V knize Le maître ignorant (1987) nabízí Jacques Rancière, prostřednictvím biografie nevšedního lektora francouzské literatury v Lovani Josepha Jacotota, originální filosofickou reflexi, která se ani tak netýká filosofie výchovy, jako filosofie a politiky. To hlavní, co nás Rancièrův Jacotot učí, je, že se vzděláním je tomu jako se svobodou: nedává se, ale bere. Le maître ignorant představuje důležité dílo pro dějiny intelektuální emancipace. Kniha bude doplněna o úvodní studii, jež představí základní myšlenky díla v kontextu tehdejší i současné politické a sociální filosofie.
Jacques Ranciere (1940) je francouzsky filosof, který se zabývá primárně otázkami politiky a estetiky. V 60. letech patřil k žákům a spolupracovníkům marxistického teoretika Louise Althussera, z jehož okruhu vzešel vlivný sborník Lire le Capital (Číst Kapitál), na němž se Ranciere autorsky podílel. Na přelomu 60. a 70. let nabývá Rancierovo myšlení svébytného charakteru. Do středu jeho zájmu si pozvolna razí cestu problematika rovnosti. Ta se stane trvalou součástí a klíčovým prvkem jeho myšlení. Monografie Jacques Ranciere se zaměřuje především na Rancierovu politickou a estetickou teorii, ale také na historický kontext jeho myšlení a jeho poměr k dílu některých jeho současníků, například k filosofii Jeana-Françoise Lyotarda či Alaina Badioua.
Witkiewicz established rules for his portrait work, marking paintings with symbols indicating the substances he had consumed or abstained from. Type C portraits were created under the influence of alcohol and "narcotics of a superior grade," resulting in abstract compositions he termed "Pure Form." Various drugs produced distinct distortions and effects, often reflecting the subject's preferences. Some portraits indicated the number of days without smoking or drinking, while type D works aimed for similar results without artificial means. Different substances influenced color combinations and highlighted various aspects of the subject's features or psyche, exemplified by a series of self-portraits created with beer and cocaine.
Informed by earlier drug writings and anticipating future explorations of psychoactive substances, Witkacy's 1930 work discusses his experimentation and the nature of addiction, critiquing societal attitudes toward drugs deemed "acceptable." As life mechanized, he believed metaphysical experiences could only be achieved artificially, paralleling Henri Michaux's extensive visual art created under substance influence.
Witkacy's acerbic, meandering prose, filled with neologisms and multilingual expressions, critiques Polish society and the art world, exposing the hypocrisy surrounding drug use. Since its 1930s publication, this work has gained cult status in Poland as a modernist classic. This edition fe
