Ten, kdo píše, přechází po provaze, jehož oba konce svírá nicota. Tato maxima charakterizuje autorské gesto, které Miroslav Olšovský rozvíjí ve své nové knize. Je to zvláštní, hraniční počin na pomezí prózy, poezie i konceptuálního psaní. Kniha je věnována Praze, ale nejedná se o místopis nebo nostalgickou vzpomínku. Praha Olšovskému vstoupila do…
Autoři kolektivní monografie se snaží ukázat postupnou přeměnu Krymu od multikulturní křižovatky antického světa po kolonii Ruska. Kniha se mj. věnuje oběma anexím Krymu a vysvětluje, za jakých okolností se Krym stal ruským. Dvě základní studie o dějinách Krymu a ruské literatuře s krymským tématem doplňují dílčí studie z oblasti archeologie, polské a ukrajinské literatury. Kniha akcentuje ruské imperiální vědomí a snahu o okupaci Ukrajiny, k níž byla anexe Krymu v roce 2014 přípravným krokem.
The artist's publication, filled with drawings, original poems, and photographs, captures the events occurring in the now less accessible landscape of Prague's Motol at the end of the pandemic year. During his residency at the Motol landfill, artist and sculptor Martin Zet created a performative project centered on contemplation and communal festivities. By invoking the structure of the Star Summer Palace in participants' imaginations and incorporating poets to verbalize the location through original poetry, the project draws an analogy to an unrealized architectural endeavor. The AntiStar project delves into the Motol landfill, reflecting the negative imprint of the Star Summer Palace from the nearby deer park at White Mountain, serving as Zet's personal exploration of the landscape. This publication acts as a personal diary, a collection of poems, a summary of empirical investigation, an artist’s sketchbook, and a catalogue all in one. Contributions from poets such as Petr Hrbáč, Vít Janota, Zuzana Lazarová, and others enrich the work. The artists’ research residencies in Prague’s periphery were part of the Art for the City program, with the CirculUM project executed by the Prague City Gallery in collaboration with the Neolokator.cz transdisciplinary platform.
Autorská publikace plná kreseb, originálních básní a fotografií je po
pandemickém roce zhmotněním dění, které se odehrálo v periferní a dnes málo
přístupné krajině pražského Motola. Pro svou rezidenci na motolské navážce
navrhl umělec a sochař Martin Zet performativní projekt, založený na
kontemplaci a uspořádání skupinových dějů – slavností. Zpřítomňování obrazu
objektu letohrádku Hvězda čistě v imaginaci účastníků, účast básníků a
verbalizace místa skrze autorskou poezii, vytyčování půdorysu a virtuální vrt
do podloží skládky tvoří analogii s architektonickým projektem, který nebude
nikdy realizován. Projekt AntiHvězda, vnoření negativního otisku letohrádku
Hvězda v nedaleké stejnojmenné oboře u Bílé Hory, do útrob motolské skládky je
osobním vědeckým výzkumem umělce v krajině. Knížka je osobním deníkem,
básnickou sbírkou, souhrnem empirického výzkumu i archivního bádání, uměleckým
skicářem a katalogem v jednom. Svými verši přispěli Petr Hrbáč, Vít Janota,
Zuzana Lazarová, Petr Maděra, Benoit Meunier, Miroslav Olšovský, Josef Straka
a Robert Wudy.
Moderní literatura spočívá na decentralizovaném psaní a nehierarchickém prezentování v původní nerozlišitelnosti událostí. Moderní literatura nezakládá dílo, ale proces psaní, který dílo rozkládá. Psaní je anarchie a pokračuje jako evidence toho, co chce být řečí sděleno, jako jisté setrvání sdělení v čase. Moderní umělecký jazyk se snaží událostem přiblížit až na hranici jejich reprezentace a ukázat je v jejich stávání se událostmi. Takový jazyk se stává jazykem pohybu, jazykem kinematografickým a evidentním. Psaní je „permanentní evidencí“, je clonou (Gombrowicz) i průhledem (Nabokov). Kniha pojednává o projevech psaní a vidění nejen v tvorbě Gombrowicze a Nabokova, ale také Babela, Becketta, Bělého, Čechova, Kafky, Pilňaka anebo Prousta.
Nepíšeme, nežijeme, ba ani neumíráme podle abecedy. Naše promluva je roztrhaná. I my jsme fragmentární… Miroslav Olšovský (1970) hledá možnosti, tj. jazyk – kterým lze v této situaci vypovídat. Jak vypovědět to, co není úplné, i to, co téměř není. Zároveň zkoumá, co pro nás – v této situaci – znamená psát a pojmenovávat.
Rozšířené a přepracované vydání básnického debutu Miroslava Olšovského, jenž vyšel jako výbor roku 2006 pod názvem Záznamy prázdnot. Nový soubor přináší dalších čtyřiačtyřicet dosud knižně nepublikovaných básní, a je tedy návratem k původnímu (autorskému) konceptuálnímu rozvrhu. V Olšovského – riskantním – básnickém světě jsme odsouzeni k jazyku, který je ovšem stejně smrtelný jako my.
Báseň v próze Líčení odráží autorovu potřebu popsat konec děsivého dvacátého století, v němž se narodil. Pokud dříve spisovateli stačilo uchopit svět v jeho rozpadu, kdy ještě můžeme podobu právě zanikajícího světa z díla vytušit, jemu už nezbývalo nic jiného, než ukázat trosky, z nichž nejde vyčíst nic, dokonce ani příčinu všudypřítomného násilí. Útržkovité informace a symbolické zkratky však o to více poodhalují děsivou atmosféru padesátých let v Československu, se známými i tušenými důsledky.