Právo je jednou ze složek veřejné moci. Jak ale ukázal už Émile Durkheim, právo je také sociálním faktem, v němž se nějakým způsobem odráží podoba dané společnosti a její kultury. Kniha Kdo je vinen, pohybující se v rámci sociologie orientované na zkoumání kultury, nabízí pohled na trestní právo z hlediska analýzy kulturních významů. Významů, které jsou obsaženy jak přímo v jeho textu, tak především v jeho kontextu - v parlamentních debatách a v pracích právních či kriminologických expertů. Konkrétně jde o zkoumání toho, jak právo "nahlíží" odpovědnost člověka za jednání a jak se tento právní pohled formuluje v diskusích politických i expertních. Kniha je určena nejen sociologům, ale může být zajímavá i pro ty, kdo se zabývají trestním právem a trestáním z pohledu právní vědy, kriminologie či například analýzy veřejných politik.
„Kniha představuje (v českém prostředí doposud ojedinělý) pokus popsat a analyzovat určitá specifická témata spojená se sociologickým zkoumáním náboženství v dnešní české společnosti. Autoři si záměrně vybírají určitá témata, která dosud nebyla v rámci české sociologie náboženství analyzována - náboženskou socializaci (předávání víry v rodině), vztah náboženské příslušnosti a důvěry, vztah náboženství a pocitu štěstí nebo tolerantnosti, a souvislost náboženství s otázkami konce života, resp. pohřbívání. Text považuji v českém kontextu za velice zdařilý a je vidět, že autoři odvedli velký kus práce."
- Z recenzního posudku doc. Dušana Lužného
„Jde o dosud nejkvalitnější původní českou sociologickou monografii o religiozitě současné české spolecnosti. ... Autoři čerpají jak z dobré znalosti soudobých sociologických teorií, které tvořivě a nápaditě aplikují, tak zejména z rozsáhlého empirického materiálu. Je třeba ocenit, že podstatně rozšířili zdroje empirických dat, a tudíž mohli zpochybnit ci upřesnit široce rozšířené názory na českou religiozitu, opírající se obvykle pouze o údaje ze sčítání obyvatel či povrchních ,průzkumů veřejného mínění‘ a zaměřit se i na některé dosud zcela opomíjené aspekty ,české religiozity‘."
- Z recenzního posudku prof. Tomáše Halíka
Kdyby ložnice, dětské pokoje, kuchyně a sklepy byly zručnými básníky, psaly by jako Martin Vávra. Netřeba chodit dál než k zahradním vrátkům, abychom cítili tok času,myšlenek a vzpomínek.
Kniha je hlavním shrnujícím výsledkem projektu, jenž zkoumá předsudky v české společnosti. Soustřeďuje se zejména na postoje vůči třem vybraným marginalizovaným skupinám: lidem bez domova, cizincům/imigrantům a Romům jako třem příkladům „jinakosti“ v české společnosti. Teoretický rámec publikace vychází z konceptů G. W. Allporta a jeho následovníků, nejvíce pozornosti je věnováno analytickým kapitolám, které se zabývají různými dimenzemi postojů vůči jmenovaným skupinám tak, jak se ukazují v kvantitativních i kvalitativních výzkumech.
Od posledného vydania našej učebnice prešli štyri roky. Počas tohto obdobia sa
náš náklad rozobral. Kniha sa tešila veľkému úspechu študentov. Preto sa sme
sa rozhodli vydať 3. doplnené a rozšírené vydanie, v ktorom sme prepracovali a
doplnili kapitolu sacharidy, lipidy, enzýmy, metabolizmus lipidov, do ktorej
sme zahrnuli aj prepracovanú podkapitolu o metabolizme cholesterolu a pridali
celkom novú podkapitolu metabolizmus eikozanoidov a látok od nich odvodených.
Ostatné kapitoly boli doplnené, taktiež sme vymenili množstvo ilustrácii,
ktoré dotvárajú celkový obraz nášho textu. Kniha dostala aj nový look, bola
výrazne grafický prepracovaná, ako sa aj odstránili chyby tlače a korekcie,
ktoré boli v druhom vydaní. Knihu opäť recenzovali skúsení recenzenti z 1.
Lekárskej fakulty Karlovej univerzity, ktorý svojimi postrehmi a poznámkami
vyzdvihli našu snahu na ešte vyššiu úroveň, začo im patrí nesmierna vďaka.
Kniha je primárne určená študentom medicíny, zdravotníckych odborov,
veterinárnych štúdií či farmácie, v neposlednom rade ju využijú aj študenti
prírodovedeckých fakúlt či študenti pripravujúci sa na chemickú olympiádu.
Snažili sme sa napísať učebnicu, ktorá by bola akýmsi kompromisom medzi
uznávanými svetovými učebnicami z pera anglosaských autorov a štýlom výučby
chémie v prostredí Československa.
Publikácia podáva prehľadne usporiadané pravidlá pre: tvorbu názvoslovia
anorganickej chémie, organickej chémie, biochémie, ktoré je nevyhnutným
základom úspešného štúdia chémie. Učebnica je primárne určená študentom
maturitných ročníkov a poslucháčom bakalárských študijných programov ako
ucelený prehľad najnovších pravidiel tvorby názvoslovia chemických zlúčenín.
Je v rozsahu osnov strednej školy v súlade so štátnym vzdelávacím programom.
Publikácia je určená aj študentom stredných škôl, ktorí ju využijú počas
celého stredoškolského štúdia, pri príprave na maturitu a tiež na prijímacie
skúšky na vysoké školy. Texty učebnice sú písané spôsobom zrozumiteľným pre
laickú verejnosť. Je logicky členený s veľkým množstvom tabuliek a príkladov,
čo umožňuje ľahšiu orientáciu v knihe a zároveň dopĺňa odborný text ako tvoriť
názvy chemických zlúčenín, resp. ich vzorce. Veľkým prínosom knihy je
uvádzanie častých chýb študentov, čo v slovenskej literatúre už dlhšiu dobu
absentuje. Učebnica je písaná „perom“ autorov, ktorí vedia aké veľké problémy
majú študenti všetkých typov škôl s tvorbou chemického jazyka.
Učebnica je určená najmä študentom maturitných ročníkov a poslucháčom
prírodovedných študijných programov ako ucelený prehľad najnovších pravidiel
tvorby názvoslovia chemických zlúčenín. Je koncipovaná podľa osnov
Ministerstva školstva SR v súlade so štátnym vzdelávacím programom. Patrí
medzi najnovšiu a najaktuálnejšiu publikáciu ohľadom chemickej nomenklatúry.
Publikácia je určená študentom, ktorí ju využijú počas celého stredoškolského
štúdia, pri príprave na maturitu a prijímacie skúšky na vysoké školy a takisto
aj počas štúdia na vysokej škole. V ponúkanej knihe sú zaradené kapitoly
nielen pre gymnázia a prírodovedne zamerané fakulty, ale aj pre stredné školy
so zdravotníckym a farmaceutickým zameraním ako aj lekárske a farmaceutické
fakulty vysokých škôl.
Predložená učebnica ZÁKLADY VÝPOČTOV V CHÉMII je určená najmä študentom
maturitných ročníkov stredných škôl a poslucháčom bakalárskych študijných
programov chémie, kde sa bez základov výpočtov v chémii nezaobídu. Témy a
výber príkladov boli spracované na základe štátneho vzdelávacieho programu a
katalógu požiadaviek na maturitu z chémie podľa MŠVVaŠ Slovenskej republiky.
Text učebnice je písaný jednoduchým spôsobom a je doplnený o vzorovo riešené
príklady s komentárom. Na základe bohatých skúseností získané dlhoročným
vyučovaním chemických výpočtov na vysokej škole vieme, aké problémy majú
študenti všetkých typov škôl pri chápaní chemických výpočtoch. Tieto
skúsenosti sú plne využité v predloženej učebnici. Všetky kapitoly sú na konci
doplnené veľkým počtom neriešených úloh, ktoré overia vedomosti študenta.
Predkladaná príručka je prvou z pripravovanej trilógie učebníc s názvom
Seminár z chémie pre maturantov. Prvý diel sa venuje oblasti chémie prírodných
látok, resp. statickej biochémii, nakoľko učivo chémie podľa platných
vzdelávacích dokumentov pre chémiu končí základmi biochémie, resp. základmi
chémie prírodných látok. Učebnica je koncipovaná tak, aby pokrývala široké
spektrum požiadaviek ako pedagógov, tak i študentov. Je vhodná ako učebnica
pre predmet Seminár z chémie, ktorý sa vyučuje v 4. ročníku gymnázií, pre
študentov, ktorí sa pripravujú na prijímacie skúšky na VŠ a univerzity so
zameraním na medicínu, farmáciu, veterinu či prírodné vedy. V neposlednom rade
ju využijú i poslucháči vysokých škôl, kde sa chémia vyučuje ako neprioritný
predmet.
Kniha popisuje vývoj systematického výzkumu společnosti na území dnešního
Česka a Slovenska, s přesahem do dalších zemí středu Evropy. Autoři
jednotlivých studií představují významné etapy tohoto výzkumu s důrazem na
dění v rámci sociologie, ovšem s vědomím, že sociální výzkum se často rozvíjel
na hranicích tohoto oboru či zcela mimo něj. Popisují, jak byly prováděny
významné výzkumy či jakým způsobem fungovaly výzkumné instituce. Tyto procesy
jsou zasazeny do širších souvislostí vývoje oboru.Jaké texty může čtenář v
knize najít? Kapitola Dušana Janáka „Rozvoj metodologie empirického výzkumu v
počátcích sociologie ve střední Evropě“ zasazuje československý (případně
český a slovenský) vývoj do kontextu vývoje v Polsku, Maďarsku a Rakousku.
Další kapitola stejného autora představuje brněnskou sociologickou školu od
jejích počátků, kdy byla spjata zejména s Inocencem Arnoštem Bláhou, přes
období obnovy v šedesátých letech až do současnosti.Tomáš Čížek se v kapitole
„Hledání prvních výzkumů“ snaží postihnout začátky empirické sociální vědy na
českém území. Hlavní část textu je věnována popisu tří různých empirických
studií od Eduarda Štorcha, Emanuela Chalupného a Inocence Arnošta Bláhy z
počátku 20. století. Další kapitola téhož autora, nazvaná „Velké empirické
výzkumy v české sociologii a pražská sociologická škola“, ukazuje, jakým
způsobem přispěla tato škola recepci kvantitativních metod výzkumu v
československé sociologii. Martin Vávra s Markétou Škodovou a Jakubem Zelenkou
se věnují obnově sociologie a zejména sociologického výzkumu v šedesátých
letech a skrze analýzu výzkumů publikovaných v Sociologickém časopise i tomu,
jak tento výzkum, na rozdíl od sociologické teorie, přetrval ve funkční formě
i v období normalizace. Markéta Škodová a Martin Vávra v následující kapitole
popisují výzkum veřejného mínění v Československu s jeho dvěma počátky
(nejprve v roce 1946 a poté po přerušení padesátými lety znovu v roce 1967) a
další rupturou na počátku normalizace, kdy přestal být součástí akademického
pracoviště a byl provozován na pracovišti přímo kontrolovaném Sekretariátem ÚV
KSČ. Za významný počin československé sociologie je obecně považován
Machoninem vedený výzkum sociální stratifikace. Markéta Škodová v samostatné
kapitole představuje institucionální zakotvení tohoto výzkumu, jeho
metodologii, témata, kterým se věnoval, a v neposlední řadě také výzkumný tým,
který jej připravil a jeho data zpracoval.Význam soukromých nadací pro rozvoj
výzkumu společnosti ukazuje Marek Skovajsa v kapitole „Podpora Rockefellerovy
nadace pro sociální vědy v meziválečném Československu“. Jan Balon se v
kapitole „Mezi vědou a reformou: západní teoretické inspirace československého
výzkumu ve druhé polovině šedesátých let“ věnuje tomu, jak českoslovenští
sociologové v šedesátých letech diskutovali o možnostech využití „západních“
sociologických teorií v situaci, kdy jedinou oficiální zastřešující teorií
společnosti byl marxismus-leninismus.V knize jsou i dvě rozsáhlé kapitoly
věnované výzkumu na území Slovenska. Miroslav Tížik svou kapitolu věnuje
kvantitativním dotazníkovým výzkumům, zejména pak oblasti výzkumů veřejného
mínění. Ľudovít Turčan se v kapitole „K empirickým výskumom v dejinách
slovenskej sociológie“ zaměřuje systematicky na vývoj slovenské empirické
sociologie od jejích počátků v 19. století přes sociografické výzkumy obcí až
k výzkumům prováděným v druhé polovině minulého století s pomocí
„standardních“ metod sociálních věd.