Pierre Klossowski Ordre des livres (chronologique)

Spolu s Nietzschem Gillesa Deleuze, jemuž je Klossowského kniha věnována, patří Nietzsche a bludný kruh (1969) k nejvýznamnějším dokumentům francouzského nietzscheánství. Michel Foucault o ní řekl, že je to největší filosofická kniha, jakou kdy četl – vedle Nietzscheho samotného. Klossowski coby znalec a překladatel Nietzschovy nevydané pozůstalosti rozvíjí s využitím četných citátů úvahu na pomezí filologie, filosofie a básnictví, v níž Nietzscheho představuje jakožto snad vůbec nejradikálnějšího materialistu, pisatele, který promýšlí i sebe sama – své iluzivní já – coby pole pudů, myšlenek a jejich vzájemných střetů. Podle Klossowského nevycházejí Nietzscheovy myšlenky z osobní patologie, nýbrž jsou patologicky používány, přičemž ukotvení nacházejí ve filosofových proměnlivých tělesných a mentálních stavech. Domnělé nietzscheánské teze typu „věčného návratu“ či „vůle k moci“ jsou u Klossowského znovu vpleteny do tkáně souvislostí a rozporů, z nichž se nikdy nemohou zcela osvobodit: odtud „bludný kruh“ v názvu. Kniha se stala zásadním textem pro obnovený zájem o Nietzschovo dílo v sedmdesátých letech a výrazně ovlivnila řadu klasických textů moderní filosofie.

'I should have written you after my first reading of The Living Currency; it was already breath-taking and I should have responded. After reading it a few more times, I know it is the best book of our times.' Letter to Pierre Klossowski from Michel Foucault, winter 1970. Living Currency is the first English translation of Klossowski's La monnaie vivante. It offers an analysis of economic production as a mechanism of psychic production of desires and is a key work from this often overlooked but wonderfully creative French thinker.

Questo libro ha un posto del tutto a parte nella immensa serie degli scritti su Nietzsche. Con quell'audace fedeltà all'idiosincrasia che contrassegna tutta la sua opera, con la sua fulminea percettività per i fantasmi ossessivi, con la sua agilità di movimento nella zona, oscura fra tutte, di osmosi tra fisiologia, psicologia e metafisica, Klossowski è riuscito a costruire un libro-labirinto all'interno di un altro, tuttora ingannevolissimo, labirinto: gli scritti di Nietz­sche degli ultimi anni, tra la folgorazione dell'Eterno Ritorno, il progetto di un'o­pera che avrebbe dovuto chiamarsi La volontà di potenza e gli estremi messaggi del­l'«euforia di Torino». Proprio su questo punto si dividono, da sempre, le interpretazioni di Nietzsche: sono anni di progrediente lucidità? o di progrediente follia? Klossowski recide subito questo banalissimo nodo, affermando che tutto il pensiero di Nietzsche «ruota attorno al delirio come attorno al proprio asse». E già questo permette di stabilire una incolmabile distanza fra tale pensiero e la sequenza della filosofia: c'è uno iato che separa sin dall'inizio l'impresa speculativa di Nietz­sche dal discorso occidentale – lo iato del Caos. Per non perdere mai il contatto con questa singolarità irriducibile di Nietzsche, Klossowski ha scelto la via più ardua, ha deciso di lasciarsi trascinare «dal mormorio, dal respiro, dalle esplosioni di collera e di risa di questa prosa, la più insinuante che si sia mai formata nella lingua tedesca». Così, più che l'articolarsi dei concetti, segue le «fluttuazioni d'inten­sità» in quella «tonalità dell'anima» che era Nietz­sche stesso – e il libro si intesse alle sue pagine come un perpetuo commento, un'e­co dove le parole dell'autore stingono su quelle dell'esegeta e viceversa.

Ein Traktat über den römischen Erotismus. Ein Essay über das Verhältnis von Mutterrecht und Prostitution. Ein Exkurs zu den Gesetzen der Gastfreundschaft. Eine Digression zu Bachofens 'Mutterrecht'. Eine Anmerkung zur damenhaften Wende der Frauenbewegung. Die Ausführung einer Fußnote zum Bad der Diana. Eine Fortschreibung antiker Mythologie. Eine Erinnerung an den Geschichtsunterricht in den Gymnasien. Ein Text über die weibliche Kunst verführerischer Darbietung / imitierter Verführung, verschwenderischer Hingabe / vernichtender Verausgabung, Initiation / Mime.

Soubor studií vznikající v průběhu třicátých a čtyřicátých let, je bezpochyby jednou z nejvýznamnějších knih, jaké byly Sadovu dílu kdy věnovány. Představuje podrobný rozbor východisek a hlavních motivů Sadova myšlení, které se takto vyjevuje nikoli jako marginální produkt perverze, ale jako svébytný filosofický systém s vlastními zákony a s vlastní logikou. Jestliže v raných textech Klossowski interpretuje Sadův ateismus jako produkt jakéhosi "nešťastného vědomí", v pozdějším textu, nazvaném "Filosof zločinu", vykládá Sadovy texty na základě vztahu mezi perverzním gestem a jeho literárním popisem.

Together these two novels comprise the most fascinating, obsessive, and erotic works of contemporary French fiction. Like the works of Georges Bataille, and those of the Marquis de Sade before him, Klossowski's fiction explores the connections between the mind and the body through a lens of sexuality. Both of these novels feature Octave, an elderly cleric; his striking young wife Roberte; and their nephew, Antoine in a series of sexual situations. But Klossowski's books are about theology as well, and this merging of the sexual with the religious makes this book one of the most painstakingly baroque and intellectual novels of our time.

Jerome wechselt von der Gottesliebe zur körperlichen Liebe zu einer Frau und strebt eine keusche Ehe mit Theo an, wobei seine Gottlosigkeit ebenfalls göttlichen Ursprungs ist.

Klosswoski liest Sade im Lichte der Französischen Revolution, die in der Hinrichtung des Königs zugleich die symbolische Tötung Gottes vollzieht. Dieser unvorstellbare Mord kann nur eine ebenso unvorstellbare Konsequenz haben: die Heraufkunft des integralen Menschen. In verzweifelten Versuchen, die radikale Zerstörung von Gott, Natur und Umwelt zu legitimieren, streben Sades Protagonisten nach einem Begriff uneingeschränkter Freiheit. Klossowskis Sade-Lektüre ist eine philosophische Auseinandersetzung mit der Abwesenheit Gottes, die sich dem Atheisten in Gestalt undurchdringlicher, vernunftwidriger Kräfte entgegenstellt. Dabei erweist sich Sades vorgeblicher Atheismus als Maske, unter der sich manichäische und gnostische Motive verbergen. Als erster großer Aufklärungskritiker hält Sade der atheistischen Rationalität den Spiegel vor, indem er zeigt, dass in ihr monotheistische Normen weiterleben.