Václav Jamek Livres

Jedná se o dvojjazyčné vydání poezie Suzanne Renaud v překladu Bohuslava Reynka. Kniha obsahuje všechny básně Suzanne Renaud, které Bohuslav Reynek přeložil do češtiny, včetně několika studií v češtině a francouštině a několika překladů Reynkových básní do francouštiny.

Vaclav Jamek qui vit à Prague a écrit cet essai sur lui-même directement en français. Il y parle de son inaptitude fondamentale au bonheur, de sa propension à ce qu'il appelle "l'exaspération féconde". Il dit également sa situation inconfortable de citoyen d'un pays toujours en porte-à-faux dans l'histoire, ses déboires d'homosexuel, ses séjours en France, pour laquelle il n'est pas tendre. Mais ce sentiment tragique de la vie n'étouffe pas la veine comique et dérisoire si typique de la culture tchèque.

Soubor fejetonů otištěných v Listech v letech 2005–2015. Původní texty ovšem autor doplňuje a rozvíjí Memorandech, v jakýchsi vysvětlivkách budoucím generacím, jež rozsahem někdy přesahují původní text. Knižní vydání se totiž podle jeho názoru musí vyrovnat s tím, že útvar daného žánru je „časový a příležitostný, často komentuje jevy a události, které jsou v danou chvíli čtenářům srozumitelné i v narážce, ale které se postupně z povědomí vytratí, a po deseti letech už nemusí být zřejmé, čím to chce autor své čtenáře vlastně pobavit, případně dopálit“. Naplnění tak dochází autorovo přesvědčení, že fejeton je vlastně poddruh eseje. „A ke všemu se pak zjevil subjekt další, nečekaný,“ do textu začal škodolibě zasahovat autorův „inexistenciální souput¬ník Eberhardt Hauptbahnhof, kdysi básník závratných nížin, leč ani to mu nebylo dost ubohé“.

Jacques Prevel, Gilberte H. Dallasová, Gérald Neveu, Stanislas Rodanski, Roger-Arnould Rivière, Jean-Pierre Duprey, Francis Giauque, Jean-Philippe Salabreuil – básníci zahrnutí v této antologii se v mnoha ohledech pohybují na okraji. Zcela vědomě nebo i proti své vůli stojí stranou společnosti, někteří z nich i stranou vlastního života. Smrt je dostihuje záhy, zvaná i nezvaná. Poezie je pro některé z nich také jen okrajová, pro jiné natolik nezbytná, že jim začíná s jejich životem splývat. Vždy je to ale poezie mezní zkušenosti, protrpěná, málokdy hravá, v tom nejsyrovějším významu slova existenciální. Často se opírá o surrealistické postupy, ale nikdy nezůstává u pouhých automatických hříček. Šílenstvím, nemocí nebo tichou, vše rozežírající nudou stržené životy vždycky prosvítají ze dna veršů.

Literatura, homosexualita, AIDS Průkopnická práce známého spisovatele s podtitulem Literatura, homosexualita, AIDS je mistrným esejem, seznamujícím českou veřejnost poprvé zevrubně se staletými dějinami vztahu mezi homosexualitou a literaturou s přihlédnutím k dnes palčivému problému AIDS. Jde o základní dílo, s nímž by se měl seznámit každý, kdo se zajímá o problematiku homosexuality vůbec. Kniha vychází jako první svazek nové edice Svazky úvah a studií.

Vtipné úvahy směřující ke správnému používání češtiny v různých situacích a na všech společenských úrovních.

Obsáhlý výbor z esejistického a publicistického díla Václava Jamka (* 1949), jednoho z nejvýznamnějších současných českých spisovatelů, vynikajícího překladatele z francouzštiny, nositele literární ceny Medici. Kniha Duch v plné práci shrnuje prakticky všechny Jamkovy česky psané eseje a články z let 1977–2003: monografické i souhrnné studie o francouzské literatuře, přednášky, literární kritiky, kulturně-politické stati, drobné články, polemiky, fejetony a rozhovory. Čtenář v ní nalezne mimo jiné stati o A. Camusovi, J. Genetovi, F. Kafkovi, H. Michauxovi, V. Nabokovovi, G. Perecovi, B. Vianovi, francouzských židovských autorech, studii o homosexualitě v literatuře a přehled současného francouzského románu. Kniha je doplněna zevrubnou ediční poznámkou, jmenným rejstříkem a úplnou bibliografií Jamkova díla.

Deux vieux paysans, deux amis, le Cicisse Chérasse et le Glaude Ratinier, achèvent modestement leur existence aux confins d'un village bourbonnais en voie de disparition. Une nuit, une soucoupe volante se pose dans le champ de Glaude. Un extra-terrestre en sort, que le Glaude appellera "la Denrée". La Denrée vit dans un austère astéroïde où les notions de superflu sont inconnues. L'absorption d'une assiettée de soupe aux choux va plonger le voyageur interstellaire dans un tout autre monde, celui du plaisir de vivre, celui aussi de l'amitié. Et ce sera la révolution sur sa planète. Quant au Cicisse et au Glaude, ils vont connaître une fin de vie plutôt inattendue !

Když Krkavčí múza vyšla v roce 1992, kritika ji označila za knihu „rozlišování a generačního vymezování“. Je to introspektivní esej, plná pochybností o smyslu literatury v postbaudelairovské epoše, kdy beletrie ustupuje médiím a virtuálním realitám. Autor se vyznává z pocitu nepatřičnosti a nesounáležitosti s okolím, v němž by bylo nejvhodnější mlčet. Hlavním důvodem pro takové nasměrování k mlčení je devalvace literárního poselství v moderní a postmoderní době, kdy básník píše pro úzký okruh čtenářů a nemůže se opřít o objektivní literární kritiku. Jeho slovo přestává být veřejnou záležitostí a literatura se stává labyrintickým útvarem, hermetickou uzavřeností. Jamek si uvědomuje potřebu navrátit básníka do veřejné obce a učinit jeho řeč znovu srozumitelnou. Oživuje baudelairovský paradox zavrženosti a prokletosti básníka, který může vymanit řeč z devalvace a „znovu vynalézt knihtisk“. Autorova zkušenost z totality se promítá do jeho pohledu na současný diktát ekonomického barbarství. Jamek zdůrazňuje, že psaní je jednou z mnoha lidských činností, a i když je jeho přístup dualistický, je si vědom nebezpečného rozhraní mezi intelektuálem a umělcem.

Publikace obsahuje texty ze semináře Centra pro ekonomiku a politiku z 9. ledna 2010 a několik dalších doplňkových textů. Jsou zde také přetištěny úryvky z díla Alberta Camuse.

Ce matin-là, Amadis Dudu rata l'autobus. Or, non seulement ce contretemps ne compromit en rien sa journée, mais il l'engagea au contraire dans une série d'aventures bien extraordinaires, où se trouvaient mêlées toutes sortes de personnes au milieu desquelles il n'allait du reste pas tarder, lui Dudu, à se perdre ; mais cela n'était pas gênant du tout, au contraire. Inutile d'ajouter que rien dans cette histoire ne concerne l'automne, ni Pékin. Le livre de Boris Vian est très drôle et out à fait déchirant. À l'image de son auteur, lequel ne trouva le succès qu'après sa mort.

Svazek obsahuje autorovy verše z let 1972-1983.

Tous les protagonistes de ce drame naissent du brouillard de Brest, du soleil qui dore faiblement ses façades, et de la mer semblable au mouvement intérieur qui anime l'écrivain. Ce sont des miroirs se renvoyant des images semblables et contraires qui sourdent du même foyer où elles reviennent ensuite se confondre : Jean Genet.

René Crevel (1900–1935) patřil k jádru surrealistické skupiny, v níž proslul zejména průzkumem snových stavů. „Jako se někdo rodí modrooký, narodil se on jako vzbouřenec,“ napsal o něm Philippe Soupault. André Breton: „V jeho krásném chlapeckém pohledu, v kouzlu, kterým působí, v obavách a vyzývavosti, které se v něm stejně snadno probouzejí… v tom všem převládá úzkost.“Na rozdíl od většiny surrealistů napsal Crevel jen hrst básní, neuznával ani princip automatického psaní. Jeho žánry byly jistý druh románu a esej, od sebereflexe po pamflet odrážející jeho silnou politickou angažovanost. Když se mu r. 1935 během protinacistického Kongresu spisovatelů na obranu kultury nepodařilo urovnat roztržku mezi surrealisty a sovětskou delegací, která prosadila jejich vyloučení, spáchal Crevel sebevraždu. Přispěla k tomu i jeho znovu se rozmáhající tuberkulóza; představa sebevraždy ho však provázela celým životem.Moje tělo a já z r. 1925 je kniha prvního bilancování. Crevel ji psal v době, kdy se načas vzdálil surrealistům a přidal se ke končícímu hnutí dada, podnětem k ní byla potřeba nové rovnováhy. Je přímočarým zamyšlením nad vlastním životem, které chce skoncovat se všemi úhybnými manévry a s tím, čemu autor jinde říká „mlžno v duši“. Surrealistická je především v této upřímnosti a v důrazu na úplnost člověka i na podstatnou úlohu jeho tělesnosti.

Il a dans ce livre deux textes simplement alternés : il pourrait presque sembler qu'ils n'ont rien en commun, mais ils sont pourtant inextricablement enchevêtrés, comme si aucun des deux ne pouvait exister seul, comme si de leur rencontre seule, de cette lumière lointains qu'ils jettent l'un sur l'autre, pouvait se révéler ce qui n'est jamais tout à fait dit dans l'un, jamais tout à fait dit dans l'autre, mais seulement dans leur fragile intersection. L'un de ces textes appartient tout entier à l'imaginaire : c'est un roman d'aventures, la reconstitution, arbitraire mais minutieuse, d'un fantasme enfantin évoquant une cité régie par l'idéal olympique. L'autre texte est une autobiographie : le récit fragmentaire d'une vie d'enfant pensant la guerre, une récit pauvre d'exploits et de souvenirs, fait de bribes éparses, d'absences, d'oublis, de doutes, d'hypothèses, d'anecdotes maigres. Le récit d'aventures, à côté, a quelque chose de grandiose, ou peut-être de suspect. Car il commence par raconter une histoire et, d'un seul coup, se lance dans une autre : dans cette rupture, cette cassure qui suspend le récit autour d'on ne sait quelle attente, se trouve le lieu initial d'où est sorti ce livre, ces points de suspension auxquels se sont accrochés les fils rompus de l'enfance et la trame de l'écriture.

Comment le Père Noël donnerait-il le sein à l'Enfant Jésus ? L'Ogre du Petit Poucet était-il un hippie ? Un nain peut-il devenir un surhomme ? Est-il possible de tuer avec un appareil de photographie ? Le citron donne-t-il un avant-goût du néant ?À ces questions - et à bien d'autres plus graves et plus folles encore - ce livre répond par des histoires drôles, navrantes, exaltantes et toujours exemplaires.

C'était vers 1907. Le petit et rond Jules, étranger à Pari, avait demandé au grand et mince Jim, qu'il connaissait à peine, de le faire entrer au bal des Quat-Z'Arts, et Jim lui avait procuré une carte et l'avait emmené chez le costumier. C'est pendant que Jules fouillait doucement parmi les étoffes et choisissait un simple costume d'esclaves que naquit l'amitié de Jim pour Jules. Elle crût pendant le bal, où Jules fut tranquille, avec des yeux comme des boules, pleins d'humour et de tendresse.

Que reste-t-il de la vie d'un homme ? Une photo, au fond d'une boîte ou d'un tiroir, des papiers administratifs, quelquefois une fiche de police ou un nom dans un Bottin. Et aussi les souvenirs de ceux qui l'ont connu ou rencontré. Ils seront de moins en moins nombreux et leurs souvenirs de plus en plus vagues. Ainsi l'écho d'une vie décroît-il jusqu'à s'éteindre tout à fait. A supposer que quelqu'un puisse revenir sur terre après sa mort, que retrouverait-il de lui dans les lieux qui lui étaient familiers et dans la mémoire des autres ? Et qui pousse un certain Guy Roland, employé dans une agence de police privée que dirige un baron balte, à partir à la recherche d'un inconnu disparu depuis longtemps ? Le besoin de se retrouver lui-même après des années d'amnésie ? Au cours de sa recherche, il recueille des bribes de la vie de cet homme qui était peut-être lui et à qui, de toute façon, il finit par s'identifier. Comme dans un dernier tour de manège, passent les témoins de la jeunesse de ce Pedro McEvoy, les seuls qui pourraient le reconnaître : Denise Coudreuse, Freddie Howard de Luz, Gay Orlow, Dédé Wildmer, Scouffi, Rubirosa, Sonachitzé, d'autres encore, aux noms et aux passeports compliqués, qui font que ce livre pourrait être l'intrusion des âmes errantes dans le roman policier.

Obsáhlý román s hlavním hrdinou, chlapcem Theem, jeho lidské a názorové zrání, příběhy lidí a lidiček z předměstí Belfordu před 2. světovou válkou

První český překlad vrcholného básnického díla francouzského básníka, povoláním lékaře, vychází k stému výročí jeho narození. Doslov „Básník hýřící rovnováhou“ napsal Václav Jamek.

Monografie s ukázkami z výtvarného díla malíře Zdeňka Sklenáře, vydaná k jeho pětasedmdesátinám.

Z francouzských originálů Le Vin Paris (Gallimard 1947), Le Nain (Gallimard 1954), Le Passe-Muraille (Gallimard 1943), a Derriere chez Martin (Gallimard 1938) přeložila Jarmila Fialová, z francouzských originálů En arriere (Gallimard 1950) přeložila Marie Janů. Doslovem opatřil Václav Jamek. Výbor z povídkové tvorby Marcela Aymého představuje autora u nás známé Zelené kobyly v poněkud jiném, plnějším světle: v celé šíři jeho osobité literární výpovědi, vyklenuté mezi póly moderní fantastické nadsázky či satiricko-archaizujícího humoru.