Kniha není jen popisem profese diplomata, ale ukazuje, jak diplomat vidí „divadlo světa“, bez kterého jeho práce nemá smysl. Autor vychází z vlastní zkušenosti, ze zkušeností a vzpomínek kolegů i předchůdců. Život diplomata je blízký každodenní realitě „obyčejných lidí“, a současně je od ní vzdálený tak, že nikdo mimo diplomatů nemá dobrou představu o tom, jaký vlastně je.
Slovník si klade jednoduchý cíl – být vhodnou příručkou a spolehlivým pomocníkem jak pro adepty této práce, tak pro všechny, kteří se z nějakého důvodu o diplomacii zajímají. Ambicí bylo shromáždit maximum pojmů, s nimiž se diplomat nebo zájemce o praxi v zahraniční politice může setkat a které současně definují práci diplomata jako řemeslo svého druhu. Text se soustředil na odbornou terminologii samotného výkonu zahraniční služby, nikoliv na termíny z oblasti mezinárodního práva, politiky a mnoha jiných oborů (politologie, historie, ekonomie, sociologie). Neznamená to, že s nimi diplomat nepracuje. Patří však do kontextu, v němž se diplomat pohybuje, myslí, ve kterém jsou mu zadávány úkoly, ale jež nedefinují diplomacii jako specifické povolání. Slovník není žádná summa diplomatiae, ale má ambici být použitelnou příručkou, která odráží současnou diplomatickou praxi a bere v úvahu českou realitu.
Těžko uvěřitelný, a přece pravdivý příběh krále špiónů Pero da Covilha (asi 1450-asi 1530) byl portugalský diplomat a vyzvědač, sloužící čtyřem králům, přičemž poslední dva jej osobně nepoznali. V roce 1487 byl vyslán do Orientu v rámci plánu najít cestu z Evropy do Indie. Spolu s Afonso de Paivem, který měl najít říši kněze Jana, se dostal do Adenu. Po Paivově smrti byl P. da Covilha pověřen i tímto úkolem. Odeslal do Lisabonu informace o svých poznatcích a vrátil se do Káhiry v roce 1491. Následně se dostal do Etiopie, ale po smrti císaře mu nový vládce nedovolil opustit zemi. Když v roce 1520 dorazilo portugalské poselstvo, našlo ho jako bohatého a váženého muže, považovaného za mrtvého. Poslal zprávu o Etiopii, ale v Evropě o něm už nikdo neslyšel. Jeho informace nasměrovaly portugalský výboj do Asie na dalších padesát let a přispěly k osvobození Evropanů od iluzí o mytickém „knězi Janovi“. Byl vynikajícím operativec a analytikem, nikdy nebyl odhalen a ačkoli neobjevil novou zemi, našel vše, co hledal. Jeho příklad ukazuje důležitost znalosti místní kultury a jazyka pro diplomaty, zpravodajce a obchodníky.
Václav Hubinger předkládá různé pohledy na kanibalismus z hlediska etnologie, antropologie, historie i náboženství jednotlivých kultur. Jedná se spíše o shrnutí poznatků toho, co člověka vede ke kanibalismu, než nějaké morální poučování. Na příkladu studentů z Montevidea ukazuje, jak se i lidé z "civilizovaných" zemí mohou uchýlit ke kanibalismu v rámci zachování vlastních životů a jak se s tím následně psychicky vyrovnávají.
První reprezentativní výbor portugalské lidové slovesnosti. Pohádky, které překračují hranice klasických žánrových schémat. Dobro ani zlo v nich nejsou absolutní a dobro také vždy nezvítězí. Tento realismus je navíc umocněn primitivním, ale kouzelným jazykem, který se podařilo dokonale převést i do českého vydání.
Antologie francouzských společenských věd
Slovník současných nebo nedávno vymřelých etnik. Zahrnuje 729 národů, národností, kmenů, etnografických skupin apod., s výkladem o jejich jméně, jazyce, početnosti, původu a historickém vývoji, kulturních a jiných charakteristických zvláštnostech.
