Hana Šedinová Livres

Podtitul: Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii Kosmická tělesa, symbolika čísel, alegorie ročních období, kameny a drahokamy, flóra, fauna, bájní lidé, zvířata a rostliny. Základem publikace se staly články publikované J. Roytem od roku 1992 v Perspektivách, příloze Katolického týdeníku. Hesla však byla podstatně rozšířena co do rozsahu i jejich počtu a spektra výběru. Na obálce barevná reprodukce střední části triptychu z oltáře v Jeníkově – Zvěstování Panně Marii, vytvořeného kolem roku 1460. Spoluautorka: Hana Šedinová. První vydání.... celý text

Na základě Aristotelových zoologických děl a Pliniova pojednání o přírodě Tomáš v šesté knize, jejímž tématem jsou mořská monstra, popisuje tvory, kteří přitahovali pozornost středověkých čte­nářů svým podivuhodným či naopak hrozivým vzhledem a chováním. Součástí publikace je faksimile ze dvou iluminovaných opisů toho­to díla, které vznikly v Čechách ve 14.–15. století.

Obsah jedenácté knihy Etymologií je antropologický. V první kapitole specifikuje autor jednotlivé vnější a vnitřní orgány, jež tvoří „standardní“ stavbu lidského těla, a ve zvláštní kapitole uvádí odchylky od tohoto obvyklého stavu a do svého přehledu zahrnuje lidské jedince či celé národy (a v menší míře i některé zvířecí či hybridní postavy známé z řecké mytologie), jejichž vzhled sice neodpovídá normě popsané v první části knihy, kteří však přesto náležejí mezi Boží stvoření. Tutéž dvojici tvoří i čtvrtá kapitola s kapitolou druhou. Závěrečná pasáž o transformacích živých tvorů je doplněním Isidorova výkladu o obdobích lidského života, zachycujícího pravidelný vývoj a proměnu člověka od jeho narození a růstu přes stárnutí až po konečnou smrt. Překlad a poznámky připravily B. Kocánová, H. Šedinová a L. Blechová-Čelebić, předmluvy napsali F. Šimon, H. Šedinová a L.Blechová-Čelebić.

Jeden ze základních textů řecké filosofie. Co je vlastně skutečné? Jednotlivé nebo obecné? Platón tvrdil, že skutečnost přísluší pouze obecným idejím a jednotlivosti jsou jen nedokonalé z nich odvozené napodobeniny. Podle Aristotela, který s Platónem nesouhlasí, obecné není ideální a je jen v jiném světě jsoucí předobraz. Když vypovídáme o obecném, je to možné jen pomocí jednotlivostí, které existují v prostoru a v čase. Aristotelés nešel tak daleko jako myslitelé pozdního středověku - nominalisté, kteří tvrdili, že obecné pojmy jsou výlučně v našich hlavách a jsou získány na základě určité podobnosti abstrakcí z jednotlivostí. Aristotelés(384-322)byl nejvýznamnější z Platónových žáků, pocházel ze Stageiry v Makedónii. Téměř dvacet let strávil v Akadémii, z které po Platónově smrti odešel do Malé Asie. Do Athén se vrátil v r. 336, aby zde v Lykeiu založil filosofickou školu. Po smrti Alexandra byl obviněn z bezbožnosti, a tak se uchýlil do vyhnanství na Euboiu, kde onemocněl a zemřel.

Sborník k životnímu jubileu předního českého medievalisty, kodikologa Pavla Spunara. Příspěvky se věnují rozmanitým tématům z oblasti středověké kultury, latinské i starší české literatury či kodikologie