Melissa Fay Greene Livres

Kniha americké novinářky vypráví autentický příběh etiopské ženy, která pečuje o osiřelé a nemocné děti, jejichž rodiče zemřeli na AIDS. Pandemie AIDS nejvíce zasáhla Nigérii a Etiopii, kde panuje chudoba, nezaměstnanost a nemoci, což vedlo k tomu, že miliony dětí osiřely a skončily na ulici. Vdova Haregewoin Teferra se během deseti let stala jednou z nejvýraznějších osobností, které se snažily tyto děti zachránit. Narodila se v roce 1946 v rodině soudce a po studiu na střední škole se provdala za učitele biologie, se kterým měla dvě dcery. Její šťastné roky skončily v roce 1990, kdy náhle přišla o manžela, a o osm let později i o starší dceru. Po těchto tragédiích se ocitla v depresi a hledala útěchu v modlitbách. Její život se změnil, když ji požádal ředitel katolické charity, aby se postarala o osiřelou dívku. V jejím skromném domě v Addis Abebě našly útočiště desítky dětí různých věkových kategorií. Díky mezinárodním nevládním organizacím mohla otevřít sirotčince a zprostředkovat adopce dětí. V roce 2004 byla oceněna v New Yorku za své zásluhy v oblasti zdravotní péče.

Questa è la storia di un miracolo sbocciato nel mezzo di una tragedia. La dimostrazione di come l'Amore con la a maiuscola, quello senza logica né direzione, possa sfidare il Male con la emme maiuscola. E regalare al dolore almeno una goccia di umanità. Questa è la storia di Haregewoin Teferra, eroina per caso a Addis Abeba. Psicologicamente distrutta dopo un lutto, ha trasformato la disperazione in coraggio, accettando di accogliere nella sua casa uno dei milioni di orfani che l'aids lascia ogni anno sulle strade dell'Africa. E poi un altro, e un altro ancora, a dispetto dei pregiudizi degli altri e di ogni limite economico e di senso comune. Davanti all'immensità della tragedia, Haregewoin allarga sempre di più il suo abbraccio, come in una Schindler's list dei nostri tempi. L'aids è d'altra parte l'Olocausto contemporaneo e dimenticato, con le oltre venti milioni di vittime nel solo continente africano. In questo libro poetico e duro, spietato e pieno di speranza, l'autrice affianca con maestria il racconto e la denuncia, numeri che impressionano e volti che rimangono scolpiti nella memoria. E dopo aver guardato questa tragedia negli occhi, non si potrà più guardarla con gli stessi occhi di prima.