Jakub Deml Ordre des livres (chronologique)

Osmý svazek Spisů Jakuba Demla shrnuje texty z let 1928–1932, ve kterých se projevuje další fáze jeho vývoje: Po bojovném antiklerikalismu počátku dvacátých let a po nadšení pro Sokol z poloviny dvacátých let nastává jeho „katolické pokání“, návrat k názorovým pozicím tradicionalistickým, ba ultramontánním. Tento posun souvisí jednak se zklamáním ze Sokola, jednak s opětovným sblížením s prostředím Staré Říše, v níž Deml kdysi svou dráhu začínal, a jednak s Demlovým novým angažmá pro dominikánský časopis Na hlubinu. Svazek je doprovázen doslovem, ediční poznámkou, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivkami reálií, jmenným rejstříkem a reprodukcí ilustrací a obálek původních vydání.

Sedmý svazek Demlových spisů obsahuje tři knihy, vydané v témže roce 1926: Tepna, Hlas mluví k slovu a Mohyla. Deml v nich podává lyrický dokument mikrohistorie – jednak městečka Tasov, jednak své vlastní rodiny a jejích kořenů, za nimiž se vydává do tehdy německojazyčné oblasti Hřebečsko na severozápadní Moravě. Deml se tak vřazuje do širokého dobového proudu literárních „návratů na venkov“ i do ještě širšího, celoevropského proudu literárního regionalismu. Současně však je v jeho textech přítomná i tematika sokolská, byť stále konfliktněji. Sokolská nota slábne – regionalistická sílí. Proto se šestý svazek nazýval V Sokole a v Tasově, zatímco sedmý V Tasově a v Sokole. Svazek doprovází doslov, ediční poznámka, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce ilustrací a obálek původních vydání.

Šestý svazek Spisů Jakuba Demla zachycuje jeho duchovní a politické výkyvy během let 1923-1925, kdy se angažoval v Sokole. Toto ztotožnění s organizací a jejím myšlenkovým světem je logické, zejména v kontextu Demlovy frustrace z katolického světa a jeho náklonnosti k slovanskému nacionalismu. Dočasné zakotvení v Sokole koresponduje s jeho trvalým vztahem k rodnému Tasovu, přičemž tato souvislost přesahuje čas. Následující svazek, „V Tasově a v Sokole“, se zaměří na období, kdy Demlovo nadšení pro Sokol slábne. Sokolská čítanka (1923) shrnuje články pro sokolské časopisy, často vycházející z jeho promluv na sokolských akcích, a představuje světský, avšak nikdy zcela neduchovní protějšek jeho katolických knih. Sestrám (1924) obsahuje články určené ženám – Sokolkám a čtenářkám časopisu Sokolice. Česno (1924) přináší prózy, které, ač formálně „nesokolské“, sdílejí témata uzemnění a ekologické souvislosti. Šlépěje IX (1925) dokumentují Demlovy vztahy v sokolské obci a počínající spory, zatímco Tasov se jeví jako stabilní prvek. Oddíl Epilegomena obsahuje drobné sokolské články, které nebyly zařazeny do hlavních textů. Svazek je doplněn doslovem, edičními poznámkami, překlady cizojazyčných pasáží, vysvětlivkami reálií, jmenným rejstříkem a reprodukcemi ilustrací a obálek původních vydání.

Pátý svazek Spisů Jakuba Demla rozvíjí linii šlépějovou, tedy linii hybridního žánru, kombinujícího deník, dokument, původní beletrii, vlastní překlady i beletristické příspěvky jiných autorů. Svazek obsahuje Šlépěje IV až VIII, vydávané v letech 1919–1921. Šlépějemi tohoto období prolíná téma vztahu k novému československému státu, zároveň je však každý svazek charakterem odlišný. Deml v nich účtuje s prorakouskými klerikálními kruhy a předkládá čtenářům rozsáhlé egodokumenty, např. cyklus Aby se do toho vidělo. Šlépěje VII a VIII dokumentují Demlův pokus přesídlit trvale na Slovensko se všemi důsledky, které slovenská epizoda pro Demla měla: nadšení ze Slovenska rychle vystřídala deziluze. Slovenská zkušenost však v Demlovi probudí i jeho stránku nejtemnější: patologický antisemitismus. Šlépěje V jsou básnickou sbírkou, více než dekádu vzdálenou po Prvních světlech, ale zároveň s nimi částí textů související. Svazek doprovází doslov, ediční poznámka, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce ilustrací a obálek původních vydání.

Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Otokara Březiny

Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Otokara Březiny

Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Otokara Březiny

Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Otokara Březiny

Čtvrtý svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje první soubor autorových knih ve svérázném žánru kombinujícím deník, dokument a beletrii; v žánru, pro který on sám použil později slavný a kontroverzní termín „Šlépěje“. Svazek obsahuje tři Demlovy knihy, které předcházejí vzniku řady Šlépějí: Rosnička (1912), Domů (1913) a Pro budoucí poutníky a poutnice (1913), a první tři sborníky „šlépějové“ řady: Šlépěje I (1917), Šlépěje II (1918) a Šlépěje III (1919). Svazek doprovází doslov, ediční poznámka, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce obálek původních vydání.

Almanach Cožpak to jsem chtěl, aby mne zařadili do literatury? Jakub Deml a literární tradice zkoumá stopy tohoto básníka v české kultuře a paměti čtenářů, kteří si jeho dílo předávali. Tradicí se zde rozumí živé tradování jeho děl v mezilidské komunikaci, což bylo zvláště významné během téměř padesáti let, kdy byly Demlovy knihy a jméno z oficiální literatury vyloučeny. Kniha shrnuje čtyřiadvacet příspěvků z konference a čtenářského setkání v Tasově, které se konalo 16. a 17. září 2016, a tři přednášky zahraničních slavistů, kteří se dlouhodobě zabývají Demlovou poetikou. Ti vystoupili na jaře 2017 v Ústavu pro českou literaturu v Praze. Almanach není určen pouze odbornému publiku; přispěli do něj pamětníci, nadšenci a čtenáři různých generací. Otevírá ho anketa se sedmi českými básníky. Následují básnické pokusy žáků druhé třídy Základní školy v Tasově inspirované Demlovými Mými přáteli. Text uzavírají deníkové záznamy Petra Holmana z léta 1973, kdy navštívil Tasov a Jaroměřice po stopách Jakuba Demla a Otokara Březiny. Kniha je doplněna faksimilemi Demlových rukopisů, dobovými fotografiemi a momentkami z tasovského setkání.

F. X. Šalda (1867–1937) a Jakub Deml (1878–1961) jsou klíčovými postavami české literatury první poloviny 20. století, přičemž Šalda byl v té době vnímán jako „centrální“ osobnost, zatímco Deml byl považován za „okrajovou“. Oba autoři vytvořili rozsáhlé a žánrově různorodé dílo a byli aktivními iniciátory a komentátory práce dalších tvůrců. Jejich vzájemná korespondence, soustředěná ve svazku Pozorné srdce, zahrnuje dopisy, dedikace, básně a kritické texty, které odhalují složitý a vřelý vztah dvou přátel. Tyto listy přispívají k hlubšímu porozumění genezi jejich děl, ohlasu jejich tvorby a širším otázkám české kultury. Literárněhistorický komentář sleduje jejich vztah od raného období, kdy Deml četl Šaldovy texty, přes nepřímé doklady o jejich přátelství až po období odcizení po publikaci Demlova Mého svědectví o Otokaru Březinovi (1931). Komentář objasňuje také dramatické okolnosti vydání Demlovy deníkové knihy Pro budoucí poutníky a poutnice (1913) a jeho tragický vztah s Eliškou Wiesenbergerovou, v němž Šalda figuroval jako přítel a ochránce. Kniha obsahuje bohatý ediční aparát, včetně soupisu zkratek, vysvětlivek, jmenného rejstříku a podrobného soupisu dopisů.

Po několika sešitech řady Knihy a exegeze vydával Florian knižní a sborníkovou edici Studium (1904–1911), na níž se jako překladatel, autor, redaktor i organizátor od počátku výrazně podílel Jakub Deml. Zpřístupňovali zde podstatné papežské dokumenty Pia X., svědectví o lasalettském zjevení, díla středověkých mystiků i soudobých světových, především francouzských spisovatelů a náboženských myslitelů. Kolem edice se postupně soustředil okruh čtenářů, podporovatelů a spolupracovníků – kněží, spisovatelů, překladatelů či výtvarníků. Studium v mnohém oponovalo představitelům brněnské diecéze. Po zákazu Studia a rozchodu s Demlem Florian v roce 1911 nakrátko přemístil vydavatelství do Velké a Osvětiman, roku 1913 se natrvalo usadil ve Staré Říši. Od roku 1912 vydával se spolupracovníky knižnice Dobré dílo a Kurs, edici a sborníky Nova et Vetera, od roku 1926 sborník Archy. Tyto i další staroříšské publikace objevily mnoho českých či zahraničních myslitelů, spisovatelů a výtvarníků, vytvořily svébytnou kulturní enklávu a inspirují nekonformní české umělce i vydavatele dodnes.

Třetí svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje beletristické texty z let 1912–1917. Pro vzrušený styl a kontrast mezi „světlým“ a „temným“ viděním světa bývají označovány jako expresionistické. Jedná se o texty: V Zabajkalí. Ze zápisků Neznámého (1912) je první Demlova knižní próza. Hrad smrti (1912) uvedl J. Demla do české literatury jako básníka děsu a smrti. V Moji přátelé (1913) oslovuje květiny jako svědky lidského života i křesťanského obrazu světa. Tanec smrti (1914) je souborem kratších, často snových textů. Protiklad k prózám smrti představuje Miriam (1916), kniha extatických vyznání lásky. Věštec (1917) je dialog v duchu okouzlení březinovským symbolismem. První světla (1917) jsou přepracovanou verzí Demlovy básnické prvotiny Notantur lumina (1908).

Překlady tvoří integrální část Demlova díla. Deml si vybíral autory blízké svému vidění katolicismu, především latinské a německé mystiky. Přeložené texty natolik volně prokládal vlastními komentáři, že lze mluvit nejen o „překladech mystiků“, ale i o „mystických překladech“. Svazek zahrnuje překlady z raného období, z let 1902–1916, vydané knižně, ve sbornících Staré Říše (a částečně znovu ve sborníku Audiatur et altera pars) nebo časopisecky: dekrety papežů Pia IX. a Pia X.; polemiku starokřesťanského klasika Cypriána z Karthága; mystické úvahy a vize Hildegardy z Bingenu, Mechtildy z Hackebornu, Mistra Eckharta, Vincence Ferrerského či Anny Kateřiny Emmerichové; hagiografické spisy Život svaté Dympny, Život Ruysbroecka Podivuhodného a Život A. K. Emmerichové; mysticko-erotickou poému Slavík svatého Bonaventury; básně a prózy novodobých spirituálních autorů R. M. Rilka, Johannese Jørgensena a dalších. Svazek doprovází studie M. C. Putny o dějinách a kulturních kontextech Demlova překládání, dále ediční poznámka, překlady cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce obálek původních vydání.

Edice Korespondence Jakuba Demla soustřeďuje a zpřístupňuje některé rozsáhlejší soubory básníkových dopisů, jež dosud nebyly publikovány. Po prvních dvou svazcích Carissime, kde se touláte? Dopisy Jakuba Demla příteli Josefu Ševčíkovi do Babic (2010) a I tento list považujte za neúplný. Dopisy Jakuba Demla příteli Matěji Fenclovi (2011) následuje soubor shrnující jednu z nejrozsáhlejších korespondencí Jakuba Demla se sochařem Františkem Bílkem z let 1901 až 1928. Více než 350 dopisů vychází ve dvou knihách, které odděluje přestávka v letech 1906 až 1912. ISBN pro soubor (sv. 1+2): 978-80-7272-435-2

Čtvrtý svazek ediční řady Korespondence Jakuba Demla, tentokrát s katolickým knězem, premonstrátem a archivářem Evermodem Vladimírem Balcárkem. K vydání připravila a doprovodné texty napsala Lenka Žehrová ve spolupráci se Šárkou Kořínkovou, Danielou Iwashitou a Eliškou Davidovou.

Edice Korespondence Jakuba Demla soustřeďuje a zpřístupňuje některé rozsáhlejší soubory básníkových dopisů, jež dosud nebyly publikovány. Po prvních dvou svazcích Carissime, kde se touláte? Dopisy Jakuba Demla příteli Josefu Ševčíkovi do Babic (2010) a I tento list považujte za neúplný. Dopisy Jakuba Demla příteli Matěji Fenclovi (2011) následuje soubor shrnující jednu z nejrozsáhlejších korespondencí Jakuba Demla se sochařem Františkem Bílkem z let 1901 až 1928. Více než 350 dopisů vychází ve dvou knihách, které odděluje přestávka v letech 1906 až 1912. ISBN pro soubor (sv. 1+2): 978-80-7272-435-2

První svazek obsahuje čtyři knihy raných textů, které odrážejí Demlovy literární začátky a jeho inspiraci symbolistním světem Otokara Březiny a výtvarným světem Františka Bílka, stejně jako katolickým apokalyptismem Josefa Floriana. První část, Slovo k Otčenáši Františka Bílka, představuje cyklus meditací k Bílkovým grafickým listům z roku 1904, ukazující Demlovu symbolistní poetiku. Následuje Homilie, soubor kázání z prvních let jeho kněžského působení (1907), která, ač téměř zapomenutá, zrcadlí Demlova životní témata. Notantur lumina, kniha básní a básní v próze z roku 1907, později doplněná prozaickými úvody a přejmenovaná na První světla, mu vynesla celoživotní titul „básník“. Do lepších dob obsahuje texty zaměřené na radikální katolicismus, publikované v letech 1906–1910 a později znovu vydané. Svazek dále obsahuje oddíl Epilegomena s texty z téhož období, které byly vydány časopisecky nebo se dochovaly pouze v rukopisech. K vydání patří ediční poznámka, překlady cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce obálek původních vydání a Bílkových výtvarných listů. Vydání řídí Martin C. Putna, hlavním redaktorem je Záviš Šuman.

Druhý svazek ediční řady Korespondence Jakuba Demla (1878 — 1961) zpřístupňuje dosud nevydané soubory básníkových dopisů, které potvrzují úzké spojení mezi jeho dílem a životem. Tyto dopisy vyvracejí představu, že vše, co Deml zažil, se odrazilo v jeho literární tvorbě. Soubor je klíčový pro poznání jeho literárních a duchovních zdrojů a pro pochopení životních podmínek v době, kdy začal publikovat, včetně jeho prvotiny z roku 1907. Korespondence s Fenclem a dalšími adresáty, jako jsou Josef Ševčík, Josef Florian a Vladimír Evermod Balcárek, tvoří dokumentární kontext k Demlovým textům, včetně deníkových knih a knihy dopisů Do lepších dob. Dochovaný soubor dopisů Matěji Fenclovi, i přes svou neúplnost, je jedním z nejpočetnějších v Demlově korespondenci, obsahující 98 listů z let 1905–1912. Fenclových dopisů se dochovalo 12, z nichž některé jsou známé pouze z opisů. Rukopisy jsou uloženy v Literárním archivu a v Zemském archivu v Opavě. Další informace o životě Matěje Fencla jsme získali z archivních dokumentů, které doplňují edici.

Dopisy Jakuba Demla příteli Josefu Ševčíkovi do Babic. Svazek Carissime, kde se touláte? otevírá ediční řadu Korespondence Jakuba Demla (1878–1961), která chce zpřístupnit některé dosud nevydané soubory básníkových dopisů. Dochovaly se jich tisíce desítkám adresátů. Potvrzují těsné spojení Demlova díla a života, ale také vyvracejí představu, že vše, co zažil, vepsal do svého díla nebo že vše, co sepsal, také publikoval. Básnicky silné a dokumentárně cenné listy adresoval nejen známým umělcům (Březina, Bílek, Šalda, Neumann, Weiner, Durych, Nezval, Holan…), ale také přátelům, které „velká“ historie literatury nezná. Patří k nim i kněz a překladatel Josef Ševčík (1857–1911). Dopisy tomuto babickému faráři z let 1904–1911, doplněné úryvky z adresátových odpovědí i dalších korespondencí, zachycují v hrubých rysech příběh Demlovy spolupráce se staroříšským vydavatelem Josefem Florianem. Zároveň dokumentují Demlovo sedmileté putování mezi pěti českomoravskými farnostmi, kterými prošel jako kaplan či administrátor v nemilosti, dokud nebyl předčasně a doživotně penzionován.

Klasické dílo středověké mystičky, jež přeložil a komentářem opatřil Jakub Deml. 26 vidění ve třech částech – 6, 7 a 13, která se nesou v duchu nábožensko-intelektuálních rozprav, proroctví či dokonce kosmologických úvah.

Soubor úvah a esejů ze čtyřicátých let 20. století původně vyšel pod názvem Sedm básní v próze v roce 1948 a pro toto vydání byl doplněn dvěma dalšími texty nalezenými v básníkově pozůstalosti.

Dvojsvazkový výbor z díla Jakuba Demla obsahuje texty od první knihy básní až po rukopisné texty z posledních let básníkova života. Básník a revoltující katolický kněz Jakub Deml svou láskou ke všemu živému, obrazností stvářející a obnovující svět, nevšední autobiografičností a „pohrdáním“ zásadami tradiční literární kompozice přiznaně či „na zapřenou“ inspiroval řadu českých básníků, svým vášnivým vzdorem a leckdy nenávistností získal mnoho odpůrců. Leč dobové spory, nedorozumění a polemiky odvál čas a zůstává dílo: jedno z největších v české poezii 20. století.

Výbor z veršů a básní v próze. Druhý díl dvojjsvazkového výboru z díla Jakuba Demla, který obsahuje texty od první knihy básní až po rukopisné texty z posledních let básníkova života.

Vzájemná korespondence Josefa Váchala a Jakuba Demla.

Malý výbor Demlových vánočních textů. Útlá knížka přináší malý výbor Demlových vánočních textů, které byly vybrány ze sbírek Česno, Básně veršem, Nebe se jiskří mlékem, Poslední verše.

Výbor z próz a publicistiky z let 1920-1929 . Jádro výboru tvoří většinou málo známé publicistické texty z 20.let psané hlavně pro Lidové noviny, prózy a básně z pozůstalosti a typické deníkové záznamy. Období od roku 1920 do roku 1929 vymezují v Demlově životě dvě zásadní události: seznámení s Pavlou Kytlicovou a trvalý pobyt v Tasově a smrt Otokara Březiny v r. 1929. Přítomnost a vliv těchto nejbližších přátel se obráží v celém Demlově díle a úzce se dotýká i jeho publicistiky, která zvláště na konci podchyceného období nabývá na útočnosti nejen proti většině politických stran, ale hlavně proti bývalým kolegům a spřízněncům.

Edice dopisů spisovatele Jakuba Demla architektovi a katolickému knězi Josefu Battovi. Tématem více než dvou desítek dopisů je víra, církev, Demlova literární tvorba i česká literatura a kultura obecně.

Polemické glosy a úvahy význačného českého katolického básníka.

XVII. svazek Šlépějí, které Jakub Deml věnoval Janu Amosu Vernerovi.

Deníkově dokumentární kniha. „...těmi Rosničkami chtěl bych posléze obnoviti slávu a důležitost (almanachů) v tom smyslu, že [...] bych v těchto Rosničkách uveřejňoval pak i myšlenky, duchovní zkušenosti a původní i překladatelské práce též jiných autorů...“ J. D. Tento plán neuskutečnil, ale „Rosničky“ nahradily o pár let později Šlépěje... Vydání třetí, textově nezměněné.

Útlá próza z r. 1926 je lyrickou vzpomínkou na autorovu matku a výrazem synovské oddanosti.

Výbor z korespondence Jakuba Demla z let 1930-1939 přináší originální texty, které jako by byly zčásti preludiem a zčásti pokračováním kontroverzního díla Zapomenuté světlo.

První souborné vydání básní; edice Mojmíra Trávníčka, doslov Jiřího Kuběny. Soubor obsahuje české i německé knižně vydané autorovy básně. V tomto souboru vyd. 1. – Německé básně přeložili Jiří Kuběna a Ladislav Dvořák.

V Tasově na Moravě. Další díl Šlépějí z roku 1930.

Dílo Jakuba Demla; sv. 11. Kniha je tvořena Demlovými dopisy a barvitými zprávami, které napsal za svého pobytu v Dubrovníku. Soubor dopisů z Demlova třetího pobytu v Jugoslávii adresovaný Marii Rose Junové, jedné z kultovních postav jeho díla, pochází z poloviny třicátých let.

Výbor z korespondence z let 1940 - 1961. Výbor pokrývá období, kdy publikační možnosti autora byly minimální a kdy korespodnence nejen doplňovala, ale i nahrazovala jeho vlastní dílo.

Volné výklady a texty básníka a spisovatele inspirovaného výtvarnými díly. Výbor Demlovy výtvarné esejistiky k vydání připravil a poznámkami a vysvětlivkami opatřil jeho životopisec Jiří Olič. Edice zahrnuje výklad a podporu díla F. Bílka, báseň v próze objasňuje Demlův vztah ke Koblihovým dřevorytům, kapitolu z knihy Dílo Felixe Jeneweina a esej o díle grafika Jana Konůpka, přítele a ilustrátora Demlových děl. Edice vychází z původního znění textů a obsahuje ucelený soubor. Původně bibliofilsky vydané eseje jsou pro dnešního čtenáře nedostupné.

Fragment zápisníku 1948-1960. Úvod napsal Jiří Kuběna; edičně připravil a vydavatel. pozn. opatřil Mojmír Trávníček.

Dramatická a mystická báseň, napsaná autorem původně v němčině, jenž vypráví o smrti mladého vojáka, je úvahou o životě, víře a smrti. Z němčiny přeložil Ladislav Dvořák; ilustroval Emanuel Ranný. Německý text souběžný s českým překladem.

Dopisy Jakuba Demla a Marie Rosy Junové Martinu Janu Vochočovi (z let 1937-1952).

4. vydání. První lyrické prózy a básně významného představitele katolické moderny se námětově váží k rodnému kraji, objevují se zde sny, liturgické modlitby a zpěvy.

Reprint Demlova významného deníku, který zahrnuje též dobové recenze autorových knih a ukázky z vlastní prozaické a básnické tvorby.

Snová báseň v próze je meditativním textem originálního českého katolického básníka, který pod vlivem nemoci a pozvolného umírání své sestry rozjímá o otázkách života a smrti.

Dědictví Jakuba Demla; Sv. 1. Próza, ve které autor osobitým způsobem a poetikou odsuzuje projevy totalitního režimu.

Vyprávění o zbožné pouti tří chudých přátel, Josefa Floriana, Antonína Ludvíka Stříže a autora samotného, podává autentický obraz ze života obnovitelů křesťanské víry v Čechách na počátku 20. století.

Podtitul: Z vidění ctihodné Anny Kateřiny Emmerichové. Faksimile původního vydání z roku 1912 s dřevoryty Josefa Váchala.

Faksimile kroniky rodného městečka autora, kterou tento kněz a spisovatel psal od r. 1922 do r. 1929 v úloze obecního kronikáře.

Svazek obsahuje výbor z celoživotního díla J. Demla od první knihy básní až po rukopisné, dosud nevydané texty posledních let života. Těžištěm výboru je próza Zapomenuté světlo. Výbor ukazuje Demla jako básníka i prozaika, sardonického polemika i pokorného člověka před tváří Boha, přírody a lidského osudu. Vybral a uspořádal Jindřich Chalupecký ; předmluva Jaroslav Med.

Báseň inspirovaná životem a obětí Spasitele Ježíše Krista. Vánoční tisk, báseň z roku 1955

Soubor Demlových deníků a dopisů přítelkyni, psané kolem r. 1910. Vypovídá o stavu jeho duše, o závažném osobním rozporu mezi jeho vírou a církví, o jeho vztahu k rodině a domovu. Lyrický, exaltovaný text je náročnou četbou, která čtenáři umožňuje vcítit se do nitra svérázné osobnosti české literatury.

Soubor obsahuje dvě prózy, doplněné o text Nebe se jiskří mlékem. Miriam je lyrické drama nesené vzpomínkou na mrtvou sestru, v němž personifikoval vztah k ženě - matce, sestře, přítelkyni, milence. Touha obsáhnout nejen milovanou bytost, ale veškerou skutečnost umocněnou milostnou exaltací, vytváří z Miriam hymnus na ženu ve všech jejích podobách. V Mých přátelích mění Deml květiny jako zástupce přírody v bratry a sestry člověka. Společenství květin mu ztělesňuje vizi o harmonickém uspořádání lidské společnosti.

Výbor z několika vzpomínkových i autobiografických knížek českého katolického básníka. Vybral a uspořádal Miloš Dvořák, doslov napsal Vladimír Binar.

Kniha je souborem 4 samostatných prací: Hrad smrti, Moji přátelé, Pupava a Miriam. Moji přátelé - je sbírka básní v próze, kde velmi krásným lyrickým jazykem plným metafor se se básník obrací k jednotlivým polním a lučním květinám. Pupava - je obdobný námět, rozhovor básníka s květinou, která mu symbolizuje volný a svobodný život přírody. Miriam - je lyrické drama, nesené vzpomínkou a představou mrtvé sestry a stále stoupající lásky k Bohu. K vydání připravil Jaroslav Novák.

Kniha jednoho z básníků české dekadence, která je průřezem celou jeho tvorbou. Výbor je uspořádán tak, že jeho jediným temate,, které všechny ukázky spojuje, je Demlův rodný kraj - Moravský Tasov. Kniha je vnitřně ucelená a jednotná, v mnohém připomíná Kafku.

Lyrická meditace nad silou a vznešeností Božího jména. Přemítání začíná vzpomínkou na sen Jeana Paula – sen o světě bez Boha – a pokračuje výčtem strašlivých rouhačů, kteří si neuvědomují, čeho se svou neuvážlivostí dopouštějí.

2. vydání. Textově upravené, oproti prvnímu méně "hněvivé". Obsahuje kromě titulní knihy i texty "Pozdrav Tasova" a "Tepna". Doslov Bedřich Slavík.