Georges Sorel Livres

Georges Sorel's Reflections On Violence (1908) remains a controversial text to this day, unashamedly advocating the use of violence to bring down capitalism. Jeremy Jennings' edition includes an introduction, chronology and notes, to enable the student to grasp the essentials of this important thinker.

Sorel developed an original and provocative theory on the positive, even creative, role of myth and violence in the historical process. Sorel was a civil servant who fervently believed that only the clearest and most brutal expression of class war could effect lasting social change. This, his most important work, is a passionate outcry for the socialist overthrow of society.Reflections on Violence first appeared as a series of articles in Le Mouvement Socialiste in 1906; it appeared in book form two years later, and translations extended its influence around the world. Sorel addresses the factors underlying revolutionary movements and examines the roles of violence (the revolutionary denial of the existing social order) and force (the state's power of coercion). He further explores sources of political power, the weapons of revolutions — the insurrection and the general strike — and the significant role of "myths" in recruiting and motivating potential revolutionaries.

Georges Sorel (1847-1922) - francuski filozof, socjolog, działacz społeczny, jeden z twórców syndykalizmu. Między filozofią, a inżynierią. Między Nietzschem, a Marksem, między Bergsonem i Goethem. Zajmowali się jego myślą i B. Croce i nasz S. Brzozowski. Socjalista, syndykalista, który jednak nigdy nie uczestniczył w żadnym ruchu rewolucyjnym, jednak za spadkobiercę myśli marksowskiej uważał się jak najbardziej, choć np. Leszek Kołakowski nazywa go Lutrem marksizmu. Był w najlepszym tego słowa znaczeniu socjalistą utopijnym. W Złudzeniu postępu autor mając w pamięci marksowską ideę determinizmu historycznego w zasadzie w znacznej mierze się od niej odcina i twierdzi, że nie ma żadnej konieczności dziejowej, która miałaby zagwarantować historyczne zwycięstwo socjalizmu. Dodatkowo Sorel nie ma równiez złudzeń, co do rewolucyjnego ducha klasy robotniczej, twierdzi wręcz, że dokonywana przez tę klasę rewolucja prowadzić bedzie jedynie do zmiany organizacji produkcji. Sorel - zgodnie z tytułem - jest całkowicie pozbawiony złudzeń, co do tego jak będzie wyglądał porewolucyjny ład na świecie i prawdopodobnie te jego tezy spowodowały, że przez socjalistyczną ortodoksję został zaliczony nie tylko do szkodników, ale wręcz faszystów.

Dílo Iluze pokroku (1908) představuje pokus zkoumat myšlenku pokroku pomocí Marxových historických metod, podle nichž je výklad idejí nutné založit na porozumění třídním vztahům. Sorel sleduje dějiny pojmu pokroku a kritizuje jej coby buržoazní ideologii, od níž se proletariát má oprostit. Vůbec ovšem nezavrhuje technický pokrok jako takový ani nepopírá jeho existenci; staví se však proti ideologii, která svádí ke kvietismu tím, že považuje pokrok za zaručený, a která jej chápe primárně jako hromadění intelektuálních poznatků. Proti této klamné buržoazní představě o pokroku staví „reálný pokrok“ moderního průmyslu, který je plodem technických dovedností proletariátu. V krátkém spisku Rozklad marxismu (1908) chce Sorel marxistickou doktrínu zbavit strnulosti a dogmatismu, do nichž v jeho době upadla. Za tím účelem se snaží odkrýt skutečné jádro Marxova myšlení a očistit je od cizorodých složek, zděděných po starších socialistických naukách. Vymezuje marxismus jednak vůči utopismu, jednak vůči blanquismu. Zatímco první se pokouší radit vůdcům společnosti, marxismus se zajímá výhradně o organizaci proletariátu; a zatímco druhý chce prostřednictvím politické strany dobýt státní moc, marxismus zůstává oddaný myšlence třídního boje a absolutní revoluce. Za nejvěrnější uskutečnění Marxových idejí proto Sorel považuje soudobý revoluční syndikalismus.

Das Werk von Georges Sorel (1847 –1922) war und ist ein Geheimtip. Armin Mohler sah in ihm einen »Regenpfeifer«, einen Denker, aus den Anzeichen der Gegenwart zukünftige Entwicklungen und Katastrophen ableitet, wie der Vogel den kommenden Regen. Sorel entwickelte seine Auffassung vor allem in der Auseinandersetzung mit der Ideenfamilie des Marxismus, die ihm am geeignetsten erschien, die Dekadenz der liberalen Demokratie zu überwinden. Sein Buch Über die Gewalt setzt ihr das Ethos des Kriegers und die Kraft des Mythos entgegen. Der vorliegende Band versammelt die wichtigsten Aufsätze zur ideologischen Krise des beginnenden 20. Jahrhunderts, die Sorel zu Lebzeiten in Deutschland veröffentlichte, ergänzt durch eine Generalabrechnung mit dem Marxismus.