Lukáš Holeček Livres

Cílem knihy je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky. Kniha sleduje souvislost mezi tvůrčí volbou tématu a okolnostmi, za nichž probíhala. Nevěnuje se přitom jen literatuře v užším slova smyslu, tj. poezii, próze a dramatu s uměleckými ambicemi a pro dospělé, ale též literatuře faktografické a populární, jakož i literatuře pro děti a mládež. Stranou nezůstávají ani vztahy mezi literaturou a divadlem, rozhlasem či filmem nebo literární rozměr dobového městského folkloru či školní literární výchova.

Publikace obsahuje dvaadvacet příspěvků od domácích i zahraničních odborníků mapujících vývoj agrárního hnutí a agrárních stran v českých zemích, na Slovensku a v různých zemích Evropy (Polsko, Maďarsko, Skandinávie, Balkán). Pozornost je věnována také předním domácím i zahraničním agrárním politikům a teoretikům agrárního hnutí. Kniha shrnuje výsledky mezinárodní vědecké konference uspořádané v roce 2013 při příležitosti sto čtyřicátého výročí narození Antonína Švehly a současně konané při příležitosti šedesátého výročí jeho smrti.

Deníky Václava Tilleho (1867-1937) z posledních deseti let autorova života představují pozoruhodný a cenný historický pramen, tím spíše, že až do nedávné doby byla jejich ucelená podoba veřejnosti téměř neznámá. Deníky neosvětlují pouze okolnosti života významného vědce a divadelního publicisty, ale originálně glosují neobyčejně pestré dění v kruzích meziválečné intelektuální elity, kde se prolínají osudy politiků, herců, kritiků, profesorů, diplomatů... První svazek zahrnuje komentovanou edici deníků z let 1927-1931 a je doplněný úvodní životopisnou studií a jmenným rejstříkem

Kniha komplexně a fundovaně představuje jednu z nejvýraznějších kulturních událostí třicátých a čtyřicátých let 20. století – anketu o „nejzajímavější knihu“ pořádanou pravidelně v letech 1928–1941 a 1946–1949 deníkem Lidové noviny. Každoročně v ní odpovídali reprezentanti mnoha nejrůznějších oborů (politici, spisovatelé, divadelní a filmoví herci, majitelé významných podniků, veřejní činitelé, vědci, profesoři atd.); před očima tak vyvstává obraz intelektuálního života v Československu. Publikaci uvádí literárněhistorická studie Lukáše Holečka, která zasazuje anketu do širšího dobového kontextu, shrnuje její historii, skladbu respondentů, reflektuje její proměny v čase a všímá si významných kritických ohlasů s ohledem na kulturně- politické souvislosti. Edici anketních odpovědí z let 1928–1947 doprovázejí stručné přehledy k jednotlivým ročníkům, bibliografie a kompletní jmenné rejstříky anket z let 1928–1941 a 1946–1949.

Publikace Literární studie je komentovaným výborem z díla českého literárního historika, komeniologa a publicisty Jana Blahoslava Čapka, zahrnuje jeho recenze, studie a stati z let 1924-1980, včetně těch publikovaných v zahraničí a v samizdatu. Čapkovy studie přinášejí filozoficky podložené interpretace děl a osobností meziválečné české literatury a literární vědy (V. Dyk, K. Čapek, O. Březina, J. Hora, F. X. Šalda, J. Durych, T. G. Masaryk ad.). Jan Blahoslav Čapek (1903-1982) se zabýval především moderní českou literaturou, evangelickou literární tradicí a dílem J. A. Komenského. Jako literární historik se profiloval jako žák Jana Jakubce, jako literární teoretik rozvíjel sociologické koncepce T. G. Masaryka.

Václav Tille (1867–1937), profesor srovnávacích dějin literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a významný představitel meziválečné kultury, si během svého života vedl osobní deníky, které dodnes představují pozoruhodný a cenný historický pramen. Dvousvazková edice zpřístupňuje deníkové zápisky z posledních deseti let autorova života (1927–1937). Texty dávají nahlédnout do každodenního života tohoto vědce, originálně také glosují pestré dění v prostředí české i zahraniční intelektuální elity, v němž se prolínají osudy politiků, herců, umělců, vědců i diplomatů. V denících se zrcadlí neobvyklá šíře Tilleho zájmů, mezi nimiž měla své místo politika, divadlo, literatura, avantgardní umění i tehdejší nová média, rozhlas a film. Osobní záznamy této významné osobnosti poskytují subjektivně zaujatý, přesto však jedinečný vhled do zákulisí české společnosti v první polovině 20. století. Druhý svazek zahrnuje komentovanou edici deníků z let 1932–1937.

Literární archiv č. 54 se věnuje dějinám nejdéle vycházejícího českého literárního časopisu Lumír (1851–1940). Jednotlivé příspěvky postihují tendence spoluutvářející obsah a význam tohoto listu a představují některé osobnosti podílející se na jeho redakčním profilování. Studie tematicky čerpající z 19. století se zabývají postavou tzv. lumírovského básníka, poezií Jaroslava Vrchlického v komparaci s jeho překlady Charlese Baudelaira, typickými projevy dobové výpravné prózy v čele se Svatým Xaveriem Jakuba Arbesa i pozicí časopisu v počínajících polemikách o umělecké moderně. Etapu časopisu ve 20. století mapují stati věnované literární kritice Karla Sezimy, roli Lumíru v období druhé republiky a okolnostem jeho zániku v roce 1940. Součástí čísla je výběrová edice korespondence mezi Hanušem Jelínkem a Arnem Novákem z let 1929–1939 uvozená studií zabývající se otázkou tradice v koncepci meziválečného Lumíru. V oddíle pro zaměstnance PNP je publikován příspěvek o Kamilu Bednářovi jako autorovi literatury pro děti. Zprávy Literárního archivu informují o přírůstcích v roce 2021 a o zpracovaných fondech (Štulc Václav, Herben Jan a Fričová Božena). Následují vzpomínky Milana Kodejše na jeho působení v PNP v letech 1958–1980 a článek o bývalém depozitáři ve Vinařicích u Dobrovice. Číslo uzavírá nekrolog za Naděždu Macurovou. Sborník doplňuje pestrá obrazová příloha pocházející převážně ze sbírek PNP.

Edice pamětí Antonína Matuly (1885–1953) představuje osobnost úředníka působícího na ministerstvu školství a národní osvěty mezi lety 1919–1944. Paměti ilustrují nejen autorův soukromý život, ale zejména jeho veřejnou činnost – kariéru středoškolského profesora na sklonku rakousko-uherské monarchie, spisovatele a autora odborných pedagogických prací, teoretika a „zakladatele“ ruralismu a jednoho z hlavních organizátorů tzv. lidové výchovy. Matulův zájem o kulturní osvětu na venkově po roce 1918 vyústil v založení celorepublikové osvětové organizace Svobodné učení selské v rámci republikánské strany. Paměti rovněž poskytují autorovy reflexe složitého dění v letech tzv. druhé republiky, zejména v oblasti kulturní politiky, která spadala do jeho úřední gesce. Po nacistické okupaci se Matula až do vynuceného penzionování v roce 1944 jako jeden z mála českých úředníků v rámci ministerstva školství udržel ve vysoké pozici a ve vzpomínkách tak z vlastní perspektivy reflektuje interní poměry na ministerstvu i v protektorátní kulturní politice.