Jiří Jung Livres

Příběh budovy R je malá, útlá a krásná knížka, která seznamuje s historií rektorátu Ostravské univerzity na Dvořákově ulici. Budova vyniká svou nevšední architekturou a pohnutou historií. Publikace provází čtenáře stavebními dějinami klášterních budov a osudy jejich obyvatel. Dr. Jiří Jung z katedry dějin umění a kulturního dědictví poutavě vypráví o historii, architektuře a interiéru. Příběh začíná v roce 1874, kdy zde bydlel ostravský učitel Jan Pobial, a pokračuje rokem 1900, kdy byla přistavěna neogotická část rektorátu. Obě budovy sloužily jako klášter kongregace Milosrdných sester sv. Kříže až do roku 1950, kdy byl klášter zrušen a sestry byly vystěhovány. Budova přešla pod správu Vysoké školy báňské. Kniha se zaměřuje na působení řeholnic v Moravské Ostravě v letech 1892-1950, včetně prostor bývalé klášterní kaple s nástěnnou malbou Jana Obšila, která se dochovala do dnešních dnů. Budova krátce fungovala jako internát, poté zde sídlil rektorát VŠB, děkanát Pedagogické fakulty a od roku 1991 rektorát Ostravské univerzity. Kniha vyšla k 30. výročí založení univerzity.

Poté, co v roce 1742 po prohrané prusko-rakouské válce ztratilo Rakousko podstatnou část Slezska, stal se Hlučín pruským městem. Tento stav trval až do roku 1920, kdy bylo k nové Československé republice na základě Versailleské smlouvy připojeno území tzv. jižního Ratibořska, od té doby nazývané Hlučínsko. Kniha popisuje především dvě století architektury v Hlučíně. V 19. století byla zdejší architektura pod přímým vlivem kulturních center Pruska, tj. Berlína a Vratislavi. Charakteristický pro toto období je tzv. styl Hannoverské školy inspirovaný severskou cihlovou gotikou. Připojením Hlučínska k Československé republice nastala pro architekturu Hlučínska nová etapa jejího vývoje, ve kterém byly zpřetrhány dřívější vazby k Prusku. Personální změny byly vyřešeny angažováním architektů nejen z Opavy či Moravské Ostravy, ale u zásadních zakázek také z Prahy a Brna.

Lichnovští z Voštic patří k nejvýznamnějším aristokratickým rodinám Slezska, neboť svými bohatými kulturními aktivitami, společenskými kontakty a vazbami na evropská kosmopolitní centra nemají v regionu takřka obdoby. Patřili k hostů m předních vídeňských i berlínských společenskýchsalonů, udržovali kontakty se špičkami rakouské a německé politiky, vědy a kultury. Společný jim byl zájem o historii, umění a architekturu a pravidlem se stala rovněž podpora mladých umělců. Ti jako vítaní hosté přijížděli na slezské zámky do Hradce nad Moravicí č i Chuchelné a svými pobyty zajistili rodu proslulost nad rámec regionu. Aura štědrých mecenášů a sběratelů umění vydobyla rodu mimořádné postavení mezi ostatní aristokracií rakouského i přilehlé části pruského Slezska. Rozsah publikace je vymezen roky 1848 a 1928 a věnuje se dvěma významným generacím rodu. Rok 1848 se stal výchozím bodem nejen s ohledem na jeho význam historický (nástup občanské společnosti), ale i symbolický (zabití knížete Felixe Lichnovského ve Frankfurtu nad Mohanem). Felixů v nástupce, jeho mladší bratr Karl Maria, byl mužem plně prodchnutým duchem historismu a pruského nacionalismu, zatímco jeho syn Karl Max se jako liberál otevíral modernizačním proudů m v umění, architektuře, filosofii č i náboženství. Jeho smrt v roce 1928 tak zcela logicky tvoří druhý mezník vytyčeného období.