Dezső Kosztolányi Livres

Alouette et Anna la douce sont les deux « best sellers > de la collection [ b I s ]. Les libraires chérissent Kosztolânyi, et c'est sur leur demande express que les éditions Viviane Hamy avaient repris ce recueil de nouvelles. Il ne tient qu'à eux de poursuivre leur travail et de faire découvrir ce chef-d’oeuvre à de nouvelles générations de lecteurs.

Une slection de nouvelles indites retraant l'volution de l'criture du grand crivain hongrois et donnant voir diffrentes facettes de la production de ce matre de la forme courte.

It is 1900, give or take a few years. The Vajkays—call them Mother and Father—live in Sárszeg, a dead-end burg in the provincial heart of the Austro-Hungarian Empire. Father retired some years ago to devote his days to genealogical research and quaint questions of heraldry. Mother keeps house. Both are utterly enthralled with their daughter, Skylark. Unintelligent, unimaginative, unattractive, and unmarried, Skylark cooks and sews for her parents and anchors the unremitting tedium of their lives. Now Skylark is going away, for one week only, it’s true, but a week that yawns endlessly for her parents. What will they do? Before they know it, they are eating at restaurants, reconnecting with old friends, attending the theater. And this is just a prelude to Father’s night out at the Panther Club, about which the less said the better. Drunk, in the light of dawn Father surprises himself and Mother with his true, buried, unspeakable feelings about Skylark. Then, Skylark is back. Is there a world beyond the daily grind and life's creeping disappointments? Kosztolányi’s crystalline prose, perfect comic timing, and profound human sympathy conjure up a tantalizing beauty that lies on the far side of the irredeemably ordinary. To that extent, Skylark is nothing less than a magical book.

Večerný život veľkomesta, rozžiarené široké okružné cesty, intímne osvetlené zadymené kaviarne a medzinárodné rýchliky uháňajúce nocou najčastejšie tvoria čarovnú kulisu príbehov novinára Kornela Estiho, dvojníka Dezsôa Kosztolányiho, jednej z najväčších postáv maďarskej literatúry prvej polovice 20. storočia. V čarovnej atmosfére večera a noci spisovateľovo alter ego plným priehrštím načiera do nezabudnuteľnej studnice detstva a mladosti a v dotyku s každodennou realitou potom spriada rozmarné, noblesné a duchaplné príbehy, za ktorými sa skrývajú osudy obyčajného smrteľníka: samého autora a autorovho rovesníka, návštevníkov budapeštianskych kaviarní v prvých desaťročiach tohto storočia.

Dej románu sa odohráva počas piatich dní prvého týždňa v septembri 1899 na Dolnej zemi Uhorska. Rozpráva príbeh starnúcich rodičov, ich dcéry, starej dievky prezývanej Škovránča a dožívajúcej miestnej inteligencie, ktorá sa snaží prekonať nudu života alkoholickým opojením a zábavnými „pohuľankami kancov“. Autor do diela zakomponoval svoje spomienky na rodičovský dom a rodisko – súdobú Szabadku (Subotice). Jeho znalosť psychológie a psychoanalýzy mu umožňuje viesť čitateľa k poznaniu, že vnútorný dej vo vedomí postáv je často dôležitejší než vonkajšie udalosti. Dezső Kosztolányi, významná postava modernej maďarskej literatúry prvej tretiny 20. storočia, sa narodil 29. marca 1885 v Szabadke a zomrel 3. novembra 1936 v Budapešti. Jeho slovenský pôvod a rodové meno naznačujú presídlenie predkov z Hornej zeme do Dolnej zeme. Vzdelanie získal v rodičovskom dome a na gymnáziu v rodnej Subotici, kde jeho otec bol riaditeľom. Napriek tomu, že štúdiá na filozofických fakultách budapeštianskej a viedenskej univerzity nedokončil, získal výnimočné umelecké a filozofické zručnosti, ktoré uplatnil v rozmanitej literárnej tvorbe. V roku 1933 objavil na sebe príznaky zhubnej rakoviny, ktorej napokon podľahol v septembri 1936.

Das Drama eines ungelebten Lebens entfaltet sich in der fiktiven Provinzstadt Sárszeg, fernab der glanzvollen Donaumonarchie. Hier erleben die Eheleute Vajkay, nach langer Zeit wieder allein, einen unerwarteten Wandel. Ihre Tochter, liebevoll 'Lerche' genannt, verbringt die Sommerfrische bei Verwandten, was das gewohnte Dreigespann auf den Kopf stellt. Ohne die geliebte Tochter empfinden die betagten Eltern ihr Zuhause als öde und leer. Widerwillig entscheiden sie sich, ein Restaurant zu besuchen, und entdecken überraschend Freude an Essen und Gesellschaft. Dieses Experiment wird wiederholt, und allmählich tauchen sie wieder in das Leben der Kleinstadt ein, von dem sie sich lange abgeschottet hatten. Währenddessen verbringt Lerche, das unansehnliche Mauerblümchen, ihre Ferien mit dem Schreiben pflichtbewusster Briefe an ihre Eltern, ohne Freude am Leben zu finden. Mit feiner Ironie und präzisen Details schildert Kosztolányi den unerwarteten Aufbruch der Daheimgebliebenen. Für einen kurzen Moment erkennen die Eltern, wie sehr ihnen ihre Tochter zur Last geworden ist, und dennoch sehnen sie sich nach ihrer Rückkehr. Das Drama familiärer Abhängigkeiten wird schonungslos und zugleich mit Leichtigkeit dargestellt.

A rossz orvos Kosztolányi első regénye. Anyagát egy költőtársának családi drámája szolgáltatja, noha később azt írja: „Hősnőjéről mindössze annyit tudok, hogy nyáron fehér kalapot visel cseresznyedísszel…” Kosztolányi kevésbé ismert és viszonylag ritkán kiadott munkái közé tartozik, bár drámai cselekménye, szuggesztív hangulata, finom lélekábrázolása a későbbi nagy regények és elbeszélések világát ígéri.

V tomto románu, který se k našim čtenářům dostal poprvé v roce 1939 pod názvem Služka, zachytil atmosféru a dramatický vývoj vztahu mezi bohatou úřednickou rodinou Vizyových a jejich služkou Annou, prostým, zakřiknutým venkovským děvčetem. Příběh začíná jako běžná historie své doby, končí však jako napínavé drama. Sladká Anna (édes je česky sladký), tato perla mezi služkami, je poklad, který rodině Vizyů každý závidí. Přijde však chvíle, kdy svým pánům víc než zhořkne. Z pasívní dívky, jež sebou nechávala vláčet a jenom kdesi na okraji života prožívala své štěstí a zklamání, svůj milostný románek s mladým panem Janči, se stává mstitelem křivd, nezastavující se před ničím. Autor vidí tragédii rodiny Vizyů i jejich služky Anny v širokých společenských souvislostech. Toto trpké drama se odehrává v letech 1919–1920, ve vzrušené době po pádu Republiky rad, kdy je Budapešť obsazena rumunským vojskem. A tak tento dramatický příběh dostává i své pevné dobové zakotvení. Román byl v šedesátých letech v Maďarsku zfilmován, uveden s úspěchem v našich kinech pod názvem Služka a zhlédli jej i televizní diváci.

Der ungarische Schriftsteller Dezsö Kosztolányi (1885-1936) hat mit seinem 1922 veröffentlichten Roman einen bedeutenden Beitrag zur historischen Belletristik geleistet. Der Roman besticht durch seine sprachliche Eleganz und psychologische Figurenzeichnung, die eine intime Gesellschaftskritik der antiken Weltstadt bietet.

Die Handlung führt an das Gymnasium einer ungarischen Kleinstadt. Hier quälen sich die Jungen nicht gegenseitig, wie in Robert Musils zwei Jahrzehnte zuvor entstandenem "Zögling Törleß", sondern ein älterer Lehrer steht im Mittelpunkt, der als Folge überholter Lebensformen und -auffassungen von den Schülern drangsaliert und gedemütigt wird, bis hin zum dramatischen Klimax des Buches.§Kosztolanyi erzählt, ebenso feinfühlig in der Sprache wie intensiv in der Geataltung, die Geschichte des Professors Antal Novak und seiner Tochter Hilda, die mit ihrem Geliebten dem elterlichen Haus entflieht. Dabei gelingt dem Autor ein eindrucksvolles Psychogramm menschlichen Verhaltens in einer untergehenden Welt.

Jedno z reprezentačních děl moderni maďarské literatury i autora, mistra novely a povídky. Do sugestivně postiženého prostředí venkovského městečka na konci minulého století zasažený obraz životní lichosti neprovdané nepůvabné ženy, kterou trpí ona a ještě více její rodiče, zestárlív marném čekání příchodu dceřina citového štěstí.

Výbor z básní předního maďarského autora. Doslov napsal Evžen Gál.

Výbor z autorových povídek, jejichž ústředním motivem je přetvářka a lež v různých podobách. Doslov napsal Evžen Gál.

Výbor z novel maďarského básníka, spisovatele a publicisty, nadaného smyslem pro postižení typů a světa drobných lidí a střetání jejich tužeb a snů s realitou života, který na ně doléhá svými zákony a zvyklostmi a činí z drobných třeba záležitostí velké události i tragédie.

Přední maďarský básník, prozaik a žurnalista líčí v románě tragický osud ušlechtilého, morálně zásadového gymnazijního profesora, jemuž se rozpadne rodinný život a brutální a tupé klima malého města na přelomu století ho dožene k beznaději. Kniha přesahuje rámec maloměstské tragédie a je obrazem rozpadu myšlenkového a citového světa celé generace.

Císař Nero vládl v letech 54–68 n. l. Jeho jméno je spojeno s představou zvráceného a ukrutného muže. Ovšem uplatnit tyto povahové vlastnosti v tak velké míře mu umožnily především dvorské poměry. Nero sám mohl zůstat jen chorobným ctižádostivcem a diletantem v umění, kdyby jeho velikášství nebylo živeno intrikami okolí. Jako sedmnáctiletý se dostává na trůn díky své ctižádostivé matce Agrippině, která ho oženila s dědičkou trůnu Octavií a odsunula Britannica, syna císaře Claudia. Nero vládne zpočátku rozumně. Zásluhu na tom mají jeho dva rádci — filosof Seneca a Afranius Burrus. Postupně Nero začíná toužit po uměleckém úspěchu a slávě, věnuje se jenom umění a zanedbává panovnické povinnosti. Oba rádcové na to upozorňují panovačnou Agrippinu. Ta začíná připomínat Britannicovy nároky na trůn. Žárlící Nero svého nevlastního bratra při hostině otráví. Tato první násilná smrt ho zbavuje všech zábran. Následují další vraždy — příbuzných i cizích osob. Odpor lidu roste, roku 68 se proti němu vzbouří praetoriáni, Nero prchne z Říma a spáchá sebevraždu. Román Dezsö Kosztolányiho není historickým románem v pravém smyslu slova. Je spíše románem psychologickým; autor se výrazně inspiroval učením Sigmunda Freuda a zobrazil vývoj svého „hrdiny“ od vnímavého citlivého mladíka až po krvelačnou stvůru, zbavenou lidské důstojnosti. Tento román vyvolal ve své době velkou pozornost, nadšeně jej chválil sám Thomas Mann.