Milan Balabán Livres

Odborná studie evangelického teologa rozebírá hebrejské náboženské myšlení, které vychází především z interpretace knih Starého zákona. Konfrontuje s filozofií M.Heideggera.

Autoři Kateřina Dejmalová a Milan Balabán se zamýšlejí nad překladem Bible. Pokoušejí se předat biblickou zvěst a současně zachovat poezii hebrejského textu.

Stručné uvedení hlavních myšlenkových pozic, jak se váží k jednotlivým dějinným etapám Izraele. Přepracovaná verze samizdatového vydání, doplněná o eseje V. Tydlitátové.

"Všechny ženské portréty, o něž se v následujících kapitolkách pokusím, vycházejí ze svědectví a charakteristik biblických. To je spolehlivý základ a podklad našich studií. Nesmíme ovšem opomenout skutečnost, že Bible je kniha historická, nikoli nehistorická šperkovnice idejí. Hebrejská nebo řecká literatura biblických spisů prozrazuje své "dobové pozadí". Biblické zvěstné náčrty jsou obkrouženy orientální mentalitou, která plyne z toho, že Bible je kniha patriarchální. Bibličtí pisatelé tvořili své ženské portréty v dobách, kdy první místo ve společnosti zaujímal muž. Na to narazíme v každé druhé třetí kapitole naší židovské a křesťanské posvátné knihy. ženských obrysů biblických vyprávění (narace), kázání (predikace) i mudroslovných úvah (meditace) si bibličtí vykladači dlouho (po staletí, ba tisíciletí) nevšímali. Vycházeli, téměř automaticky, z principiální podřazenosti a podřízenosti ženy. To pokládali za danost, za něco, co nelze měnit; vždyť je tato druhořadost ženy zakotvena v samotných Písmech. Ještě silněji vyzníval argument, že sám Bůh je "muž" a patriarcha. Pro Milana Balabána je však ženství v Bibli sice jemně, ale zásadně přítomno. Kniha Jímavé portréty biblických žen se snaží jednotlivé ženské postavy Písma, od těch nejznámějších až po bezejmenné služky, otrokyně, či dokonce nevěstky, připomenout, popsat a rozebrat jejich zvěstný význam.

Kniha se zaměřuje na ženské portréty v Bibli, které zahrnují milovnice, trpitelky, bojovnice a kněžky noci. Autor se opírá o biblická svědectví a charakteristiky, přičemž zdůrazňuje, že Bible je historická kniha, nikoli pouhá sbírka idejí. Hebrejská a řecká literatura biblických spisů odráží své dobové pozadí a orientální mentalitu, která je ovlivněna patriarchálními hodnotami. V době, kdy byly ženy vnímány jako podřízené, bibličtí pisatelé vytvářeli ženské postavy, které často zůstávaly opomíjené v naracích, kázáních a meditacích. Tato podřízenost byla považována za neměnnou danost, zakotvenou v Písmech, a posilována představou Boha jako muže a patriarchální postavy. Milan Balabán však ukazuje, že ženství v Bibli je přítomno, byť jemně, a snaží se přiblížit jednotlivé ženské postavy od nejznámějších po bezejmenné služky, otrokyně a nevěstky. Kniha se zaměřuje na jejich význam a snaží se je připomenout a analyzovat, čímž přispívá k hlubšímu porozumění biblickým ženám a jejich rolím v kontextu svaté literatury.

Víra (u) Václava Havla Podnázev : noetický sestřih Havlových dopisů Olze / Posametový president Václav Havel, politik, spisovatel a meditátor, se představuje ve svých Dopisech Olze (knižně Praha 1983) také jako filosof, i když se nesnaží podat ucelený noetický koncept. Havlovy úvahy, někdy s filosofickým vyústěním, lze soustředit kolem pojmu VÍRA. Víra je Havlovi „stav ducha“ nebo „duchovní zkušenost“, je to vztahování se k „absolutnímu horizontu“; je to vztaženost ke smyslu všeho bytí. Havlův „Bůh“ není objekt, věc nad jinými věcmi. Je to osobní tajemství, (extatická) záležitost ústící do personálního objektivna. Absolutní horizont (víry) není z tohoto světa, není to svět, je to pravda. Původně vyšel text v časopisu Reflexe v roce 1996.

„Hrst starozákonních úvah z let 1954-79“ pro návštěvníky soukromého semináře v Praze ke knižnímu vydání v nakladatelství Kalich Milan Balabán zásadně přepracoval a rozsah souboru přibližně zdvojnásobil. Podtitul knihy nově zní „Úvahy, meditace, biblické výklady, dopisy a kázání z let 1955-2001“.

Domov a bezdomoví i jiné zprávy Kniha profesora teologie a předního českého hebraisty Milana Balabána sestává ze tří samostatných esejů. Úvodní text Domov a bezdomoví nese stejný název jako celý titul. Východiskem autorových úvah o tom, co znamená být doma a kde se plouhá v bezdomoví, jsou zvěstné texty z hebrejské Bible nezývané konvenčně Starý zákon. Toto východisko je pak obsahově dosyceno některými místy novozákonními, neboť i pro toto poselství je objevování nového domova charakteristické.“ Předmětem úvah v druhém eseji Sestoupení do zahrady lásky je nejerotičtější biblická kniha Píseň písní (Šír ha-šírím ašer lišlómó). Je to řada milostných písní o Milém a Milé, případně o jejich přátelských družinách. Ve třetí úvaze Poezie jako cvrlikání pravdy autor upozorňuje, že při odhalování kořenů moderních literatur v Evropě i Americe je nutné alespoň předběžně pozitivně akceptovat některé literatury starověké, například babylonskou, izraelsko-židovskou (na niž navazuje literatura křesťanská) a antickou (tj. řeckou a římskou). Své tvrzení pak dokládá na nejrůznějších příkladech, kdy je moderní literatura přímo vědomě i podvědomě inspirována starými texty.

Sborník k sedmdesátinám filosofa Ladislava Hejdánka, jenž od roku 1990 přednáší na EThF a FF UK, jemuž byl v roce 1987 udělen univerzitou v Amsterodamu čestný doktorát z filosofie; a taktéž k sedmdesátinám, profesora Jakuba S. Trojana, děkana na evangelické theologické fakultě UK od roku 1990 a nyní působí jako vedoucí katedry sociální theologie. Milan Balabán sborník uspořádal a rovněž do něj přispěl esejí. Z dalších autorů: Dalibor Antalík, Theo de Boer, Karl Deurloo, Jan A. Dus, Pavel Filipi, Aleš Havlíček, Jan Heller, Ivan Chvatík, Pavel Kouba, Milan Lyčka, Petr Macek, Jiří Michálek, Jan Moravec, Jiří Mrázek, Miroslav Petříček, Ladislav Pokorný, Petr Pokorný, Noemi Rejchrtová, Volker Rühle, Josef Smolík Jan Sokol, Miroslav Šedina a Veronika Tydlitátová, která navíc zpracovala sborník graficky. Oba jubilanty - theologa a filosofa - spojuje je dlouholeté přátelství, již od studentských let.

Jeden z nejznámějších textů Starého zákona, o jehož přetlumočení se vedle teologů odedávna pokoušeli nejlepší evropští básníci, se klene mezi úchvatným opěváním milostného citu a více či méně mystickými významy těchto slov. Nejkrásnější z písní Šalomounových v nejkrásnějších českých básnických překladech od Bible kralické po dva dosud nepublikované – v Izraeli nedávno zesnulého českého básníka Čana a významného českého hebraisty Milana Balabána – doprovodí zasvěcená stať tohoto předního vykladače právě této biblické pasáže a básníka v jedné osobě.

Kniha zaujme hned na první pohled unikátní vazbou se speciální reliéfní ražbou. Publikace je nejen graficky skvěle zpracovaná, ale má co nabídnout i obsahově. Je totiž nabitá ověřenými a mnohdy dosud neznámými fakty. Předkládá čtenáři ucelený přehled toho nejdůležitějšího z prvních sta let působení firmy Baťa v jednotlivých zemích světa a podává také vysvětlení stěžejních témat spjatých s její globální expanzí. Úvodní kapitoly nastiňují vývoj firmy Baťa v souvislostech s celosvětovým děním. Poté následuje soupis a detailní rozbor všech zemí, kde firma působila. Na celkem 276 stranách najdete na 453 obrázků, mezi nimi jsou i některé vůbec prvně publikované. Téměř dvě stě map a tabulek dokresluje výklad a zlepšuje tak přehlednost a orientaci v jednotlivých skutečnostech. Knihu uzavírají kompletní seznamy baťovských sesterských společností a továren.

Monografie popisuje vývoj podnikaní firmy Bata v Jugoslávii od vzniku první prodejny v roce 1919, založení sesterské společnosti v roce 1920, do jejího znárodnění po 2. světové válce. Během tohoto období se firma po složitých začátcích rozvinula v největšího výrobce a prodejce obuvi v Jugoslávii. Je vylíčen vznik a stabilizování firmy v Jugoslávii, budování továrny a továrního města v Borovu, pracovní podmínky a soukromý život v továrním městě, rozkvět podnikání, období 2. světové války a následné znárodnění.

Nejstarší epos světa Gilgameš - zrcadlí svět sumerských a babylónských duchovních tradic v oblasti starověkého Bábelu. S bezpříkladným myšlenkovým ponorem a vysoce politickým jazykem vynáší anonymní mezopotamský dramatik nejzákladnější otázky smyslu lidského života uprostřed světa mámeného údajnými božskými silami a trýzněného intrikami nenasytných vladařů. Epos osvětluje možnosti pravého pozemšťanství -- navzdory všem zlomům a katastrofám. Jeho existenciální odkaz umožňují nejen paralely v klasické kultuře řecké a indické, ale především v hebrejském světě Bible.

Stěžejní etapy izraelsko-židovské dějinné cesty od nejstarších časů až po vystoupení Ježíše z Nazareta.

Putování k čirému Společná sbírka veršů dvou básníků – evangelických theologů a učitelů na Evangelické theologické fakultě v Praze.

Milan Balabán vbásnil tzv. žalmům stupňů, neboli poutním písním (žalmy 120 - 134) navýsost emocionální podobu. Jeho text tak není v pravém slova smyslu převod, či překlad konvenční hebrejské verze žalmů, které kniha rovněž obsahuje, ale vlastně již samostatná básnická skladba. V osobních, naléhavých textech, propojující autorovu životní zkušenost s poučeností biblisty a jazykového experimentátora, vytvořil jedinečné básnické svědectví o lidském hledání smyslu a vůlí nepoddajně žít s perspektivou a nadějí. Odstraněním nepsaných, ale léty zakonzervovaných a napevno usazených zvyklostí nahlížení na posvátné texty, bořením bariér, rozšiřuje individuální možnosti lidského vnímání v obecné rovině. Dvojjazyčné vydání izraelských poutních písní obsahuje signovaný originální grafický list Jana Steklíka. (Náklad 255 ks).

Sbírka obsahuje převážně duchovní a meditativní poezii, jejímž obsahem je vztah k lidské existenci a ke světu.

Ohlasy Starého zákona v české literatuře 19. a 20. století Publikace rozebírá literární díla tohoto a minulého století, v nichž jsou použity citace Starého zákona. Nakladatel: Oikoymenh Formát: 237 stran, 21x20cm, česky, vázaná vazba Rok vydání: 1997

Deníky významného českého hebraisty, evangelického teologa, religionisty a básníka z let 1982–85 přinášejí mimořádně cenné svědectví jak o životě české inteligence v časech normalizace, tak o osobních dramatech svého autora. Milan Balabán byl na začátku normalizace zbaven státního souhlasu k vykonávání duchovní činnosti a dvacet let pracoval v dělnických profesích. Po podpisu Charty 77 žil pod neustálým policejním tlakem. Kniha vydává bezprostřední svědectví o době i o mnoha známých lidech v ní žijících.

Výklad hebrejského myšlení, konfrontace biblického pojetí víry s fatalitou některých významných náboženských nebo filosofických soustav.

Profesor Milan Balabán je znám jako znalec Starého zákona, hebraista, teolog, esejista, překladatel starozákonní Písně písní. Málokdo přitom ví, že po celý svůj život též píše básně, které se dodnes nedočkaly knižního vydání, otištěno bylo pouze několik z nich časopisecky. Přítomná kniha představuje soubor Balabánových básní, zahrnující léta 1953–2003. Rozdělena je do tří oddílů: první (1953–1969) představuje Balabána zejména jako lyrika, osobitě ve svých básních spájejícího konkrétní vidění přírody s meditací o lidském údělu. Druhý oddíl (1970–1977) ukazuje Balabána jako velkého básnického experimentátora: v básních na biblická témata rozehrává všechny možnosti verše – zvukové, vizuální, rytmické. Nejde o formální experiment, básně zachovávají hloubku obsahu, jsou svědectvím o mimořádně těžké době (profesor Balabán, signatář Charty 77, byl zbaven možnosti působit jako evangelický farář a byl donucen živit se jako čistič kanálů). Závěrečný oddíl (1977–2003) představuje Balabána jako básníka-svědka, statečného občana, kronikáře doby. Ve vypjatě osobních, naléhavých básních, spojujících všechnu předešlou autorovu básnickou zkušenost, vytvořil jedinečné básnické svědectví o lidské statečnosti, nepoddajnosti, vůli nenechat se zlomit a stále žít s perspektivou naděje.

Očekávaný a možná i dychtivý čtenáři, vstup do naší obrazárny slov, do laguny biblické i české, pij radostně z té studny dávných i současných básníků. Jejich lesk, třpyt i jas tě veď až do Betléma.