Karel Skalický Livres

Podtitul: náboženství v religionistickém bádání Obsáhlá studie významného českého teologa a religionisty seznamuje se základními rysy vývoje vědeckého bádání o náboženství od druhé poloviny 19. století do 70. let 20. století. Skalický podrobně zkoumá historický, filosofický a zejména metodologický kontext jednotlivých škol a myslitelů, kteří se zabývali náboženskou skutečností z různých úhlů pohledu, a kriticky hodnotí jejich výsledky i použitou metodu. Vymezené období zahrnuje všechny významné klasiky v oboru studia náboženství (mj. M. Müller, J. Frazer, S. Freud, C. G. Jung, E. Durkheim, W. Schmidt, R. Pettazzoni, A. E. Jensen, R. Otto, G. van der Leeuw, M. Eliade, B. Malinowski, G. Dumézil, C. Lévi-Strauss, R. Bellah nebo P. L. Berger). Na rozdíl od populárněji laděné práce Po stopách neznámého Boha nabízí tato kniha širší tematický záběr a náročnější výklady; přesto nezapře svého autora, který dovede i odborný text psát nesmírně čtivě, vtipně a s nezaměnitelným románským espritem. Z italského originálu Alle prese con il sacro – La religione nella ricerca scientifica moderna přeložil Ladislav Heryán.

Tato kniha má zpřístupnit českému čtenáři jeden z nejdůležitějších dokumentů druhého vatikánského sněmu, pastorální konstituci o církvi v dnešním světě Gaudium et spes. Kniha je napsána formou komentáře, jenž ukazuje, jak konstituce vznikala, co jasně vykládá, co naznačuje a napovídá a co přechází mlčením.

Kniha vzájemné korespondence mezi filosofem Erazimem Kohákem a teologem Karlem Skalickým pokrývá období let 1978–2011. Přináší jedinečné svědectví o životě dvou významných osobností v exilu a po jejich návratu do vlasti. Sto šestnáct dopisů vypráví příběh mužů, kteří odešli za svobodou do Spojených států amerických a Itálie, aby mohli naplnit své sny a ideály, a tehdy, kdy zaslechli Boží volání, se vrátili domů. Jejich dopisy ukazují všední tvář křesťansky orientovaného exilu, v němž bylo přátelství jedním z nejcennějších darů.

Pod vedením profesora Skalického vznikla v autorském kolektivu tato velmi zajímavá publikace o Prvním vatikánském koncilu (1869–1870), který byl sice velmi krátký časově, nikoliv však svým významem. Definoval totiž mimo jiné dvě dogmata, která se stala na dlouhou dobu tématem velkých kontroverzí. V dogmatické konstituci Dei Filius vyhlásil dogma o přirozené poznatelnosti Boha lidským rozumem a v konstituce Pastor aeternus se vyjádřil o „papežské neomylnosti“, což bylo podnětem k odloučení starokatolické církve. V této knize je možno se s oběma těmito dokumenty seznámit v českém pracovním překladu i originálním znění a čtenáři zde najdou i několik textů uvádějících událost koncilu do širších dobových a teologických souvislostí.

Podtitul: církev v dnešním světě. Tato kniha má zpřístupnit českému čtenáři jeden z nejdůležitějších dokumentů druhého vatikánského sněmu, pastorální konstituci o církvi v dnešním světě Gaudium et spes. Kniha je napsána formou komentáře, jenž ukazuje, jak konstituce vznikala, co jasně vykládá, co naznačuje a napovídá a co přechází mlčením. Svůj komentář autor předkládá na základě stručného nástinu dějinného vývoje jednotlivých pastorálních problémů v církvi, a to na pozadí zákulisí sněmovního jednání, v němž se tento pro církev tak důležitý dokument zrodil.

První díl pamětí česko-římského teologa, katolického kněze a pedagoga Karla Skalického vypravuje o době jeho dětství a dospívaní v jižních Čechách a v Praze a je zároveň strhujícím svědectvím mladého člověka, který se z touhy po kněžství odhodlal k dramatickému útěku z komunistického Československa do Rakouska a posléze do Italie.

Fotograficky bohatě vybavená kniha o díle nejznámějšího zedníka a štukatéra jižních Čech, který působil zejména v okolí Vlachova Březí.

Hermeneutika se zrodila jako "umění výkladu" a vrcholí ve vědecké disciplíně, která zkoumá "porozumění textu". Český exilový teolog rovněž naznačuje její další směřování. Hermeneutické myšlení se stane dialogickým a angažovaným výkladem Písma. Studie interpretuje vývoj hermeneutického myšlení

Po stopách neznámého Boha: náboženství a Bůh v novodobém religionistickém bádání Chceme-li odpovědět na to, co je člověk a v čem spočívá jeho autentická existence, budeme dříve či později stát před otázkou je-li Bůh, a co či kdo je Bůh. Otázce Boha se nevyhneme, ať už v Boha věříme, nebo nevěříme. Autor se proto chce v této knize dobrat spolehlivých výsledků novodobého religionistického bádání, aby tak na jejich základě ukázal, že důkladné vědecké badání o náboženství nevede k popírání Boha a nepotvrzuje tudíž filosofický ateismus. Nepodává sice ani nezvratný důkaz Boží jsoucnosti, nicméně připravuje půdu pro vědecky lépe podloženou filosofickou odpověď, že smysl bytí může být jen tam, kde je myslící mysl, a to nejen mysl lidská, ale především Mysl Boží, jež je jediné, poslední, neotřesitelné zakotvení veškerého smyslu.

Druhý díl pamětí česko římského teologa Karla Skalického je poutavým svědectvím o době jeho italského života mezi lety 1956-1994. Memoáry jedné z klíčových osobností exilu, která zanechala silný otisk jak v českém exilovém, tak v italském teologickém prostředí, jsou psány čtivým jazykem, tak charakteristickým pro autora řady českých a italských titulů. Paměti jsou rovněž důležitým zdrojem informací o lidech a událostech, které by se bez jeho poutavého vyprávění a osobních zážitků staly jen souborem historických faktů. Kniha Vyznání na hraně času a věčnosti: Ve městě sedmi pahorků přivede čtenáře do prosluněného Říma, v němž Karel Skalický strávil téměř čtyřicet let života. Řím a Itálie se vepsaly do jeho způsobu života a pomohly mu uchovat a rozvinout úctu k lidem, jimž jako kněz, univerzitní pedagog a vědec celý život slouží. Kniha plná dobových fotografií, slunce, příběhů a radosti ze života a setkání s Bohem.

Tato kniha je vyjádřením úcty, obdivu a vděčnosti jednačtyřiceti lidí římskokatolickému knězi, teologovi, pedagogovi, redaktorovi, spisovateli a exulantovi, profesorovi Karlu Skalickému, který 20. května roku 2024 oslavil své devadesáté narozeniny. Každý z autorů a každá z autorek, kteří do této knihy přispěli svým textem, fotografií nebo obrazem, poznali jubilanta za jiných okolností. Někteří z nich byli navíc v kontaktu s přáteli, kolegy a studenty, kteří se s profesorem Skalickým potkávali nejen v dobách jeho téměř čtyřicetiletého římského působení, ale i po dobu jeho, již téměř třicetileté, práce v Českých Budějovicích. Mnozí z nich již hledí na Boha tváří v tvář. Věříme, že spolu s autory jednotlivých příspěvků tedy přicházejí s blahopřáním všichni ti, jimž prof. Skalický vstoupil v průběhu devadesáti let do života a zanechal v něm nesmazatelný otisk. Také oni jsou svým způsobem spoluautory této knihy.

První díl pamětí česko-římského teologa, katolického kněze a pedagoga Karla Skalického vypravuje o době jeho dětství a dospívaní v jižních Čechách a v Praze a je zároveň strhujícím svědectvím mladého člověka, který se z touhy po kněžství odhodlal k dramatickému útěku z komunistického Československa do Rakouska a posléze do Italie.

Vzájemná korespondence teologa Karla Skalického a sociologa Karla Hrubého otevírá zajímavý pohled na spolupráci a přátelství dvou mužů, kteří odešli z komunistického Československa do exilu v jiné době, do jiné země a za úplně jiných okolností. Dopisy přinášejí svědectví o každodenním životě, práci, vztazích, radostech i peripetiích exilového života. Předně jsou ale symbolickým dokladem, jak důležité bylo v exilu osobní nasazení a víra, že jedině spoluprací na společném kulturním díle lze i zvenku pomoci ke změně domácích poměrů.

Tato kniha spojuje dvě studie k tématu politické teologie. Skalického analýza Gutiérrezovy teologie osvobození je zralým přepracováním jeho starší neuveřejněné přednášky na Lateránské univerzitě. Skalický se v ní pokusil co nejvěrněji představit Gutiérrezovu teologii a poukázat na její slabá místa. Kriticky vidí především utopický rys teologie osvobození, která potenciálně tíhne k násilnému prosazování toho, co je správné a pravdivé. Vokounův text pak zkoumá dějiny pokusů pojmout křesťanskou víru jako občanské náboženství, anebo ji občanským náboženstvím nahradit. Ambice vkládané do občanského náboženství zkoumá od Comta (nahradit křesťanství), přes Kanta (přetvořit křesťanství v čistě morální náboženství rozumu) až po realizaci občanského náboženství v USA (být společným minimem křesťanství a judaismu) nebo jeho promýšlení v německé diskusi osmdesátých let (garantovat společné hodnoty, z nichž sekulární stát žije, ale sám je nedokáže garantovat). Kniha je určena všem zájemcům o vztah mezi náboženstvím a politikou, zejména z řad studentů společenských věd, historie a teologie.

Dochované dopisy česko-římského teologa a katolického kněze Vladimíra Boublíka přinášejí pohled na život člověka, který se od chlapeckých let připravoval na kněžství.

Sborník příspěvků ze symposia, které pořádala Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích s úmyslem zmapovat krajinu současného českého myšlení v jeho metafyzické, náboženské a teologické dimenzi. Jednotliví autoři se věnují dílčím aspektům vztahu filosofie a teologie, a při tom prezentují východiska a metody svého myšlení. Zvučná jména přispěvatelů jistě přitáhnou pozornost nejen odborníků a studentů teologie a filosofie, ale též každého zvídavějšího čtenáře se zájmem o filosofii a křesťanství.

K. Skalický interpretuje filosofické dílo E. Blocha, známé jako „filosofie naděje“, pomocí „metody mozaiky citací“, aby zachytil klíčové myšlenky a jejich osobité vyjádření. Nejprve shrnuje hlavní milníky Blochova života a zdůrazňuje, že jeho filosofie pramení z autentické mystické zkušenosti. Jedním z hlavních cílů je přenést do marxistického a ateistického pohledu to, co v křesťanské tradici zůstává trvalé – totalitu naděje. Skalický se věnuje Blochově ontologii a kriticky zkoumá jeho kacířské názory, přičemž se snaží vymezit, s čím lze souhlasit a s čím nikoli. Souhlasí s Blochem, že na počátku je NE, které se liší od NIC, ale nenachází v něm klad, což je dáno Blochovým ateistickým kontextem. V Blochově filosofii neexistuje čisté bytí, pouze bytí hmoty, a Skalický se ptá, v čem spočívá živé dialektično hmoty. Bloch se nevyhne problémům „vyloženého protismyslu“ a skutečného vývoje materie. Dále kritizuje Blochovo zdůraznění dvou možných vyústění světového procesu: VŠE nebo NIC, a zpochybňuje, odkud hrozí uskutečnění utopie. Pokud není nic mimo hmotu, znamená to, že nebezpečí je přímo v ní? Autor také zmiňuje otázku koexistence nebe a pekla a varuje před nebezpečným utopickým patosem jedné ideální společnosti.

Průvodce po drobných sakrálních stavbách na území Dobrovolného svazku obcí Zlatý vrch a několika dalších vesnic, přiléhajících k němu z východu a administrativně v současné době spadajících pod město Písek.

Je Ježíš jako každý jiný člověk jen částečkou vesmírného ústrojenství vybaveného pevným pletivem zákonitostí svého fungování, včetně zákonitosti rození a umírání, anebo je naopak Ježíš právě člověkem a jen tím člověkem, který toto pletivo svým životním příběhem protnul, že z vězení těchto zákonitostí vystoupil do svobody života, který už není lapen v tomto pletivu a v jehož světle se konečně jasně vyjevuje, že svět a dějiny nejsou vůbec to první a to poslední, ani Svět ani Dějiny, ani Alfa ani Omega, ale pouze a jedině to druhé a to předposlední? Toto je ono dilema, před které „fenomén Ježíš Nazaretský“ staví každého z nás s výzvou rozetnout ho aktem svobodné, a přece rozumné, ale vždycky odvážné víry pro alternativu „Ježíš“.

Kytička veršů vydaná k 50. výročí autorova exodu z útlaku do svobody.

Proč tato kniha? Odpověď na tuto otázku bude asiten nejlepší úvod k ní. Důvody jsou dva. Ten první je důsledkem té skutečnosti, že 2. vatikánský koncil není jen prvořadá historická událost, což je s odstupem času stále zřejmější, ale je to i úkol k uskutečňování.

Nová monografie česko-římského teologa Karla Skalického se pokouší pohlédnout na evropskou historii, zvláště pak na dějiny 20. století v Československu a v zemích za železnou oponou, prizmatem klíčových historických přelomů – revolucí. Kniha si zachovává ráz napínavého vyprávění, obohaceného o jedinečné osobní svědectví autora, jenž žil převážnou část svého života v Římě, v centru církevního, teologického a politického dění.

Kniha projevů, promluv, kázání, úvah a homilií významného česko-římského teologa Karla Skalického (nar. 1934) míří k těm čtenářům, pro které je v životě důležité hledání smyslu, pravdy, krásy a duchovního přesahu. Profesor Papežské Lateránské univerzity a někdejší sekretář kardinála Josefa Berana, jenž žil čtyřicet let v římském exilu, se tu představuje nikoliv jako akademický pracovník, nýbrž jako katolický kněz, který se vydal svým dílem sloužit potřebným.

Studie se snaží zachytit rozsáhlý proud teologického zamyšlení, označenou jako teologie křesťanské praxe ve světě.