany, prolíná, vrací, odráží, houstne a ředí. S takovými kvalitami zvuk přestává být něčím, co zní proto, aby byl slyšen, ale naopak existuje sám o sobě a může se díky své čistotě, hlasitosti a charakteru stát nástrojem silné subjektivní i sdílené výpovědi o současném stavu světa.