Kniha přináší 24 vánočních pohádek – stejně jako v adventním kalendáři. Pohádky seznamují děti s tradičními postavami, jako jsou andělé, čerti či Mikuláš, ale i se zvířátky a kouzelnými bytostmi. Za každou pohádkou čeká děti krátký úkol nebo aktivita, která je hravou formou. zapojuje do vánočních tradic a připraví je na sváteční dny.
Cvičebnice je určená pro všechny, kteří chtějí psát, anebo si psaní vyzkoušet a kreativně se vyjádřit. Provede vás od prvotního nápadu přes jednotlivé části psacího procesu a také poradí, co dále dělat s hotovým textem. Psaní je také řemeslo, a pokud jej chcete ovládat, je užitečné dobře znát nářadí, se kterým budete pracovat. Je třeba vědět, co všechno si s literární postavou můžete dělat, jaké jsou možnosti vyprávění a jak překonat tvůrčí blok. Zkuste si roli spisovatele hravou formou, která vás bude bavit a která vám předá ucelený přehled o tvůrčím psaní. I Shakespeare nějak začal...
Jak moc známe své blízké? Denně je potkáváme, bydlíme s nimi pod jednou střechou, a myslíme si, že o nich víme všechno. „Barák“ je vyprávěn stárnoucí vdovou, která pozoruje své sousedy, kteří na rozdíl od ní prožívají své životy. Působí jako přízrak, co se plouží z domu do obchodu a zpět, jinak vysedává u otevřeného okna činžovního domu. Její stereotyp nahlodá událost, která se dotkne přímo jí a ona prochází proměnou a nachází v sobě opět ženu. Osud zamíchá i se životem její dcery alkoholičky a jednoho z nájemníků tak, že je těžko říct, jak moc můžeme druhé poznat či pochopit.
Žijeme všichni v jednom světě a všichni sníme, doufáme, a pak děláme chyby a stárneme. Tak jako postavy povídek ze sbírky Odraz ode dna, které mají jedno společné: blíží se ke dnu a možná se od něj odrazí, možná ne. Autorčin strohý styl poukazuje na všednost života, ale zároveň je z něj cítit naléhavost. Naléhavost roztouženého mládí i stárnoucích žen a pak taky těch, co jim trochu ujíždí vlak. Anebo ujíždějí oni něčemu, co si kdy vysnili, aniž by si to ale sami přiznali, a žijí zkrátka tak, jak nejlépe umějí – na první pohled obyčejně, i když jde o vyvrhele, násilníky či jen o nešťastné lidi.
Souboru povídek dominují obrazy obyčejných osudů ve všedních situacích, které tak často odhalují marnost, bezvýchodnost, úzkost z budoucnosti. Postavy své banální rutiny provázejí dialogy plnými intrik, zástěrek i manipulací, komentáři, jimiž klamou sebe i své blízké. Jen tak mohou v tomto světě obstát. Protože jinak nic není.
Vyspat se do růžova. Bez problémů přejíždět po městě tramvají. Užít si klidnou dovolenou u moře a nestrachovat se, že každý pupínek může znamenat nevyléčitelnou nemoc… Takový život mají „panikáři“ málokdy. Úzkost jim v hlavě vytváří katastrofické scénáře hodné hollywoodského trháku a běžné úkoly můžou představovat nepřekonatelnou překážku. Spisovatelka Alžběta Bublanová v deníkových zápiscích upřímně popisuje, jaké to je existovat s panikou po boku a jak – a jestli vůbec – se dá nezvaná návštěvnice našich myšlenek obelstít, nebo je prostě potřeba se s ní naučit žít.
Co se stane s charakterem člověka, když se poprvé v životě dostane k moci? Radek Novotný bydlí na ničím výjimečném maloměstě a pracuje jako úředník. Díky své nevinně vyhlížející tváři se dostane na kandidátku ve volbách, a nakonec se z něj stane i starosta. Ovšem jen na oko. Svou roli ale vezme vážně a začne se měnit. V nové funkci hledá novou identitu. Tu však hledá i jeho žena s dospívající dcerou, jež se snaží stát předobrazem současné společnosti. Román o složitých vztazích, hledání sebe sama a mezigeneračních válkách, které nemůže nikdo vyhrát.
Powieść „Im przeznaczone” kreśli drogi determinujące naszą tożsamość, wskazując na marzenia i czyny naszych rodziców, ale pokazuje również, że sami mamy w sobie siłę, by być kim chcemy i by żyć w taki sposób, jaki sami uznamy za słuszne. Niezwykłe ciepło płynie z zakończenia książki. Okazuje się, że miłość i tak wygrywa! FRAGMENT RECENZJI: „Po raz kolejny Alžběcie Bublanovej udało się z łatwością przeniknąć do wnętrza swoich bohaterów, choć ich perypetie nie są łatwe. O sile powieści Im przeznaczone nie świadczy objętość, ale sposób w jaki autorka prowadzi narrację. Jest to lektura wymagająca skupienia, która szczególnie mocno rezonuje u wrażliwych czytelników.” – Baru Javorková, Knihomilka O AUTORCE: Alžběta Bublanová w 2012 r. zdobyła nagrodę Máchova růže od Akademii Czeskiej Literatury za zbiór opowiadań „Čtyři stěny”. Opublikowała powieści „V Tichu”, „Barák” (Kamienica), „Ti, kterým se narodíš” (Im przeznaczone) oraz opowiadania „Odraz ode dna”. Jest współautorką poradnika dla pisarzy „Cvičebnice tvůrčího psaní: I Shakespeare nějak začal” (Ćwiczenia kreatywnego pisania. I Szekspir jakoś zaczynał). Urodzona w Brnie, ukończyła Akademię Literacką im. Josefa Škvoreckiego w Pradze. Od ponad czterech lat uczy kreatywnego pisania w ramach projektu Kursy z Salonu i wydaje lokalny magazyn „Náměsíčník” o jednej z praskich dzielnic.
Pozoruhodná novela mladé autorky zachycuje výsek života bezejmenné hrdinky, mladé holky, pro niž se v patnácti otvírá lákavý svět dospělých, plný zdánlivě neomezených možností. Zprvu citlivá a jaksi popudlivá k životu se snaží probojovat tak trochu zoufalým způsobem k čemukoliv, co připomíná štěstí. Ale brzy se dostane do věku, kdy si uvědomí, že karty, které byly rozdány, se už nezmění. Neustále se snaží něco rychle změnit, rychle žít, rychle dobýt svět, a přitom se nehne z místa. Její pubertální boj o lepší život střídá boj dospělé ženy, jejíž snaha neustále být lepší než ostatní vyznívá marně v patnácti, ve dvaceti i ve třiceti. A nemění se ani bar Ticho, kam se v noci chodí skrýt před realitou… a sama před sebou.
Když její manžel spáchá sebevraždu, zhroutí se Jitce svět. Zůstane sama s osmiletým synem, který se jí vzdaluje, manželovou rodinou, která jí Pavlovu smrt vyčítá, a především s trýznivými otázkami, na něž nedokáže najít odpovědi. Proč to udělal? Můžu za to já? Co teď s námi bude? A jak mám začít znova žít? Čekají ji dlouhé měsíce tápání, přešlapů a snahy, aby se stala silnou ženou, která se dokáže postarat nejen sama o sebe, ale hlavně o své dítě. Novela Pozůstalí je příběhem osamělých duší, jež se pokoušejí znovu najít svoje místo v troskách vlastních životů a končí ve slepých uličkách častěji, než by si přály.
