Miro Švolík Livres

První rozsáhlejší monografie vynikajícího současného fotografa střední generace, která představuje dílo jeho dvacetileté umělecké praxe. Výjimečný fotograf střední generace Miro Švolík si v rámci bilance své tvorby zkompletoval fotografický archiv a zrodila se myšlenka vytvořit česko–anglickou monografii, která by ukázala všechny vývojové fáze jeho tvorby. Na rozdíl od převažující většiny fotografických monografií představuje tato kniha v rámci 77 černobílých fotografií ucelený příběh, přestože autor procházel různými experimenty ve fotografii – od stylizovaných plošných fotografických obrazců snímaných z ptačí perspektivy přes fotomontáže, kdy fotografie je vytvořena z více negativů, až po fotografické koláže. I když jsou fotografie Miro Švolíka navýsost umělecké, jsou natolik rozverné a hravé, že kniha je kouzelným výletem do světa neobyčejné, ale všeobecně srozumitelné fantazie.

Dvadsaťpäť je počet rokov, ktoré uplynuli od revolúcie. Dvadsaťpäť 2014-1989 je názov novej knihy trojice autorov - Fedora Gála, Petra Zajaca a Mira Švolíka. Kniha vychádza vo vydavateľstve Artforum a je akousi dvojičkou k spoločnej knihe Petra Zajaca a Fedora Gála 1+1, ktorá vyšla vo vydavateľstve Petrus v roku 2004. Nadväzuje na stĺpčeky, ktoré písali obaja posledné roky pre magazín .týždeň. Rozhodli sa texty sústrediť na oblúk rokov 1989 – 2014 a nastaviť im akési viaclomné zrkadlo. Peter Zajac o vzniku knihy hovorí: „Chceli sme nasvietiť rok 1989 rokom 2014 a rok 2014 rokom 1989 a spätne reflektovať zmeny, ku ktorým u nás došlo za posledných dvadsaťpäť rokov. Zároveň sme sa na ne chceli pozrieť z dvoch odlišných uhlov pohľadu. Vedome sme sa rozhodli pre skratku, nechceli sme dobu popisovať, ale hľadať jej metaforu, ktorej František Mikloško hovorí znamenie doby.“ Texty spolu s intímnymi dobovými fotoesejami Mira Švolíka vytvárajú súčinnosť všetkých troch uhlov pohľadov a perspektív na dvadsaťpäť rokov, ktoré od revolúcie uplynuli.

Autentický příběh židovské rodiny Gálových a drobné střípky vlastních vzpomínek slouží autorovi jako východisko k obecným úvahám o holocaustu, lidské zlobě a nenávisti, která přežívá generace i epochy. Text je návratem ke kořenům (autor se vydal cestou pochodu smrti, na kterém zahynul jeho otec), ale současně i vyjádřením pocitu ohrožení a přesvědčení, že podobná tragedie, jaká postihla evropské Židy za 2. světové války, se může v různých podobách opakovat. Kniha je mozaikou vzpomínek, úvah i faktografických údajů.

"Člověku nakonec nezbude, než sám na sobě provádět vivisekci. Ale musí to dělat nestranně, to znamená s určitou dávkou cynismu. Protože kdyby to dělal se zadostiučiněním nebo dokonce s radostí, tak by se z něj stal buď magor, nebo snob", říká vypravěč textu s názvem Blízká setkání z této knihy. Spisovatel se v ní vrací zpět k žánru povídky, tentokrát obohacené o nové vypravěčské prvky, zároveň však zůstává věrný svému sebeironickému stylu, který dokáže ve čtenáři vyvolat pobavený smích a mrazení v zádech současně. Vždyť: Jak je to dlouho, co takhle žijem? Kudy zpátky ke křižovatce, kde by se to dalo ještě zachránit? Žijem akorát ze slov? A jak ty se cítíš v tomto životě? Dvanáctou povídku souboru tvoří fotografický cyklus tzv. fotopovídka, jejímž autorem je Miro Švolík.

Od března 2020 do března 2021 jsem po dohodě s Miroslavem Tóthem, skladatelem a hudebníkem, zaznamenával na Žižkově i doma okamžiky, které zrcadlily mou všednodennost a její reflexe. Říkali jsme tomu bliky a Miroslav některé vloží do stejnojmenné skladby, kterou, jak říká, uvede přšítí rok. Souběžně Miro Švolík, fotograf, vytvořil vlastní příběh. Začátkem léta 2021 jsme z fotografií, a přepsaných zvukových záznamů, poskládali česko-slovenskou knížku "Mimochodem / Mimochodom.