Kafkovsky laděná novela z prostředí blíže neurčeného socialistického podniku, nepromyšleně zřízeného uprostřed panenské přírody. Když se po několika letech ukáže, že projekt je zcela absurdní, je výstavba v tichosti zastavena, materiál však dochází dál. Hrdinou je úředník, který má vyšetřit okolnosti dodávek. Hrdina, ohrožován na životě utíká a svou situaci řeší sestavením zprávy, jejímž výsledkem je rozhodnutí ve stavbě pokračovat.
Spisovatel předkládá soubor svých fejetonů a krátkých textů, jimiž provázel léta takzvané konsolidace a normalizace i léta po převratu v listopadu 1989.
Román o stávce v elektrárně a revoluční situaci na Brněnsku v roce 1920 vypovídá o politikaření, kariérismu i odpovědnosti. Postavy jsou určeny především svou sociální rolí a autor necítí potřebu vytvářet jejich individuální portréty; jde o román o politice, o manipulování s lidmia ideály – autor vyjadřuje své rozčarování nad rokem 1968.
Hrdinové povídek se ocitají v situacích, kdy svět nelítostně zasahuje do jejich existence a zaviňuje buď skutečnou smrt, nebo duchovní újmu, která se smrti podobá. Podle povídky Na krásné vyhlídce natočil v roce 1993 režisér Vladimír Drha stejnojmennou televizní inscenaci Na krásné vyhlídce, hrají Jana Brejchová, Jiří Zahajský, T. Brodská, V. Fialová, N. Mukařovská, J. Rava a další.
Povídky o mužích „za půlkou cesty“ či na konci cesty, ale také vzpomínky na začátky cesty mužstvím a dospělostí, které poznamenal závěr války. Muž, který bilancuje své ztráty, lásky i zklamání, ale především zrady a selhání, jichž se na cestě svým životem dopustil, to je ústřední téma této sbírky povídek. Autor své hrdiny zastihuje v situacích, v nichž se svých zdánlivě drobných, běžných selhání dopouštějí, případně kdy jsou zaskočeni „skřipcem“ běhu událostí a tlakem okolností a nezvládnou svou úlohu dohrát tak, aby si sebe nadále mohli vážit, aniž by museli cosi nalhávat okolí nebo sobě samému. Život ale není jednoduchý a nepředkládá situace černobílé, a možnost být věrný nebo zradit se naskýtá každému – ať již na začátku, nebo na konci jeho cesty. Zejména příběhy, v nichž se autor vyrovnává se společenskou degradací, kterou vyvolává bezmoc stáří, nemoci či umírání, nebo pocit křivdy vůči běhu historie, patří k nejlepším, opravdu prožitým momentům knihy.
Vyprávění o malé holčičce Janě, která žije s maminkou, tátou, bráškou Tomem, babičkou a dědou, ale také se spoustou pohádkových postav své fantazie. Na začátku příběhu o Janě, která ještě nechodí do školy, je její velké narozeninové přání - zrcadlo. Když ho od tatínka opravdu dostane, netuší, že s ním zažije spoustu dobrodružství, seznámí se se zrcadlovou holčičkou, klaunem Bitýškem i šlehačkovým slonem. Pohádkové postavy ji nejen těší a hrají si s ní, ale také ji toho spoustu užitečného naučí. Příběhy jsou vhodné pro děti předškolního a mladšího školního věku. Kniha byla oceněna Zlatou stuhou.
Hrdina románu se k stáru a pod dojmem, že je vážně nemocen, rozhodne změnit svůj život: odejde od ženy a od rodiny a najde si mladou družku. Nakonec se však vrací, odkud vyšel, moudřejší o zážitek z říše těch, kdo žijí v souladu se sebou samými, tedy z říše moudrých bláznů, jejímž vyznavačem se navěky stane. Podle tohoto románu napsal Jan Trefulka scénář ke stejnojmennému filmu O bláznech jen dobré, v roce 1991 ho natočil režisér M. Růžička, hrají S. Zindulka, E. Hradilová, M. Maláčová, M. Černoušek a další.... celý text
Román o ztrátách a porážkách, které člověka posilují, kterými se stává neporazitelný, jež upevňují jeho charakter a jejichž prostřednictvím poznává sám sebe.
Kafkovsky laděná novela z prostředí blíže neurčeného socialistického podniku, nepromyšleně zřízeného uprostřed panenské přírody. Když se po několika letech ukáže, že projekt je zcela absurdní, je výstavba v tichosti zastavena, materiál však dochází dál. Hrdinou je úředník, který má vyšetřit okolnosti dodávek. Hrdina, ohrožován na životě utíká a svou situaci řeší sestavením zprávy, jejímž výsledkem je rozhodnutí ve stavbě pokračovat.
Nová kniha povídek úspěšného prozaika a autora filmových scénářů. Jsou seskupeny do tří oddílů (Okamžiky, Výmysly, Zmizení), aby zachycovaly lidské charaktery a tváře v okamžicích dalekosáhlých životních zvratů v prvním, v pomezí snu a skutečnosti a souladu i rozporu mezi nimi v druhém a v třetím v případech, kdy na člověka dopadá tíha lidské i světské spravedlnosti.
Pohádková novela vyprávějící o návštěvě naší planety kosmickou lodí myslících bytostí ze Zelené planety a o utajovaném přátelství, které mezi sebou uzavřeli Mojmír, žák třetí třídy, a nezbedný chlapec Žet z vesmírné výpravy, který se „zpalikuloval“, tj. udělal ze sebe kuličku, a v této podobě utekl svým rodičům z kosmické lodi.
Tatarka zobrazil s groteskním zveličením tragický osud umělce, který se za výhody upíše ke spolupráci s totalitním režimem. V této próze podal nejkritičtější analýzu stalinizmu v té době, pronikavou kritiku vládnoucího monopolu jedné strany a praktik komunistické diktatury. Otevřeně vyřkl pravdu o sovětizaci slovenské společnosti po r. 1948.
Dvě povídky (Škaredá neděle, Pršelo jim štěstí) literárního kritika (nar. 1929), dva příběhy citového rozčarování mladých lidí, těžce zraněného a k lůžku připoutaného traktoristy a k svatbě se chystající pracovnice traktorové stanice, kteří se úporně propracovávají zklamánímz člověka k správnému pochopení života i odpovědnému postoji ke společnosti.
Pět drsných příběhů z malého pohraničního města, jejich námětem je vražda ze závisti, tuposti, zášti. Všechny příběhy spojuje postava důchodce, pana Metoděje Minuse, který je v každém příběhu nějak zainteresován a pomáhá i v pátrání po vrazích.
Druhý svazek svých Spisů rozdělil autor do tří oddílů podle žánrů. Už jméno Metoděj Minus, vymyšlené pro detektiva–amatéra, hlavní postavu povídek v oddílu Nálezy, napovídá, že pro Jana Trefulku jsou detektivky hrou — s napětím, ale i s trpkým humorem. Totéž platí o sci-fi příběhu Hlášení. Sondy jsou převážně „obrázky ze života“. Příběh hrdinky povídky Na krásné vyhlídce byl předlohou ke stejnojmennému televiznímu filmu (1993), s Janou Brejchovou v hlavní roli. Do oddílu Veselky zařadil autor dvě rozsáhlejší prózy. Novela Pršelo jim štěstí vyšla v roce 1962, román Svedený a opuštěný v roce 1988. Na záložce autor píše: „Všechno, co naši předchůdci za svého života vymysleli, ctili a nenáviděli, je přítomno v každém okamžiku našeho rozhodování, aniž o tom vůbec víme. Toto ‚dědictví po živých', uložené, na rozdíl od hmatatelného dědictví po mrtvých, hluboko v našem podvědomí, spoluvytváří osobnost jednotlivce, schopnost vyrovnávat se s ranami osudu a bez vytáček přijmout odpovědnost za své jednání.“
Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step (Česko). Přehled druhů vyšších rostlin v prostoru NPR Mohelenská hadcová step
Do třetího svazku Spisů uspořádal autor své texty literárněkritické, esejistické a publicistické. Na záložku napsal: Po dlouhém váhání jsem do třetího svazku výboru, věnovaného kritice, esejistice a publicistice, zařadil i několik recenzí a polemik, které jsem napsal na počátku padesátých let minulého století. Proč vlastně, když jsou to texty poplatné době, v níž vznikly? Proč nejít cestou většiny současníků a nedistancovat se od půl století staré historie mlčením? Proč se i sám před sebou nevymluvit na neinformovanost a naivitu mládí a vyhýbat se ve starých ročnících časopisů a novin vlastním řádkům? ... Pořád je to tady, a kdo to zažil, nikdy to docela nezapomene a nepřestane se ptát, co se s ním a s jeho současníky stalo a proč se to stalo. ... Životní postoj, vůle nést svůj díl odpovědnosti jako umělec i jako občan za to, co se děje ve společenství, v němž žiji, má svou trvalou platnost: každý režim musí mít své „disidenty“, kteří mu neustále připomínají, že před všemi svobodami, právy, ambicemi, závratnými kariérami a možnostmi, které se nabízejí, musí mít přednost obyčejná slušnost a přiměřená míra lidské solidarity.
