Jak poznáte, jestli se vaše dcera, kamarádka, manželka nebo snacha brodí bahnem mateřství jenom po kolena, nebo už toho mají všeho po krk? Tohle není další chytrý návod na to, jak být dokonalou matkou. Ostatně sama autorka ve valné většině svého rodičovství vůbec nemá páru o tom, co sakra dělá. Knížka může ale sloužit jako jakýsi kapesní překladač mezi matkou a zbytkem světa, který zrovna nekličkuje mezi dudlíky.
Publikace je první knihou, která souhrnně přibližuje budování celostátní sítě kulturních domů, jež byla systematicky zřizována v období socialismu na území bývalého Československa. Tyto stavby se jako místa veřejného života poválečné společnosti těšily velkorysé státní podpoře, a to nejen po stránce ekonomické, ale i politické či legislativní. Náš zájem se nesoustředí pouze na jejich specifickou typologii, ale nahlížíme také jejich osvětový a emancipační potenciál i roli politického nástroje organizace a kontroly volného času. Publikace se rovněž zaměřuje na hledání kořenů a programových předchůdců kulturních zařízení vznikajících od 19. století i v meziválečné době (spolkové a národní domy nebo domy pracujících), s přesahem do období po roce 1989, kdy se budovy a jejich provozovatelé museli a někdy stále musí vyrovnávat s aktualizačními nároky. Kniha pokrývá český i slovenský kontext výstavby kulturních domů, díky čemuž se daří nejen pokrýt celé území bývalého Československa, ale také zachytit rozdílné historické zkušenosti. Texty do knihy napsali Jiří Andrs, Jan Galeta, Hubert Guzik, Katarína Haberlandová, Michaela Janečková, Laura Krišteková, Josef Ledvina, Irena Lehkoživová, Henrieta Moravčíková, Peter Szalay, Karel Šima, Jitka Šosová, Lukáš Veverka, Jan Zikmund, předmluvu přední britský historik kultury a umění David Crowley. Kniha je kombinací odborné knihy a obrazové publikace se snímky fotografů Oskara Helcela a Martina Netočného, kteří již od dob svých studií na pražské FAMU objížděli a fotili kulturní domy v České (a následně i Slovenské) republice. Během let shromáždili tisíce snímků více než padesátky objektů z celého území bývalého Československa. Série fotografií člení texty do čtyř částí, z nichž první se zaměřuje na historické předobrazy kulturních domů v českých zemích i na Slovensku od 19. století, druhý pak na praktické aspekty jejich výstavby v době státního socialismu. Třetí sleduje dějiny a proměny kulturních domů v českých zemích od druhé světové války do devadesátých let 20. století. Čtvrtý oddíl se soustředí na totéž na slovenském území a dále obsahuje dvě případové studie, jednu ze Slovenska a druhou z České republiky. Jednotlivé texty doprovází řada dobových reprodukcí, z nichž velká část je publikována poprvé. Grafika Tereza Hejmová, Adéla Svobodová.
Nový román autorky bestselleru Třešně v rumu. Žánrově neukotvený humorný pamflet omaštěný českým folklorem, tedy přesvědčením, že nebýt všech těch pitomců okolo, život by byl nadmíru výtečný. Jenže, co když v týmu jitrnic hostujete i vy? Špejle jsou vrženy.
Dovolená s cholerickým dědou (!) komunistou (!!) na Kubě (!!!). Štvou vás příbuzní u nedělního oběda? Nemůžete pochopit, koho to zas volili, proč si vzájemně přeposílají konspirační maily, nadávají na novináře a skuhrají, že za jejich mládí bylo líp? Vydechněte a počítejte do deseti. Ne vždy je hloubení příkopů mezi generacemi ten nejlepší nápad. Třicetiletá Michaela, profesí redaktorka veřejnoprávní televize, proto potlačila svůj pud sebezáchovy, a rozhodla se se svým (o čtyři dekády starším dědou) bezmála měsíc cestovat po Kubě. Když oběma balila kufry, ještě netušila, že za pár dní: stráví večer na policejní stanici na okraji Havany, pak se děda ztratí v pralese, že rum je oficiální snídaní šampionů a patery trenky na měsíc v pohodě stačí. Máte před sebou svérázné zápisky z cest, jež ve výsledku nejsou cestopisem, ale spíš deníkem bizarních situací v kubánských kulisách. Pokud čtenáře kdy zajímalo, co se stane, když sejme rudé třešničky z loga KSČM a naloží je do řízného kubánského rumu, v této knize najde odpověď.
Kniha přináší pohled na vznik a vývoj prvního poválečného sídliště v Praze v textech tří renomovaných historiček architektury Kimberly Elman Zarecor, Evy Novotné a Michaely Janečkové.