Vojtěch Kessler Livres

Bitva u Hradce Králové (nebo také u Sadové či na Chlumu) ze dne 3. července 1866 zaujímá v českém dějepisectví poněkud rozporuplné postavení. Na jedné straně bývá označována za druhou největší bitvu 19. století, resp. největší bitvu, která se odehrála na českém území, je v ní též spatřován začátek cesty, která dovedla Evropu k hrůzám první a druhé světové války. Na druhou stranu bývá válka z roku 1866 rámována jako „válka Němců s Němci“, válka, která se prohnala českými zeměmi a v níž Češi krváceli a umírali za cizí zájmy, aniž by se jim dostalo vděku, jehož se v podobě rakousko- -uherského vyrovnání dočkali Maďaři. Oficiálně se tak bitva u Hradce Králové nestala součástí českého dějinného příběhu, jak byl od sklonku 19. století vyprávěn. S tím však kontrastuje neutuchající zájem širokých občanských vrstev o dějiny válečného roku 1866 a památky tyto dějiny připomínající, který ve východních Čechách vyústil snad až ve formování jisté lokální identity. Autoři se pokusili pře vyprávět příběh královohradecké bitvy z 3. července 1866, a to v úzké vazbě na její reflexi a komemoraci v 19. až 21. století, aby tak doložili, že i toto datum náleží mezi dny, které tvořily české dějiny.

Ze sbírky Databáze dějin všedního dne bylo pro publikaci vybráno 27 nejzajímavějších vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vzpomínky zachycují babičky tak, jak se jeví v očích svých vnoučat - také již babiček a dědečků. Smyslem edice je dokumentovat podmínky každodenního života. Je to cíl nadmíru aktuální, protože kdo ze střední nebo mladší generace si dnes ještě dokáže představit, jak se žilo v době před zavedením elektřiny, jak se na začátku 20. století pracovalo na zemědělské usedlosti nebo jak se v dobách habsburské monarchie chodilo do školy? Vzpomínky starších lidí na dobu jejich dětství jsou nenahraditelným pramenem pro studium dějin "všedního" dne.

Publikace, vydaná ve spolupráci Společnosti přátel Lužice a Komitétu pro udržování památek z války roku 1866, přináší netradiční pohled na válečný konflikt z roku 1866 optikou malého národa Lužických Srbů. Lužice, jedna z historických zemí Koruny české, byla za této války rozdělena mezi Prusko a Sasko, a muži z jednoho národa,často z jedné rodiny, tak mnohdy rukovali do navzájem nepřátelských armád. Tomuto paradoxu se v knize věnuje nejen několik současných textů, ale především samotní účastníci války, neboť publikace přináší ediční zpracování a překlady devíti bezprostředních svědectví prostých vojáků z obou válčících stran a jedné reportáže na pokračování, které již v roce 1866 vycházely v týdeníku Serbske nowiny.

Téma Jahnovy mohyly spadá velkým dílem do dějin sportu a dějin radikálního nacionálního hnutí, jež německá historiografie pojmenovává do češtiny nepřeložitelným adjektivem „völkisch“. Kromě toho lze na mohylu nahlížet také jako na „zkamenělou paměť“, čímž téma zasahuje do oblasti dějin paměti. Na vrcholu mohyly spočíval podstavec lemovaný na své hraně skulpturami téměř třímetrových a pětitunových orlů, jejichž předlohou byli orli u nohou gigantické sochy kancléře Bismarcka nedaleko hamburského přístavu. Ve svých pařátech třímal jeden z chebských orlů říšský meč, druhý císařskou korunu z roku 1872 a třetí zeměkouli.

V nesčetných průvodcích po bojištích a monografiích o významných bitvách našich dějin je formulována touha jejich autorů po „historické skutečnosti“, po odhalení toho, jak bitvy skutečně probíhaly. V knize si autor klade otázky zcela jiné (dá se říci opačné), tj. jak bylo a je konstruováno historické povědomí, potažmo historická paměť válečných událostí, a jak vypadal obraz oné „historické skutečnosti“ v proměnách času. Prostředkem k odhalování těchto diskontinuit kolektivní (historické) paměti je druhý život válečných pomníků – památných míst na bojištích, uměleckých produktů sepulkrální a militární plastiky i hromadných hrobů.

Jezdecké srážce u Střezetic náleží v dějinách 19. století významné místo, podobně jako boj „Moravanů” u letohrádku Hvězda v kontextu bělohorské bitvy z 8. listopadu 1620. V závěru prohrané generální bitvy se organizované rakouské jezdectvo postavilo do cesty vítěznému protivníkovi, který pronásledoval ustupující císařskou pěchotu. Jízdní vojáci splnili svůj úkol za cenu krvavých obětí, zadrželi pruskou kavalerii a umožnili vlastní armádě stáhnout se v relativním klidu, přičemž se vystavili palbě pěchoty a dělostřelectva. Příběh střezetické srážky zahrnuje motivy etnické identity jízdního vojáka, který se brání „odvěkému nepříteli", a představuje malé vítězství v rámci ztracené bitvy. Událost dokládá osobní statečnost vojáků, jimž neschopní velitelé nedovolili vybojovat celkové vítězství. Důležitou roli hraje romantika spojená s obrazem koně a jezdce a etické poselství o utrpení nevinných zvířat. V této bitvě se naposledy střetli jízdní vojáci v takovém počtu, což přispívá k nostalgii v interpretaci srážky. V bitvě, vedené moderními zbraněmi, se setkávají kyrysníci, dragouni a huláni v archaickém boji muže proti muži, evokujícím „requiem za rytíře". Všechny tyto aspekty kniha postihuje s různými akcenty.

Ústav slovansko-gemánských studií vydal v nakladatelství Albis international další kolektivní monografii s názvem První světová válka a role Němců v českých zemích.

Knížka o zvídavém Matějovi a jeho dědovi je vlastně ilustrovaným průvodcem bitvou u Hradce Králové 1866 pro malé i velké. To znamená, že nabízí každému něco – těm menším záhadný příběh, obrázky, písničky a jednoduché hry, starším užitečné informace, složitější úkoly a hlášky bojujících vojáků, no a ti vůbec nejstarší či nejznalejší zde naleznou složité zápletky evropských dějin vyložené snesitelným způsobem. Díky knížce je možné prožít každý okamžik té velkolepé bitvy Prušáků s Rakušáky tak jako tehdejší vojáci. Každá kapitola přináší nejen válečné reportáže třeba z Úvozu mrtvých či lesa Svíbu, ale nechává nahlédnout i do zákulisí tehdejších armád – kdo například patřil k hlavním hrdinům bitvy, jak se střílelo z kanónů, kdo se vojákům staral o obědy a co s nimi dělo, když je v bitvě někdo trefil. Ať už se pohroužíte do dobrodružného příběhu či nejrozmanitějších úkolů a her, na všechny čeká na konci odhalení velkého tajemství, které dosud nikdo nezjistil, i jedno důležité poslání. Tak už na nic nečekejte a vyrazte vybojovat svou vlastní bitvu u Hradce Králové, přemýšlejte, vybarvujte a zpívejte – především se ale dobře bavte!

Publikace PRUSKO-RAKOUSKÁ VÁLKA ROKU 1866: VÝZBROJ A VÝSTROJ podrobně představuje podobu, fungování a vybavení rakouské, saské a pruské armády, které se v roce 1866 střetly na českých bojištích. Na 600 stranách a ve zhruba stejném množství profesionálních fotografií jsou tak poprvé v takové kvalitě postupně představeny chladné zbraně, ruční palné zbraně, děla, sedla, uniformy a detailní součásti výstroje vojsk konfliktu, jenž změnil Evropu. Publikace si také všímá historického začlenění událostí, seznamuje čtenáře se vznikem a vývojem sbírky předmětů z války 1866 v Muzeu východních Čech v Hradci Králové. Kniha autorů Bohumíra Tuhého, Jiřího Šramara, Josefa Šrámka a kolektivu je přepracovaným a doplněným vydáním někdejší publikace z roku 1990, která se zabývala podobnou problematikou.

První republika přes své poměrně krátké trvání zanechala výraznou stopu v českém i slovenském prostředí mimo jiné i díky propracovanému systému slavení. Kniha popisuje vznik a fungování československého „státního kalendáře“ a jeho recepci v mnohonárodnostním státu. Reprezentovaly ho pravidelné oslavy narozenin prezidenta, Prvního máje, bitvy u Zborova, Jana Husa, svatých Cyrila a Metoděje, svatého Václava, a především den nezávislosti 28. října. Autoři se věnovali i menšinovým svátkům — německému 4. březnu, maďarskému 15. březnu a svátku svatého Štěpána. Kniha prostřednictvím studia svátkové praxe přináší specifický pohled do života v meziválečném Československu.