Stanka Hrastelj Livres

Batseba ist eine in lyrisch-verdichteter Sprache verfasste Neuinterpretation der biblischen Geschichte von Batseba und König David. Die »umstrittene« Ehefrau des Königs ist hier eine archetypische Femme fatale, die sich ihrer Reize auch in einem emanzipatorischen Sinn bewusst ist und diese ohne Rücksicht auf Verluste auf geradezu mathematisch berechnende Weise für ein besseres Leben einsetzt. Die Heirat mit dem gebildeten und von seinem Volk geliebten König ermöglicht ihr den sozialen Aufstieg, eine gefestigte gesellschaftliche Stellung, eine bessere finanzielle Situation und somit vor allem eins: Unabhängigkeit. Doch obwohl Batsebas Leben wie ein Märchen erscheint, wächst in ihr das nagende Gefühl der Schuld. Denn das Schicksal oder Gott als Ausrede zu benutzen, bringt ihr letztendlich keinen Frieden, sondern treibt sie nach und nach in einen selbstzerstörerischen Wahn.

Štiri priznane slovenske pisatelje smo povabili, da napišejo kratke zgodbe, za katere naj poiščejo navdih v slovanski mitologiji. Tako spoznamo novodobno Lepo Vido, ki pa tokrat svoje bridke usode ne obžaluje, mladenko, ki na svojem potovanju v Krakov odkrije množico slovanskih božanstev in bajeslovnih bitij, žensko, ki se, da bi obvarovala svojega moža pred kaznijo, kot Bela dama devinska spremeni v skalo, ter mladega pripravnika iz odvetniške pisarne, ki se mu ob nenavadnem srečanju razkriva v tančico skrivnosti zavita usoda, zapisana morda le v zvezdah. V vsaki izmed zgodb, katerih razpon seže od duhovitih vsakdanjih prigod do sanjskih podob, se zrcali nekaj skrivnostnega, nekaj, česar ne moremo popolnoma dojeti, nekaj, kar nas opominja, da je v našem vsakdanjiku marsikaj nepojasnljivega in da so naša življenja nemalokrat podobna - bajkam.

Ein Junge verbirgt seine Hände, weil er nicht will, dass die Freundin seine zerkratzten Hände sieht, zerkratzt von den Katzen, die er ertränken musste. Zwei Teenager schneiden sich aus Verzweiflung und Neugierde die Pulsadern auf: nur um mal zu sehen, wie groß die Blutlache wird. Die dörfliche Welt in Stanka Hrasteljs Gedichten ist eng, provinziell, familiär und blutig strukturiert. Der Blick auf das Dorf und die Familie jedoch niemals naiv oder denunzierend. Vielmehr zeichnen sich Stanka Hrasteljs Gedichte durch eine außerordentliche Schärfe, Schonungslosigkeit wie auch durch Humor aus. Und nicht selten sind es gerade die stilleren Bilder, die besonders bedrohlich wirken: Eine Frau, die beim Gespräch über Alltäglichkeiten immer schweigend auf ihre Teetasse starrt. Die tiefe Trauer eines Arbeiters, die niemand wahrnehmen will. Durch die exakte Autopsie der Beziehungen und Mentalitäten vermag Stanka Hrastelj in ihren plastischen Gedichten jene im Dorf- und Familienalltag falsch laufenden Stränge zu berühren, die ansonsten den Blicken meist verborgen bleiben.

Booklet s básňami Stanky Hrastelj. Stanka Hrastelj (1975) bola v roku 2001 vyhlásená za najlepšiu mladú poetku na slovinskom festivale mladej literatúry Urška. V roku 2005 jej vo vydavateľstve Goga vyšla kniha básní Nizki toni (Nízke tóny), ktorá jej vyniesla ocenenie za najlepší knižný debut Slovinského knižného veľtrhu. V roku 2007 sa Hrastelj zúčastnila na turnaji poézie v rámci Dní knihy v Maribore a získala titul rytiera poézie. V roku 2009 jej vo vydavateľstve Študentska založba vyšla druhá zbierka básní Gospod, nekaj imamo za vas (Máme niečo pre vás, pane), vďaka ktorej sa dostala do užšieho výberu kandidátov na výročnú Jenkovu cenu, udeľovanú Združením slovinských spisovateľov. Za svoj románový debut Igranje (Hra) získala vydavateľskú cenu Modrý vták, udeľovanú za najlepšie nepublikované literárne dielo. Hrastelj prekladá poéziu z chorvátčiny a zo srbčiny a venuje sa navrhovaniu keramiky.

Márince Páternosterové se stane to, co je dnes bohužel docela běžné, přijde nečekaně o práci. Přestože důvod, pro který musela okamžitě opustit polikliniku i místo zubní laborantky, je více než podivný, snaží se vyrovnat se situací po svém. Čas, který musí najednou trávit sama doma, naplní sledováním černobílých filmů, pokouší se zmapovat historii své rodiny, občas se nechá manželem přemluvit k návštěvě starých známých nebo ke zhlédnutí divadelního představení, v němž hrají přátelé. Když se jí podaří najít místo redaktorky v bulvárním časopisu s poněkud ironickým názvem Dolcevita, chvíli se zdá, že všechno je, jak má být. Ale co se zdá, je sen. A v případě Márinky opravdu hodně zlý sen. Čínská zeď mezi tím, co je na první pohled normální, a tím, co začíná vypadat jako první známky duševní nemoci, roste pomalu, ale neúprosně. Zeď postupně hrdinku odděluje od skutečnosti a drží ji v pokřiveném světě, kde všechno probíhá podle zcela jiné logiky. Všední situace viděné narušenou psychikou nabývají nevšedních rozměrů a zlověstných významů.