Michal Viewegh Livres

A wildly comic story about the fate of a Czech family from the 1960s onwards. At turns humorous, ironic, and sentimental, an engaging portrait of their attempts to flee from history (meaning the 1968 invasion of Czechoslovakia) - or at least to ignore it as long as possible. The author depicts his parents' life stories and also his own adolescence with humorous hyperbole. The account focuses on the difficulties of the father, an idiosyncratic workaholic whose efforts to protect his family regularly involve losing his dignity. At the same time, the extraordinarily gifted Kvido, an aspiring writer, narrates his own teenage troubles, in a world that is not of his own choosing.

Over a generous time span, this book follows the varied lives of several high-school classmates, from their teenage growing pains to their early forties. Connoisseurs of the work of the current most popular Czech author will find intact his familiar style (the slightly melancholic grotesque), in a tale which describes, with irony and delicate nostalgia, friendship, teenage confusion, love and destiny, including dreams and hopes, first loves and marriage, disappointment and disillusion, failure and personal tragedy, not to mention the impact on life of alcohol, beauty and ugliness, and above all the sadness that slowly penetrates the lives of the characters as they age. Dodgeball is one of its author’s most successful novels, whether in terms of numbers of copies sold or the responses of critics, including some from abroad, or readers. Over 200,000 copies have been sold in the Czech Republic alone, and it has already become available in twelve other languages, including German, Spanish, Italian and Russian. It has won the Magnesia Litera Readers’ Prize and in 2015 it was turned into a successful feature film under the same title. Following Bringing up Girls in Bohemia and Bliss was it in Bohemia, this is the third of the author’s novels to appear in English translation.

Něco na těch Vánocích být musí / What's So Special About Christmas, Anyway? V edici bilingua vycházejí tři autorovy povídky Smilstvo, Záhada a Něco na těch Vánocích být musí. První povídka je variací na Vieweghovo frekventované téma nevěra, ale tentokrát je nasvíceno zcela nečekanou pointou; v Záhadě se chystá mladík překvapit svou přítelkyni poněkud nadstandardním darem a v povídce Něco na těch Vánocích být musí stačí jeden zakouřený bar, jedno neplánované setkání a několik sklenek martini k tomu, aby byla konzumní všednost Vánoc nadobro zapomenuta. Poprvé se čtenář může setkat s texty Michala Viewegha v dvojjazyčné, anglicko-české verzi.

Beata is the drop out daughter of a sleazy Czech new Millionaire. She seeks life's meaning in post-communist Central Europe.

Czy czeska láska różni się od naszej miłości? Uczucie między dwojgiem ludzi ma niejedno oblicze. Nieśmiałemu maszyniście z malutkiej stacyjki przyniesie najprawdziwszy cud kolejowy i sprawi, że w oczach ukochanej ujrzy prawdę oraz szczere uczucie. Przypadkowy pasażer taksówki odkryje, że można kochać za mocno, a niemłody aktor odnajdzie prawdę o swoim sercu w… daczy nad jeziorem i maszynie do pisania. Pierwszy zawód miłosny przeżyje dorastający uczeń, zdając sobie sprawę, że często nic nie jest takie, jakim się wydaje. Spotkanie wykładowcy ze studentką przyniesie zupełnie nieoczekiwane zakończenie a mąż-businessman drogo zapłaci za dogadzanie żonie wizytami u energoterapeuty.Seria Czeskie Opowieści po raz trzeci przynosi zbiór dziewięciu niezwykłych opowiadań współczesnych czeskich autorów, które tym razem skupiają się na miłości. Uczucia rodzące się między ludźmi w bardzo różnych miejscach i okolicznościach stanowią kanwę opowieści, jakie składają się na niniejszy tomik. Miłość i zauroczenie zaskakują, uderzają nagle, żeby ściąć z nóg lub uskrzydlić. Polscy Czytelnicy znów mają okazję zajrzeć w czeską duszę, by przekonać się, na ile jesteśmy podobni i czy Czeszki… oraz Czesi czują inaczej.

Als Kristýnas Mann Petr mit nur 64 Jahren stirbt, möchte sie den Tod nicht zu sehr dramatisieren. Die Abwesenheit ihres Mannes ist schließlich nichts Neues, hat er doch zu Lebzeiten rund um die Uhr gearbeitet oder mit Freunden gefeiert. Kristýna erstellt eine Tabelle mit Pros und Contras für den lebenden und den toten Petr. Nicht ganz überraschend liegt der tote Petr vier Punkte vor dem lebendigen. Und erst jetzt beginnt sie zu weinen. Der Schriftsteller aus Tschechien eröffnet in seinen Erzählungen ein weites Panorama verschiedener Ausprägungen von Liebe. Was bleibt, ist die Gewissheit, dass uns Glück und Liebe das Überleben sichern.

Popuzené poznámky a glosy. Když se nám ráno začne mísit do snu rádio jako bublající potok, bezpečně nás přivede do bdělého stavu jméno Ivo Šmoldas. V tu chvíli je nám totiž jasné, že se nám dostane hned na prahu dne vtipného, často ironizujícího, ale vždy mimořádně výstižného komentáře k současnému politickému či ekonomickému dění, ke každodenním jevům našeho života a ke společenským novinkám, blahodárného vstupu do celého dne. Je v něm jasná mysl, rozhled a specifický smysl pro humor této dnes všeobecně známé osobnosti - narozené v roce 1955, původem olomouckého Hanáka, postupně filologa, básníka, redaktora, epizodického nakladatele, televizního moderátora, nezávislého rozhlasového glosátora - a v soukromí permanentního krmiče koček. V naší knížce jsme shromáždili s autorem podle tradiční nakladatelské terminologie jejich "reprezentativní vzorek". Přejeme čtenáři, aby v něm našel optimistická východiska pro své činy a pobavení a útěchu pro svou duši.

Lebe jeden Tag, als wäre es der letzte Jophaniel, Hachamel, Nith Haia und die junge Auszubildende Ilmuth – diese vier Engel auf den Brücken von Prag haben eine wichtige Mission: Sie sollen Menschen, die in Kürze sterben werden, eine letzte Freude machen. Diese himmlischen Wesen tragen keine Flügel, neigen zum Zynismus und sind doch fest davon überzeugt, dass jedes Promille menschlichen Glücks schon ein großer Erfolg ist.

Laura, giovane redattrice di una rivista femminile praghese, si rivolge alle donne raccontando le proprie vicissitudini sentimentali. Durante una vacanza s'innamora, ricambiata, del quarantenne Oliver, pubblicitario fallito e alcolizzato, che, si scoprirà, è stato il primo amore della madre. Inizialmente la coppia regge, ma, alla lunga, Laura si stanca di Oliver, del suo pessimo gusto nel vestire, dei suoi modi da intellettuale di second'ordine, dei suoi amici. Infine, di nuovo durante una vacanza, s'invaghisce di un collega del compagno, un trentenne di successo. Dopo qualche mese, quando Laura sembra ormai essersi rifatta una vita, Oliver comincia a tempestarla di lettere in cui la prega di tornare con lui. La ragazza le rispedisce indietro senza aprirle, ma scopre che queste (già note al lettore perché inserite nel testo) vengono di volta in volta appese nelle stazioni della metropolitana di Praga in forma di cartelli pubblicitari: è una trovata di Oliver, forse la migliore che abbia mai avuto ... Michal Viewegh (1962) è il più famoso scrittore ceco della nuova generazione; la critica lo considera l'erede di Kundera e Hrabal. In patria i suoi libri sono costantemente in vetta alle classifiche

Ein hinreißender Roman über die Liebe, die Literatur und den Leichtsinn: In der Kanzlei des Prager Privatdetektivs Denis Pravda taucht der berühmte Schriftsteller Norbert Cerný auf, der angeblich Fachberatung für einen Roman zum Thema Eifersucht benötigt. Schnell stellt sich heraus, dass er eigentlich wissen will, ob seine um zwanzig Jahre jüngere Freundin Klára treu und somit heiratstauglich ist. Erste Beschattungen bestätigen die absolute Treue. Und so schenkt Cerný seiner Angebeteten die lang ersehnte Reise nach China, sicherheitshalber reist Denis Pravda aber inkognito mit...

Mladá průvodkyně cestovní kanceláře, několik manželských párů, dvě studentky, dva homosexuálové, poslanec, spisovatel a přinejmenším čtyři literární kritici — to jsou hlavní postavy románu. Jde o „melancholickou grotesku“ — tentokrát o lidech dočasně proměněných v turisty, jejichž zcela neturistické životní příběhy se během týdenního pobytu kdesi u italského Jadranu nejrůznějším způsobem tragikomicky proplétají.... celý text

Povídky o rodinných vztazích. Na luxusní dovolené překvapí manželka přáním rozvést se v povídce Michala Viewegha. Vnuka, i když ne vlastního, se dočká stárnoucí muž v příběhu Petry Soukupové. Víkend se svým synem prožívá tatínek na neděli v textu Ireny Douskové…

Der ehemalige Lobbyist Darek Balík wird als Kronzeuge von der Polizei bewacht. An wechselnden geheimen Orten versucht er sich Zeit und Angst mit Wein und Zeitungen zu vertreiben. Ohne Vorwarnung entzieht ihm der Innenminister den Zeugenschutz. Damit ist Balík seinen Feinden ausgeliefert: Der Prager Bürgermeister, der lokale Pate, die russische Mafia, sie alle sind hinter ihm und dem kompromittierenden Material, das er gesammelt hat, her. Michal Viewegh hat die Niederungen der Politik in Tschechien genau recherchiert und zu einem Krimi verdichtet. Dass ähnliche Korruptionsaffären die tschechische Regierung tatsächlich zu Fall bringen würden, konnte er nicht ahnen, als der Roman entstand, der mit Witz und Pulp-Fiction-Elementen überzeugt.

Als meine Tochter klein war, hatte ich den Plan, ein Märchenbuch für sie zu schreiben, doch jedes Jahr verschob ich es aus verschiedenen Gründen und begann stattdessen mit ambitionierteren Projekten, als wären Bücher für Erwachsene wichtiger. Jetzt ist meine Tochter fast fünfzehn und liest keine Märchen mehr. Als ich letztes Jahr in Amerika mit dem Schreiben dieses Romans begann, wurde mir klar, dass ich doch für sie schreibe. Während ich zwei Monate von ihr getrennt war, wurde mir bewusst, dass sie die Hauptinspiration für dieses Buch war. Das Ergebnis ist jedoch kein Märchenbuch im klassischen Sinne, und Leser könnten denken, dass es für ein junges Mädchen nur bedingt geeignet ist. Das ist mir bewusst. Bei der Abfassung des Romans folgte ich dem Rat meiner Großmutter, die mir immer sagte, ich solle meiner Tochter Kleidung mindestens zwei Nummern größer kaufen. So wird es zwar im Moment etwas zu groß sein, aber wichtig ist, dass es nächstes Jahr passt. Diese Philosophie spiegelt sich in meinem Schreiben wider: Es geht darum, etwas zu schaffen, das über den Moment hinaus Bestand hat und auch in der Zukunft Bedeutung hat.

Sbírka povídek od různých autorů s tématikou Vánoc.

Povídky s tajemstvím známých českých autorů (Petr Šabach, Michal Viewegh, Iva Pekárková, Miloš Urban, Jiří Kratochvil, Ivan Klíma, Ondřej Neff, Igor Chaun, Zdeněk Grmolec) napsané speciálně pro tuto knížku.

Pečovatelka Jiřina žije v unaveném, nevzrušivém manželství s nepříliš známým hercem Luďkem. Tedy až do chvíle, kdy se rozhodne obyčejnou laskavostí pomoct jednomu z klientů, které má v domově důchodců na starosti. Když stárnoucí spisovatel Mojmír dostane nabídku na štědře honorované autorské čtení, neodmítne – přestože se čtení má odehrávat na teambuildingové akci firmy, v níž pracuje Mojmírova bývalá manželka. A té pan autor rozchod nikdy neodpustil. Nejen proto se karnevalový výlet k Ďáblově prdeli v České Kanadě záhy změní v neobyčejnou nestoudnost…

Po pětiletém odstupu se nejpopulárnější český spisovatel Michal Viewegh opět vrátil k žánru deníku. Na otázku Proč znovu deník? výmluvně uvádí: „Za prvé doufám, že kromě nevyhnutelných banalit obsahují moje deníky i nějakou tu nebanální myšlenku, pravdivý postřeh, vtip, slovní hříčku, zajímavou situaci, autentický cit, otevřené doznání, nevšední setkání, veselou historku a tak dále. Za druhé: i já coby náruživý čtenář rád čtu deníky spisovatelů; kdyby vyšel v českém překladu například deník nejprodávanějšího současného španělského nebo norského spisovatele, rozhodně bych si ho přečetl. A do třetice: i kdyby nakrásně můj život banální byl, nemá snad čtenář právo mé deníky ignorovat?“ Další báječný rok je zajímavou osobní kronikou roku 2010, přinášející nebývale detailní portrét nejznámějšího tuzemského autora.

Na počátku všeho bylo slovo nakladatele, který si přál vydat knihu příběhů o kouzelných bytostech mezi námi. Nápad, aby se nad zadáním sešli tři spisovatelé a aby oněmi kouzelnými bytostmi byly maminky, šel s prvním ruku v ruce. Nejprve se tedy zdálo, že každý z oslovených napíše svůj příběh pro děti z pohledu tatínka, který vypráví svým vlastním potomkům o jejich mamince. Naši tatínkové, Pavel Šrut, Michal Viewegh a Martin Reiner, ale velmi rychle povznesli své ambice a námět se jim začal zdát příliš jednoduchý. Přitažlivější jim přišlo, aby maminka byla v příbězích jen jedna... Vlastně nejen maminka, taky jeden strýček, a celá rodina, kolem které se jejich vyprávění točí. A tak vznikly tři příběhy, které zachycují tutéž maminku v různých obdobích života. Knížku, která představuje překvapivě spojitý celek, dovedla k dokonalosti Galina Miklínová svou grafickou úpravou a ilustracemi. Můžete ji chápat jako vydařený kolektivní literární experiment, anebo jako volnou sbírku povídek balancujících na hranici mezi světem dětí a světem dospělých. Ale především se můžete spolehnout, že pokud z ní budete předčítat svým dětem nebo i známým, nebudete je ani na vteřinu nudit.

Příběhy zdaleka ne jenom pro muže přináší šestadvacátý svazek oblíbené edice Česká povídka. Muži chtějí být milováni, chtějí milovat, rádi by žili jinak, naplno, ale většinou se objeví něco (nebo někdo), co jim v tom brání. Ne všechny povídky osmi autorů jsou o milostných vztazích, jsou také o návratech a o snaze udržet si dlouholetá přátelství. A také o nemožnosti změnit to, co z různých důvodů už změnit nejde.

Svatby, rozvody, malá i velká manželská nedorozumění, pochybnosti, žárlivost jsou tématem dalšího souboru z edice Česká povídka. Z úplně obyčejné situace dokáže Michal Viewegh vytěžit přesvědčivý portrét manželů, kteří se k sobě úplně nehodí. Žárlivost stravuje partnera v povídce Alice Nellis. O tom, co všechno se může stát na zlaté svatbě, píše Petr Šabach. Že její syn se žení, s tím se - podle Petry Soukupové leckterá matka těžko vyrovnává. Dramatické příběhy o komplikovaných vztazích napsali Markéta Pilátová a Josef Moník. Jak prožívají přípravy i samotnou svatbu stárnoucí ženich, mladá nevěsta a opuštěná exmanželka zachycuje Irena Hejdová. O tom, že výlet mladé čtveřice může pořádně zamíchat jejich manželstvími, je příběh Marka Šindelky. Bianca Bellová píše o ženě, která miluje svého partnera doslova, ať se děje, co se děje.

Na konci roku 2004 se náš nejúspěšnější spisovatel rozhodl svérázně protestovat proti bulvárním praktikám – celoročním mediálním půstem. A namísto desítek rozhovorů, ve svých třiačtyřiceti, si Viewegh začíná psát deník. Tak vznikla výrazná a podrobná osobní kronika Báječný rok (deník 2005), která vyniká velkým záběrem, stylistickou bravurou, sebestředností i sebeironií, ovšem šokuje především přímočarým uvažováním a silnou dávkou intimity. Pro svou sedmnáctou knihu (po osmi románech, dvou novelách, sbírce povídek, dvou sbírkách literárních parodií, dvou sbírkách fejetonů a divadelní hře) si nejúspěšnější tuzemský spisovatel Michal Viewegh zvolil žánr deníku. Báječný rok je mimořádně zajímavou osobní kronikou roku 2005: autorovy každodenní zápisky jsou předpokládaně kontroverzní, nevyhnutelně sebestředné, ovšem současně i sebeironické — ale především nebývale intimní a otevřené…... celý text

V šestnácti příbězích píše autor Michal Viewegh o různých podobách vztahů a citů: mileneckých, manželských, tělesných, duchovních. Hrdinům a hrdinkám je od čtrnácti do sedmdesáti let. Milenci mladí i mnohem starší, manželé a exmanželé, staří mládenci a vdovy, vášně přiznané i skrývané, ale třeba také složitý vztah syna a umírajícího otce, zkrátka láska v nejrůznějších podobách a odstínech — takové je základní téma nové knihy nejpopulárnějšího současného českého spisovatele Michala Viewegha. Ve všech šestnácti povídkách autor využívá svých stylistických a kompozičních dovedností a výše naznačenou tematickou pestrost vynalézavě doplňuje širokou škálou prostředků vypravěčských. Šťastnou i odvrácenou tvář lásky pozoruje Viewegh nejen s porozuměním, ale rovněž s tradičním ironickým nadhledem, takže občasný smutek či melancholii těchto krátkých próz téměř vždy „povinně“ provází humor slovní i situační…

Michal Viewegh přispěl dvěma rozvodovými povídkami. O uvadajících manželstvích píšou Petra Soukupová a Alice Nellis. Dvě kamarádky a jejich vztahy s muži jsou tématem povídky Jaroslava Rudiše…

Michal Viewegh po několika letech opět přichází s nejosobnějším a nejotevřenějším žánrem – s deníkem. Rok 2020 byl pro valnou část obyvatel této planety zřejmě tím nejpodivnějším, a bohužel mnohdy i tím nejbolestivějším obdobím, jaké kdy zažili. Rokem, na který bychom možná všichni rádi zapomněli, a přesto toho tolik změnil a snad nás i něco naučil. Podívejte se na rok 2020 očima nejpopulárnějšího porevolučního spisovatele. Tři sta šedesát pět dní v životě Michala Viewegha, tři sta šedesát pět dní v životě české společnosti.

Povídky o večírcích a oslavách. Dvě dvojice sedí v baru a baví se o sexu v povídce Michala Viewegha. Na večírek v masce upíra se chystá hrdinka příběhu Petry Soukupové. O tom, že pohřební hostina se může změnit v pranici, píše Hana Lasicová, j.h. Téměř demolicí bytu končí pánská jízda Jaroslava Rudiše. Anabázi s mrtvým psem v kufru ličí N. Kocábnová. Povodňovou veselici nabízí Marek Epstein. Na silvestrovskou a zároveň svou iniciační noc se chystá maldík v povídce Ireny Hejnové. Večírek ve formě zabijačky se odehrává v povídce S. Berana.

Nejzdařilejší texty napsané od září 2002 do srpna 2003 pro Lidové noviny se zaměřují na politiku, manželství a rodinu. Autor v třiačtyřiceti fejetonech s humorem a nadhledem zachycuje lidskou rozmanitost, od kojenců po Milana Knížáka, a reflektuje uplynulý rok. Autor se v úvodu zamýšlí nad svou rozpolcenou identitou, která má kořeny v různých společenských vrstvách. Narodil se v Praze, ale dětství prožil v malém městečku. Dědeček z matčiny strany byl právník, zatímco dědeček z otcovy strany horník. Babička Líba, učitelka, mluvila s ním německy a francouzsky, zatímco babička Věra, kožešnice, mu až do patnácti šišlala česky. Tato dualita ho provází dodnes — je jak intelektuál, tak i obyčejný člověk. Autor si představuje, jak jeho osud určili dvě sudičky: jedna mu přála prostý život, druhá mu předpověděla vášeň pro literaturu a intelektuální prostředí. Obě prognózy se smíchaly a on se nyní nachází v neustálém rozporu mezi těmito světy. Je pro někoho příliš jednoduchý, pro jiného příliš komplikovaný, což odráží jeho jedinečnou životní zkušenost.

Především o vztazích mužů a žen jsou povídky dalšího souboru edice Česká povídka. O těžkém údělu muže, jehož žena prožije každé dvě minuty spontánní orgasmus, píše Michal Viewegh. Lásku k prostitutce nezvládá starší muž v povídce Petra Šabacha. Šokující třetí přání splní vánoční kapr v příběhu Milana Lasici. O složitém soužití muže a ženy píše Emil Hakl. Se svými podvodnickými manýry narazí hrdina povídky Marka Epsteina. Láska a internet - to je téma text Marka Šindelky. O tom, že sauna je pro muže ráj, píše Jaroslav Rudiš. Svérázného postaršího hrdinu představuje Josef Moník. O kamarádství a lásce na železnici je příběh Borise Dočekala.

Říká se, že první láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatujeme jeho číslo. Hrdinové Zamilovaných povídek Michala Viewegha, Petry Soukupové nebo Petra Šabacha o tom vědí své – a hořkosladkými příběhy jistě v mnohých rozdmýchají nostalgii. Protože kdo se nikdy nezakoukal do učitele nebo neprožil románek na letním táboře? A komu se v tanečních neroztřásly nohy při pohledu na člověka, který byl tenkrát jediný na světě? Sbírka ukazuje krásu i úskalí mladé lásky, na kterou se nezapomíná, přestože nám z ní většinou nezůstane nic než zlomené srdce…

Do jisté míry to přestává platit, přesto ale bývá den svatby jedním z nejdůležitějších v životě většiny lidí. A nic na tom nemění, že leckdy neprobíhá tak romanticky, jak by si zejména ženy představovaly. Cosi tuší, ale kvůli výpadkům paměti neví kdy, kde a hlavně koho si má vzít hrdina knihy Michala Viewegha. O nabídce k sňatku, která se neodmítá, píše Kateřina Tučková. Mezi rozumem a citem se rozhoduje nevěsta Petry Soukupové. Barvitě a se smyslem pro humor líčí svatební den Hana Lasicová…

Můj život po životě napsal Michal Viewegh jako určitou formu zpovědi o událostech, které se v jeho životě staly od prosince 2012 a změnily navždy jeho způsob života. Můj život po životě začíná 8. prosince 2012, kdy Michalu Vieweghovi praskla aorta. Byl převezen do nemocnice a půl hodiny marně oživován. Poté byl operován a navzdory předpokladům přežil. Bohužel jeho klinická smrt nezůstala bez následků a potýká se s nimi dodnes. Z jedné strany by měl být šťastný, že vůbec přežil. Z druhé strany se musí smířit s tím, že jeho způsob života je definitivně minulostí. V knize Můj život po životě se Michal Viewegh snaží zachytit pocity a úvahy člověka, jehož život se obrátil naruby, život člověka s poškozeným mozkem. Měl by být rád, že žije, ale může být vůbec rád na světě, když už nic není takové, jako bývávalo? Přežil, ale často ho napadají různé myšlenky... Je odkázaný na pomoc své rodiny a jen jeho nejbližší a psaní mu pomáhají přežít každý nový den. Můj život po životě Michala Viewegha vychází necelý rok po jeho operaci a návratu do života. Je to román, jehož psaní bylo pro autora velmi bolestné, ale přes všechnu bolest je kniha Můj život po životě především knihou očistnou.

Společný román tří úspěšných autorů, který vycházel na pokračování v časopise Šťastný Jim. Příběh o lidech, kteří chtějí lásku a taky sex - ostatně, kdo ne...

Reedice oblíbené sbírky povídek na téma, které nestárne.

Nový soubor edice Česká povídka obsahuje především čtivé příběhy o složitých vztazích dcer a jejich matek. Dále jsou v něm povídky o matce samoživitelce, o hledání dědečka, které zhatí právě matka a další. Svět matek zasažený rodinnými problémy a konflikty, zejména s dcerami, se snaží zachytit autoři a autorky v knížce Ach, ty matky. V povídce Ireny Obermannové řeší frustrovaná mladá žena svůj komplikovaný vztah s matkou až u psychiatra. O mezigeneračních sporech píšou i Petr Šabach, Eva Hauserová, Martin Reiner a Sára F. Do pocitů osamělé matky dvou dospělých dětí se vcítila Petra Soukupová. Získat pro dcery dědečka a pro sebe otce se snaží hrdina příběhu Michala Viewegha, ale je tu ještě jeho matka... Do zapadlého pohraničního města se po letech vrací na pohřeb své matky bývalý pankáč v povídce Jaroslava Rudiše. O každodenní realitě, zklamání a naštvanosti rozvedené maminky dvou malých dětí píše Irena Hejdová. Jako překvapivě chápavá a vstřícná se projeví důstojnická panička, když zachrání dva studenty pronásledované příslušníky VB v příběhu Josefa Moníka.

V obsáhlé tvorbě nejpopulárnějšího českého spisovatele se nyní poprvé setkáváme s pohádkami. Vypráví se v nich o čtyřleté Sáře a její dvouleté sestřičce Báře, neméně však o jejich mamince a tatínkovi. Oproti rozsáhlým klasickým pohádkám mají například tu výhodu, že každý z příběhů lze přečíst dětem do deseti minut. Kromě toho se v nich ukrývají peprnější doušky, jež ocení zejména unavení rodiče. Těžko tedy rozhodnout, zda je knížka určena především dětem, nebo dospělým. U těchto pohádek-nepohádek si však určitě přijdou na své jedni i druzí, protože je autor napsal tak, aby se nikdo nenudil. Knihu graficky upravila a ilustrovala Radka Folprechtová.

Vůbec poprvé má čtenářská veřejnost možnost poznat Michala Viewegha, patrně nejpopulárnějšího současného českého prozaika, v odlišné roli - totiž jako autora divadelní hry. Spisovatelovi početní příznivci, každoročně netrpělivě očekávající jeho novou knihu, ovšem ani tentokrát nepřijdou o typicky "vieweghovskou" ironii, zručně vystavěné dialogy, drobné, leč pravdivé psychologické postřehy a v neposlední řadě ani o jeho tradiční schopnost empatie. Hra RÚŽE PRO MARKÉTU ANEB VEČÍRKY REVOLUCIONÁŘŮ je tragikomickým příběhem několika pedagogů a studentů pražské filozofické fakulty, odehrávající se za bouřlivých revolučních dnů na sklonku roku 1989 a zároveň i nenápadnou moralitou, jaksi neplánovaně přesahující do našich dnešních dnů...... celý text

Hlavním hrdinou tohoto "povídkového románu", jak jej autor sám označil, je asi pětatřicetiletý úspěšný spisovatel Oskar, který si po rozvodu se svou ženou Zuzanou zvyká na samotu a užívá si staromládenecký život i z té lepší stránky. Ne všechny povídky mají sexuální podtext, i když u většiny z nich to platí. Některé jsou zaměřené na hlubší otázky, které musí Oskar ve své nové životní situaci řešit. Například povídka Fiacolata vypráví o tajném mileneckém vztahu Oskara a Moniky, která je manželkou jeho nejlepšího přítele Kamila. Oskar se do Moniky zamiloval, a tak se cítí skutečně šťastný, ale na druhé straně musí řešit obrovské výčitky svědomí, protože do očí lže svému příteli. Všichni jedou na společnou zimní dovolenou do Itálie, kde vše málem vyjde najevo. Fiacolata je vlastně název poslední jízdy s hořícími pochodněmi a Oskar s Monikou se na sjezdovce rozhodli, že už nebudou dál nic skrývat, protože je to oba ničí. Po chvíli se ale zase vzpamatovali a jeli dolů za Kamilem.

Rozverné nactiutrhačné literární parodie, v nichž Michal Viewegh se svým pověstným nadhledem napodobuje styl jedenácti českých a deseti světových autorů. V jedné z parodií se setkáváme s Lucií, krásnou dvacet čtyřletou ženou, a Pavlem Tigridem, šedesát devítiletým mužem. Na terase vinárny v Jadranu se Lucie vyjadřuje k frustracím ze života v Praze, včetně čekání na tramvaje a obtížného hledání potřebných věcí. Její hlavní obava se týká syna Milana, kterého nechce vidět vyrůstat jako „českého skrčence“. Tigrid se zamýšlí nad tím, jak se dostali k „šedivému osudu“, a Lucie se snaží najít viníka, přičemž se domnívá, že za vše mohou Rusové. Tigrid souhlasí, ale naznačuje, že situace je složitější. Diskutují o politických svobodách, které byly slibovány, ale nikdy nenaplněny. Lucie se zmíní o Dubčekovi, jehož obraz v plavkách ji pobavil, ale Tigrid ji varuje, že nebyl skutečným reformátorem. Rozmlouvají o politických represích a Tigrid zmiňuje, že Stalin byl symbolem hrůzy a mučení. Lucie, šokována, se ptá, kdo za to všechno může. Tigrid se snaží odpovědět, ale je přerušen mladým Černohorcem, který žádá Lucii o tanec, což ji potěší.

Tragikomický příběh s polodetektivní zápletkou se odehrává v malém českém městě, kde zdánlivě všichni všechno vědí, ale to nejdůležitější jim uniká. Záminkou pro nahlédnutí do života maloměšťáků je vražda mladé učitelky, k níž každý z protagonistů vyjadřuje svůj názor, a tím odhaluje sám sebe. Autor mistrně propojuje detektivní napětí s parodií, jíž neunikne nikdo z obyvatel městečka, včetně samotného spisovatele. Dívky, sestry Cuřínovy, se dostanou na pouť přes matčin zákaz. Jejich matka, vědoma si blížícího se závěrečného ročníku, je posílá psát úkoly, ale ony se rozhodnou utéct. Po vtipných a romantických peripetiích se dostávají ven, aby si užily noční dobrodružství. Mezitím se v městě koná pouť, plná zábavy a napětí, zatímco matka se snaží vyrovnat s každodenními starostmi, jako je vaření a péče o dcery. Na pozadí se rozvíjí příběh o Danielě, která se snaží uspořádat svůj život. Její interakce s vypravěčem odhalují složité emoce a touhy, zatímco na pouti se objevují konflikty a napětí, které vyvrcholí v rvačce. Atmosféra je prosycena hudbou, alkoholem a mladistvým vzrušením, které kontrastuje s osobními dramaty postav.

Přesně deset let po vydání jednoho z nejúspěšnějších českých románů poslední doby, Báječných let pod psa, přichází Michal Viewegh s jeho volným pokračováním. Podle autorových slov jde i tentokrát o "lehce autobiografickou melancholickou grotesku", v níž se znovu setkáme s příslušníky Kvidovy poněkud neobyčejné rodiny - a nově i se samotným Václavem Klausem...

V jubilejním padesátém souboru edice Česká povídka se čeští autoři věnují milostným vztahům. O výletu do hor manželů se dvěma dětmi píše Petra Soukupová. Nečekané setkání s bývalou manželkou popisuje Michal Viewegh. O zvláštním milostném vztahu je povídka Ani Geislerové. Nenápadně vzniká láska mezi hrdiny textu Miloše Urbana. Manželka v povídce Hany Lasicové najde způsob jak citově oživit uvadající dlouholeté partnerství. Ani vězení nezničí lásku k manželovi v povídce Jaroslava Rudiše. O pěší cestě do španělského Santiaga a setkání s neznámou dívkou působivě píše Marek Epstein. V dalekém Laponsku se zamiluje hrdinka prózy Markéty Hejkalové. Snahu ženy získat lásku přelétavého partnera popisuje Josef Moník. Milovat navždy si přeje mladičká hrdinka, která si jde koupit svou první podprsenku, v povídce Ireny Hejdové.

Stárnoucí spisovatel Mojmír se rozhodne během uprchlické krize ubytovat občany Ukrajiny prchající před válkou, a tak na prahu jeho sázavského domu jednoho dne stanou čtyřiatřicetiletá Oxana se synem Sašou. A plachá a věčně se za něco omlouvající Oxana nevědomky vyvolá v cynickém Mojmírovi city, o nichž si nemyslel, že jich ještě někdy bude schopen…

Vychází 19.10.2017 - velký knižní čtvrtek. Volné pokračování knížky Krátké pohádky pro unavené rodiče, která vyšla již před deseti lety. Za tu dobu se pochopitelně pár věcí změnilo: Sáře nejsou čtyři, ale čtrnáct, a Báře neméně kritických dvanáct. Tatínek je ale pořád známý herec a maminka stále lékárnice. Jak si možná vzpomínáte, dědeček Petr už zemřel, protože měl v břiše nádor jako ten tygr v pražské zoo. Co ale nevíte, je, že babička Vilma dostala Alzheimerovu nemoc, při které člověk často netrefí domů, schovává klíče do polévky nebo zapaluje záclony, aby lépe viděl na luštění křížovek. Tatínek je z podobných babiččiných příhod moc nešťastný. Když ale chtěl babičku odvézt do nemocnice pro staré lidi, maminka se nadechla a řekla, že je to zatím jediná babička Sáry a Báry, takže si ji musíme ještě minimálně sedm měsíců doma nechat. Tatínek uznal, že má maminka pravdu, ale potom mu začalo být divné, proč se přitom nadechla a hlavně proč řekla zatím…

Psaní sloupku si vždy nechávejte na poslední chvíli. Vědomí, že během necelých dvou hodin, které zbývají do uzávěrky, musíte bezpodmínečně napsat vtipný, chytrý a aktuální sloupek, pozitivně ovlivní vaše pracovní nasazení.Když vám z redakce zavolají, jestli už máte sloupek hotový, a vy jste ještě vůbec nezačal, odpovězte „Už to více méně mám“ nebo „Ještě to trochu dolaďuju“. Když budou chtít vědět, o čem váš víceméně hotový sloupek je, vyhrkněte bez přemýšlení, že (například) o samosprávných celcích. Vědomí, že během necelých dvou hodin musíte napsat chytrý, vtipný a aktuální sloupek o samosprávných celcích, pozitivně ovlivní vaše pracovní nasazení.

Jak se z nesmělého kluka ze Sázavy dočasně stal hédonistický seladon a nadlouho i nejpopulárnější porevoluční spisovatel? Co dělal 17. listopadu 1989 a na čem psal Báječná léta pod psa? Jaký byl vrátný, voják, učitel a redaktor, jaký je otec, bratr, syn a dědeček a kolik milenek bohužel pozval na oslavu svých padesátin? A proč pak hned neumřel? Michal Viewegh slaví šedesáté narozeniny a první dárek si rozhodl nadělit sám – vlastní životopis, psaný s nadhledem i ručením omezením.

Krásná makléřka Diana (v nové roli televizní redaktorky) a novinář Marek Konwicki objeví šokující videonahrávku z tajného setkání Václava Klause s Vladimirem Putinem, pražský primátor Bohuslav Svoboda veřejně vyzve na šermířský souboj kmotra Romana Janouška, na pochod homosexuálů a lesbiček Prague Pride se do Prahy s bombou v batohu chystají dva celostátně hledaní neonacisté a transsexuálka Kristýna přináší do redakce MF DNES Supertajnou knihu neboli deník prezidentova záhadně utonuvšího milence — tak začíná nová kniha Michala Viewegha Mráz přichází z Hradu. K dalším postavám tohoto nemilosrdně sarkastického společensko-politického panoptika patří premiér Petr Nečas, ředitelka jeho kabinetu Jana Nagyová, Livia Klausová, ministr dopravy Vít Bárta, ministr vnitra Radek John, arcibiskup Dominik Duka či ruský velvyslanec Sergej Kiseljov. V epizodních rolích se objeví například prezidentovi muži Hájek a Jakl, kmotři Palounek, Dlouhý, Oulický a Rittig, zpěvák Landa, ředitel BIS Lang, Martin Roman, Jana Bobošíková, Miloš Zeman a mnozí další. Autor se odvážně pohybuje na nejzazší hranici svobody slova a před očima čtenáře vytváří napínavou a zábavnou koláž, která je navzdory vší nadsázce nebezpečně pravdivým obrazem současného Česka. Byl-li Vieweghův bestseller Mafie v Praze označen za třaskavou knihu o politickém bahně, pak volné pokračování Mráz přichází z Hradu je výbušnou směsí schopnou podstatně rozsáhlejší exploze.

O tom, jak je prospěšné vést korespondenci s mrtvými, o zážitcích v České televizi srovnatelnými s požitím halucinogenů, krajových odlišnostech, 4D realitě - anebo třeba o tom, jak lze skloubit profesionální skateboarding s láskou ke knihám. Od dubna loňského roku do dubna toho letošního nejpopulárnější současný autor publikoval každý týden jeden fejeton v magazínu Pátek Lidových novin. Jeden rok v životě spisovatele, jeden rok v životě naší společnosti. A samozřejmě také o Brně a 32 věcech, které Michal Viewegh už nesmí nikdy udělat.

Nová próza Michala Viewegha se jmenuje podle jedné ze třinácti povídek, která knihu také uzavírá. Autor svou oblíbenou postavu – Oskara – vystavuje kritickým životním momentům: manželskému stereotypu, nevěrám či jisté smrti, kterou sice Oskar přežije, ale s těžkými následky. Jedním z nich je rozvod. V povídkách si vychutnáme jejich literární rozmanitost i další autorovy přednosti, včetně ironie, nadsázky i melancholické grotesknosti. Stručně řečeno: náš nejpopulárnější spisovatel je zpátky ve hře.

Čtvrtá kniha Vieweghových povídek o životě a všem, co s ním souvisí - tedy i o sexu či smrti. Opět se zde setkáváme s autorovým alter egem Oskarem, zde již poněkud flegmatičtějším a životem obroušenějším, a dalšími svéráznými postavami. Snad i proto ostřejší ironie je nahrazovaná humorističtějším pohledem na situace každodenního života. A to včetně autorova oblíbeného tématu sexu, ale také poněkud méně oblíbené - leč vtipně popsané - smrti. Zkrátka hrdinové dvanácti povídek občas dostávají šťouchance od osudu, bojují či se nechávají semlít životními a společenskými stereotypy. Což ovšem není chápáno tragicky, nýbrž s ironickým, životními zkušenostmi získaným nadhledem...

Nejznámější český spisovatel se ve dvou novelách vrací k tomu, co na něm jeho čtenáři oceňují nejvíce. Svůj humorně ironický pohled na vztahy mezi muži a ženami propůjčuje v novele Family Frost zkrachovalému restauratérovi, který si z nutnosti a trochu i na truc pronajme mrazící vůz známé firmy a živí se jako řidič. Během několika dní se jeho zbabraný život dostane do spirály událostí, které skončí až na svatbě jeho bývalé manželky (která si bere jeho bývalého společníka). Vincent se potká i s otcem, kterého nikdy předtím neviděl, a setkání proběhne vpravdě nečekaným způsobem. Druhá novela, Čarodějka z Křemelky, si pohrává s mírně fantastickým námětem. Krásná Dominika má celý život smůlu na muže a svou přitažlivost považuje spíš za prokletí. Jako dar naopak chápe svou schopnost číst lidem myšlenky. S přibývajícími lety a vztahy to ale vypadá, že i to druhé je spíš na obtíž – dokud nepotká ve vlaku známého spisovatele a nezamiluje se do něj. Ale dá se žít se ženou, která doopravdy ví, co si její muž myslí?

Cyklozájezd, oslava šedesátých narozenin, udílení státních vyznamenání, slavnostní vyhlášení cen Magnesia Litera a v hlavní roli (povětšinou) spisovatelovo slavné alter-ego Oskar. Nové povídky Michala Viewegha.

Świat kobiet i świat mężczyzn od zawsze stanowią mieszankę wybuchową. I właśnie z takiego wielkiego wybuchu powstał związek Hedviki i Mojmira. Ekożona stawia wiele aktualnych pytań: Czego oczekujemy od swoich partner�w? Jakie jest znaczenie porodu naturalnego? Co tak naprawdę oznacza życie w zgodzie z naturą i z samym sobą? Czy naturalny jest na przykład ogr�d? Albo małżeństwo? Poruszane przez autora poważne tematy zostały ubrane w brawurową narrację. Szczerość, autoironia i humor sprawiają, że mamy do czynienia z powieścią niezwykle inteligentną i nowoczesną.

Rafinovaná kompozice, rychlý dějový spád, slovní a situační humor a v neposlední řadě i autorova schopnost empatie jsou už tradiční zárukou čtivosti jeho knih. Tentokrát je k přednostem Vieweghova psaní nutno přičíst i nekompromisní ráznost, s níž v románu otvírá dveře „třinácté komnaty“ mužského světa. Dobovou kulisu románu tvoří autentické výroky bývalých i současných českých politiků a nejvyšších státních činitelů, které z této fiktivní „pánské jízdy“ chtě nechtě dělají trpký příběh nás všech… Román pro muže je dvacátou knihou Michala Viewegha. Možná proto je nejen knihou o ženském zklamání ze světa řízeného přestárlými kluky, ale také bilancující, mnohdy až sebeironickou reflexí úspěšného spisovatelství.

Nové nápady laskavého čtenáře, jakési ironické koláže na motivy děl patnácti českých i světových spisovatelů a jednoho literárního časopisu, volně navazují na úspěšnou knížku „rozverně nactiutrhačných“ literárních parodií Nápady laskavého čtenáře, kterou Michal Viewegh vydal v roce 1993. Podle jeho vlastních slov jsou i tentokrát určeny každému, kdo „má literaturu rád – a nebere ji smrtelně vážně“. Ukázka: Charles Bukowski Chinaski a Bukowski (1) Neměli jsme už skoro žádný prachy, a tak Connie napadlo, že bychom mohli ten pokoj do dvora na čas pronajmout. „Ale ne jen tak někomu,“ povídám. „Musí to bejt někdo fakt pořádnej ? víš, jak to myslim?“ Connie věděla. Vždycky jsem obdivoval psance, hajzly, svině a kurvy. Nemám rád hošíky s hladce vyholenou tváří, kravatou a teplým místečkem. Mám rád šílený, zoufalý chlapy, chlapy se zkaženejma zubama a vymlácenou palicí, chlapy, který se nechovaj tak, jak se sluší. Zajímaj mě. Jsou výbušný a neustále něčím překvapujou. Zajímaj mě víc zvrhlíci než svatí. Dokážu se uvolnit mezi vandráky, protože sám jsem taky vandrák. Connie a já nemáme rádi zákony, morálku, náboženství, pravidla. Nechceme, aby si nás formovala společnost. „Jasně že ne jen tak někomu,“ řekla Connie. „Hele, Chinaski, ty dobře víš, že pokud mám ve svym bytě pronajmout někomu pokoj, pak jedině pořádnýmu zmrdovi. Na nikoho jinýho nejsem zvědavá.“ Byl jsem rád, že jsme v tom s Connie zajedno. (2) Jakmile jsem toho chlápka v baru uviděl, okamžitě jsem pochopil, že je to náš člověk: smrděl jak kanál, měl půl roku neumytý mastný vlasy, hnusný pivní panděro a zpustošenej obličej plnej furunklů, do kterýho bylo vepsáno: Jo, přesně tohle s váma udělá zkurvenej život. „Vstaň, ty sráči,“ vyzval jsem ho. Típnul mi cigáro o předloktí a vstal. Od zadku mu visely hemeroidy jako psovi ocas. Napálil jsem mu ji rovnou do ksichtu a on mě vzal kolenem do břicha. To nás sblížilo, takže jsme si zase sedli. Řek mi, že se jmenuje Charles Bukowski, je spisovatel a taky že je druhej tejden bez bytu. „Znáš Shakespeara?“ zeptal jsem se ho pro kontrolu. „K čemu?“ povídá. „Ležíš doma na posranym gauči, flaška prázdná, máš agónii ? a ten chlápek ti vypráví nějaký kraviny o mrtvym králi. To je na hovno.“ Líbil se mi. „Měl bych pro tebe kvartýr,“ povídám mu. Na sirky jsem napsal adresu a podal mu je. „Přijď si to zejtra vomrknout.“ (3) Přišel tak zlískanej, že na Coonie okamžitě udělal skvělej dojem. Levou nohavici měl odshora dolů úplně prochcanou. „Maucta,“ povídá. „Máte tu něco k pití?“ „Je fajn,“ usmívala se Connie. Odšroubovala placatku a podala mu ji. „Ale nemáš vysokou školu, že ne?“ ujišťovala se. „Ne, proboha!“ Napil se, přešel místnost a vyzvracel se za radiátor. „Jsem největší světovej spisovatel ? a meju v pizzérce nádobí,“ povídá. „Dokážete to, lidi, někdo pochopit?“ „Jasan,“ řekl jsem. „S klukama z vejšky mi to nikdy nešlo,“ svěřovala se Connie. „Jsou jako bláto. Maj doma čisto. Dvakrát do měsíce luxujou ? dokážeš si to představit?“ „Ne,“ povídá. „Lížeš kundu?“ zajímala se dál Connie. To mě vytočilo. „Prokrista, Connie,“ povídám, „tenhle chlápek je Charles Bukowski… Jasně že líže kundu! Proč mu kurva dáváš takový pitomý votázky?“ „Ty děvko,“ povídá Bukowski. „Kde máš ložnici?“ Rukou jí zajel pod šaty a potom jí prstem rozevřel pusu a plivnul jí do krku. Byla z něj úplně hotová. „Jednou jsem šukal vačici,“ pochlubil jsem se. Trochu mě znervózňovalo, že si mě nevšímaj. Otevřeli si druhou placatku a líbali se. Byly to docela dlouhý polibky. „No a?“ povídá Connie, ale vůbec se na mě nepodívala. „V čem byl problém?“ „Její starej byl doma,“ řekl jsem. Nikdo se nezasmál. „Hanku?“ řekla. Pořád byla ke mně zády. „Skoč na chvíli ven a kup nějaký pořádný pití.“ (4) Když jsem se vrátil s chlastem, Bukowski právě chcal do mýho akvária a recitoval přitom Conrada Aikena. „Hej!“ zvolal jsem. „Co si kurva myslíš, že jako děláš?“ „Nech ho,“ povídá Connie. „Nám dvěma je jasný, že chčije do akvária, ale von si podle všeho myslí, že sází na hlavní klusáckej dostih.“ Teprve teď jsem si všimnul, že se drží za břicho a je celá zkroucená. „Co se ti stalo?“ „Chtěl někomu pořádně nakopat prdel a vylízat kundu,“ rozzářila se. „Nakonec to poplet, ale mě to i tak děsně vzrušilo!“ Bukowski mezitím slezl z akvárka, kleknul si a začal mi lízat řiť. „Nevim, co si jako myslíš, že děláš,“ povídám mu. „Ale děláš to dobře.“ Pochopil jsem, že ten chlap je vážně třída. „Já myslim, Hanku, že ho berem,“ uzavřela to radostně Connie.

Komorní psychologická novela, která podle autorových slov pojednává „hlavně o tom, jak obtížné je v Čechách napsat a koneckonců i prožít cituplný příběh“.

Biomanžel je volným pokračováním autobiograficky laděného bestselleru Biomanželka, kterého se prodalo přes sto tisíc výtisků a dočkal se i divadelní adaptace... Úspěšný spisovatel Mojmír se rozhodne běžet maraton, v jehož cíli ho čeká nepříjemnost, která mu obrátí život naruby: praskne mu aorta. Někdejší sebevědomý světák se tak změní v komicky neurotického pacienta. Nový stav věcí je velkou zkouškou nejen pro něj, ale i pro jeho manželku Hedviku, obzvlášť v momentě, kdy se jí choť přizná k nevěře. Vypravěčkou příběhu je podobně jako v Biomanželce dula, jejíž sžíravost je i nadále nemilosrdná, ale zdá se, že také ozdravná…

V nových povídkách se autor opět vydává do známého hájemství příběhů „o manželství a sexu“, ale jak je pro něj v posledních dílech typické, pohled je to trpký, sebeironický a občas černočerně vtipný. Spisovatelovo alter-ego přichází o manželku, peníze, rodinné zázemí a v jednom případě dokonce i o psa, ale své ztráty sčítá s posmutnělým klidem. Tvrdý střet s realitou zde má řadu podob, ale obdobné poselství – totiž že to, co člověku nakonec zůstane, je jen on sám, a tomu, kdo se zpronevěří i sobě, nakonec nezbyde nic

Leopold, novinář ve středním věku, žijící ve stereotypním manželství s Nelou, má až nutkavou potřebu vyjadřovat se ve verších a za všech okolností zůstávat zdvořilý, což ho občas dostává do velice prekérních situací. Ani v nejčernějším snu by ho však nenapadlo, že když se rozhodne doprovodit svou ženu, povoláním učitelku, její dvě kolegyně a tchýni na hudební festival Sázavafest, podstoupí jeho život zatěžkávací zkoušku…

Dva dlouholetí kamarádi a někdejší kolegové-učitelé se už pár let živí poněkud lukrativnějšími profesemi: jeden jako gigolo a druhý jako nájemný vrah. Aby si od svých náročných povolání na pár dní odpočali, vyrazí na řeku Sázavu. Jenomže muži jak známo nepřestávají pracovat ani na dovolené… Takový je náčrt filmového scénáře, pro nějž chce autor stůj co stůj získat otupělého producenta. Nabídne brutální scény? Nebo osudovou lásku? Lze snad s nadsázkou říct, že nová próza Michala Viewegha nabízí obojí: thriller i tragickou lovestory.

Stárnoucí spisovatel Mojmír se nikdy nesmířil s rozvodem. Za maskou protřelého cynika se skrývá zklamaný, bolestínský a nejistý muž, který manželce Hedvice nikdy neodpustil, že od něj odešla, když ji nejvíc potřeboval. Vlastní dcery ho moc vídat nechtějí, a tak ústřední místo v jeho životě momentálně zaujímá dula (kterou čtenáři mohou znát jako vypravěčku předchozích románů Michala Viewegha Biomanželka a Biomanžel). Ta je sice jakousi Mojmírovou asistentkou, bez níž se neobejde, ale kterou také neustále shazuje a uráží. Když tedy Mojmírovi náhle zemře kamarád Felix, jenž ho měl doprovázet na dovolenou na Maledivy, spisovatel se rozhodne zájezd nerušit – a pozvat na něj právě svoji nepostradatelnou názorovou oponentku. Potom už stačí jen pár skleniček alkoholu, aby začalo něco, co Mojmír neplánoval ani v těch nejdivočejších snech…

В данной книге рассказывается история любви, на пути которой случаются ошибки, разочарования и трагедии. Она о любви и одиночестве, о счастье, и в целом о жизни

Świat kobiet i świat mężczyzn od zawsze stanowią mieszankę wybuchową. I właśnie z takiego wielkiego wybuchu powstał związek Hedviki i Mojmira. Ekożona stawia wiele aktualnych pytań: Czego oczekujemy od swoich partnerów? Jakie jest znaczenie porodu naturalnego? Co tak naprawdę oznacza życie w zgodzie z naturą i z samym sobą? Czy naturalny jest na przykład ogród? Albo małżeństwo? Poruszane przez autora poważne tematy zostały ubrane w brawurową narrację. Szczerość, autoironia i humor sprawiają, że mamy do czynienia z powieścią niezwykle inteligentną i nowoczesną. Ta książka rozbawi i pozwoli dowiedzieć się wiele o płci przeciwnej zarówno kobietom, jak i mężczyznom.

Kiedy Mojmirowi pęka aorta, jego świat oraz światopogląd ulegają gwałtownym zmianom. Mojmir zmienia się z butnego racjonalisty w… no właśnie, w kogo? W tej brawurowej narracji Michal Viewegh z humorem i autoironią opowiada o byciu pacjentem VIP oraz o poszukiwaniu nowej drogi życiowej po osobistym kataklizmie.Luźna kontynuacja słynnej „Ekożony” – błyskotliwej powieści o kobietach i mężczyznach.

Die Liebe im dritten Jahrtausend ... mit SMS, Handy und viel Humor. Liebesbriefe auf Werbetafeln der Prager Metro, geschrieben von einem „verzweifelt verliebten A.“, gerichtet an seine Exfreundin Marie, inspirierten den tschechischen Kultautor Michal Viewegh zu seinem „Roman für Frauen“. Die Erzählerin und Hauptperson ist die 21-jährige Laura. Sie ist Mitarbeiterin in der Redaktion der Frauenzeitschrift „Die ausgeglichene Frau“ und beantwortet Leserbriefe. Laura und ihre Freundin Ingrid schlagen sich, jede auf ihre Art, mit dem Problem „Männer & Moderne Beziehungen“ herum.

Televizní moderátorka Alice a její manžel Čestmír a nakladatelský redaktor Luboš s manželkou Helenou jsou spolužáci ze základní školy a znají se bezmála čtyřicet let. Když se společně vydají na víkendový pobyt do vinařských sklípků na jižní Moravu, ani jednoho z nich by nenapadlo, jaká katastrofa tenhle výlet bude. Luboš se před odjezdem dozvěděl u lékaře zdrcující diagnózu, nad politickou kariérou Čestmíra se stahují mraky kvůli korupční aféře, a to je jen pověstná špička ledovce. Čtyřicet let přátelství je totiž také čtyřicet let tajností a přetvářky...