Leoš Šatava Livres

Rozměry asimilace a revitalizace – 56 případů.Publikace je souborem základních informací o aktuální situaci více než pěti desítek evropských etnik bez vlastního státního útvaru a regionálních jazyků.Právě v Evropě se model jednoty etnicko-jazykového společenství a „národního“ státu prosadil zdaleka nejvýrazněji. Velká většina evropských etnik s více než milionem příslušníků tak dnes disponuje vlastním státem; to samé platí i o některých méně početných etnických pospolitostech.Národy bez vlastního státu jsou mnohdy handicapovány; totéž se týká i mluvčích regionálních jazyků. Z politické praxe je ovšem zřejmé, že jen malá část z tisíců etnik světa může vlastní národní stát vytvořit. Uvedené populace se také (z kvantitativního i kvalitativního hlediska) výrazně liší. Pokud jde o uživatele regionálních jazyků, je jejich etnické vymezení často jen limitované; většinou bývá nahrazováno akcentem na kulturní fenomény.Padesát šest představených případových studií si blíže všímá minoritních etnických populací a regionálních jazyků z rozličných koutů Evropy. Kniha tak umožňuje pohlédnout na evropský kontinent z jiné perspektivy, než bývá obvyklé. Jako určitý pandán a komparační materiál jsou představeny také tři příklady z jiných kontinentů. Samozřejmostí je i obsáhlý bibliografický soupis.

Praha jako tradiční centrum sorabistických bádání přivítala 27. listopadu 2015 již druhé Pražské sorabistické sympozium, tentokráte konané u příležitosti 360. výročí narození pražského sochaře lužickosrbského původu Matěje Václava Jäckela (1655−1738). Výsledkem zmíněné mezinárodní vědecké akce je kolektivní monografie Pražské sorabistické studie II, obsahující výsledky sorabistických výzkumů jedenadvaceti autorů z  České republiky, Německa, Polska a Srbska, tedy ze zemí, kde má sorabistika tradičně silné kořeny a kde se i v současnosti slibně a systematicky rozvíjí. Tato monografie zahrnuje témata ze všech hlavních sorabistických disciplín a tomu odpovídá i její vnitřní členění do čtyř základních oddílů, jimiž jsou Dějiny umění a kulturní věda, Etnologie a hudební věda, Literární věda a dějiny a Jazykověda. Smyslem této práce je proto kromě jiného rovněž ukázat, že také sorabistika, poměrně malý vědecký obor, zahrnuje nemalé spektrum badatelských okruhů. Publikace vyšla již jako 6. svazek edice Česko-lužická historie, kterou začala vydávat Společnost přátel Lužice v roce 2008. Studie se kromě centrální osobnosti M. V. Jäckela věnují např. malíři Horstu Šlosarovi, spisovateli Juriji Brězanovi nebo kontroverznímu slavistovi Janu Petrovi.

Lužice a její slovanská populace, Lužičtí Srbové, mají v českém kulturním povědomí specifické postavení. Materiály o tomto tématu často zůstávají informativní nebo monotematické. Tento sborník se snaží představit lužickosrbskou problematiku z různých perspektiv, čímž vytváří komplexní pohled na Lužici a její slovanské obyvatelstvo v tematicky provázaných rovinách. Sborník zahrnuje autorovy studie a stati publikované od roku 1983 do 2019, přičemž více než polovina textů vznikla po roce 2005. Tyto práce informují o Lužici a slovanské složce jejího obyvatelstva, přičemž se zaměřují na otázky etnicity a identity Lužických Srbů a aktuální stav lužické srbštiny. Výbor se odchyluje od běžných monografií; obsahuje jak odborné studie, tak populární a informativní texty a literární recenze. Text je rozdělen do čtyř bloků: 1) základní informace o Lužických Srbách; 2) etnologické a historické studie; 3) sociolingvistická zjištění; 4) literárněvědné studie a recenze. K tomu je přidána bibliografie nejdůležitějších novodobých titulů s lužickosrbskou tematikou v češtině a seznam autorových odborných a populárněvědných textů, doplněný fotopřílohou.

Tato kniha se zabývá současnými globalizačními a unifikačními tendencemi a jejich dopadem na jazyk a identitu příslušníků etnických menšin. Pojednává primárně o možnostech zachování a revitalizace etnických a jazykových skupin, potažmo jejich identit. Autor se však nezabývá těmito tématy pouze teoreticky, ale také zde předkládá praktické návody na vypořádávání se s konkrétními problémy v oblasti jazykového plánování i etnicko-jazykové revitalizace. Hovoří zde o vývoji v oblasti etnicity i jejích různých formách, o malých etnických a jazykových skupinách a zabývá se otázkami, zda je etnicita a její znaky skutečně něčím cenným a proč a zda by se mělo usilovat o zbrzdění či zastavení asimilačních procesů. Také zde spojuje některé teoretické předpoklady o přetrvání etnické identity a jazyka s praxí a předkládá zde konkrétní návrhy řešení i příklady jednotlivých etnik jakožto reprezentativní modely, které pokládá za úspěšné.

Der Prager Soziologe und Sorabist Leoš Šatava legt hiermit die bisher umfangreichste und detaillierteste Studie zur Situation der sorbischen Jugend in der Gegenwart vor. In einem Beobachtungszeitraum von 1996 und 2000 untersuchte der Autor am Sorbischen Gymnasium in Bautzen sowie an weiteren sechs Mittelschulen des sorbischen Gebietes auf der Grundlage verschiedener Fragebögen das Verhältnis der Schüler zur sorbischen Kultur und Sprache. Statistisch ausführlich dokumentiert, werden weitreichende Aussagen zur ethnischen und regionalen Selbstidentifikation der Jugendlichen, zur Rezeption sorbischer Kultur, zu Sprachfähigkeit und zur aktiven Anwendung von Sprache und Kultur getroffen.

Prvotina jednoho z nejslibnějších prozaiků lužickosrbské literární scény, soubor jedenácti povídek, v nichž hrdina hledá svůj "ráj". Neokázalé, zdánlivě neosobní zachycení problému se vyvíjí v tiché drama touhy, která nemůže dospět uspokojení, ale i přes zdánlivou tragičnost jednotlivých osudů jako by Mětowa rozprostírala křehkou oponu asociací, jež mohou vnímavému čtenáři určitou naději poskytnout.