Karolina Světlá Livres

Román z roku 1864, barevný obraz doby z národního probuzení. Román líčí barvitě pražský i maloměstský svět na počátku 19. století.

Pět povídek ("Přišla do rozumu", Teta Vavřincová, Hubička, Nebožka Barbora, Námluvy), které autorka napsala na vrcholu svých tvůrčích sil v letech sedmdesátých, aby v příbězích prostých venkovských lidí zachytila úsměvné i trpké rysy obyčejného života.

Úplné a původní znění (podle prvních vydání knižních nebo časopiseckých) povídek, novel, črt a charakteristických obrázků, jež spisovatelka - přední představitelka pokrokové měšťanské inteligence 60. let 19. století - čerpala ze svého sblížení s lidem ještědského kraje. Ústředním dějem většiny povídek je láska, kterou autorka chápe jako oporu charakteru, síly postav, jejich vůle a důslednosti. Hlavní váha povídek je pak v kresbě postav z lidu v němž spisovatelka "našla příklady mravní krásy a důslednosti, bezúrostřední cit, humor i hloubavý rozum: poznala lid jako oporu národního vědomí a strážce českého jazyka. Chtěla proto svým dílem ještědský lid oslavit, aby tím vytvořila přímý protiklad k městským salonům" (M. Podhorský)

Jedná se o výbor. Obsah: Lesní panna 7 Z Ještěda 33 O krejčíkově Anežce 64 Lamač a jeho dítě 121 Námluvy 187 "Přišla do rozumu" 214 Doslov 257 Ediční poznámky 262

Črty ze života pražské aristokratické a měšťanské společnosti

Sebrané spisy Karoliny Světlé: Meluzina Poslední poustevnice Modřín Marie Terezie Z Ještěda Lesní panna

Úvod, spojovací texty a poznámky napsal Josef Špičák.

Povídka o velké lásce Isabely a básníka Oskara,která skončí smutně.Autorka zde vydala podobenství o své lásce k Janu Nerudovi.

Tématika příběhů z pražského prostředí navazují na autorčiny zkušenosti z měšťanského života.

Tři povídky z povídkového souboru Kresby z Ještědí, knihy, kterou autorka napsala ve vrcholném tvůrčím údobí na okraji velkých skladeb románových. Ústředním tématem jsou různé, humorné i trpké situace lásky, přičemž hlavní váha povídek je v kresbě postav z lidu. Povídka Námluvy jeprodchnuta úsměvnou pohodou a protkána četnými prvky nářečními a zvykoslovnými. Povídka Nebožka Barbora líčí dojemnou životní vzájemnost dvou stárnoucích prosťáčků. Podle povídky Hubička napsala Eliška Krásnohorská libreto ke Smetanově stejnojmenné opeře.

Román zobrazující náboženství v severních Čechách v josefínské době. Hrdinka románu se chce pomstít zemanské rodině Luhovských, kteří jí velmi ublížili.Nakonec od svého plánu upustí. Vyhraje pochopení a odpuštění nad pomstou.

Do výboru jsou zařazeny povídky Hubička, Sefka, Večer u koryta, Námluvy, Kterak se dohodli, "Přišla do rozumu". Mladé čtenáře zaujmou svými hrdinkami, ženami čistých srdcí a sympatických osobních rysů, početnou galerií typických kdysi postav českého venkova a výstižným líčením prostředí kraje pod Ještědem, v němž jsou rozvíjeny napínavé a nečekaně rozuzlované příběhy.

3 povídky K. Světlé: - Několik archů z rodinné kroniky - Ještě několik archů z rodinné kroniky - Purkmistrovic Katynka

Ještědské romány jsou prózy z venkovského prostředí od Karolíny Světlé, v nichž jsou hlavními hrdinkami většinou ženy. Mezi nejznámější Ještědské romány patří: Vesnický román (1867), Kříž u potoka (1868), Kantůrčice (1869), Frantina (1870) a Nemodlenec (1873).

Vesnický román z Podještědí, jehož dramatickou inspiraci tvoří místní pověst o bratrovraždě a rodovém prokletí, přecházejícím z pokolení na pokolení. Ušlechtilým rozhodnutím provdat se do neštěstím stíhané rodiny a postavit se tak nepříznivému osudu, uskutečňuje mladá vesnickádívka svou touhu dát svému životu hlubší smysl. Dokáže tato prostá, ale morálně silná žena odpustit manželovi jeho nevěru i hrubost a za těžkých životních okolností stát pevně při něm? 23. vydání, v nakl. Československý spisovatel 1. vydání.

Obsahuje: Rozcestí, Debora, Tonoucí růže, Zasnoubení

Hrdina "Vesnického románu", Antoš Jírovec, se dostane do mravního konfliktu mezi povinností a láskou. Protože je žárlivou ženou přímo týrán, chce se dát rozvést a oženit se se svéráznou dívkou Sylvou. Ta však nechce vybudovat své štěstí na zármutku druhých, zalekne se posléze i kletbyumírající Antošovy ženy a odchází jako řeholnice do pražské nemocnice. Antoš dožije zbytek života se svými dvěma synky v horách u staré matky. V "Kříži u potoka" - romantickém příběhu podloženém skutečnou událostí - vykoupí Evička prokletý rod Potockých tím, že se pokoří před milenkou mužovou a sama se odvrátí od švakra, kterého vroucně miluje. Pozadí románu tvoří vylíčení života podještědského lidu, jeho zvyků i obyčejů a nálada doby, plné pověr, i probleskujících již nových myšlenek. Také "Kantůrčice" svým vylíčením starodávného způsobu života ještědského lidu vystihuje Podještědí, jak je autorka ještě osobně poznala

Last of her "Jested Novels" took place in the end of 18th century and tells a story of a revenge and love of a girl, who weren't born in marriage. Second topic is a end of obligation work for poor village people.Nemodlenec je posledním z tzv. ještědských románů, románů, jejichž děj je zasazen do autorčina milovaného podhorského kraje pod Ještědem v severních Čechách. Autorka jej prvně vydala v roce 1873 a námět pro něj posbírala za svých pobytů na Ještědsku. V románu se odkrývají a řeší všechna pro autorku typická témata: kritiku katolické církve, sociální otázku a nešťastnou a neopětovanou lásku. Navíc se zde objevuje téma pomsty jako způsobu reakce na křivdy v mezilidských vztazích a vztazích mezi rodinami. Stejně tak se v díle objevuje postava silné a energické ženy s tragickým osudem vzniklým na základě tehdejších společenských vztahů zvyků.

"Časové ohlasy", jež Světlá psala již od počátku své literární činnosti, nabývaly značné intensity zejména v posledním období její činnosti, v osmdesátých letech 19. století, kdy svou lidovou a poutavou formou pomáhaly uvědomovat české čtenářstvo v době našich zesilujících národních bojů. Tématicky a zároveň podle doby vzniku jednotlivých prací je svazek rozdělen do několika oddílů. Román LÁSKA K BÁSNÍKOVI, jedna z prvníh, umělecky velmi pozoruhodných prací Světlé, je literárním ohlasem doby a myšlenek generace "májistů" z let šedesátých. Na oddíl povídek z let šedesátých a sedmdesátých ČASOVÉ OBRÁZKY navazuje cyklus OHLASY ROKU 1848, jimiž Světlá tendenčně vystoupila v době národních bojů v letech osmdesátých. Z NAŠICH BOJŮ pak souhrnně otiskuje prácě věnované již plně aktuálním otázkám.

Děj se odehrává na vesnici v polovině 19. století. Po smrti manžela dá vdova Jirovcová svého syna do služby na rychtářský statek. Na statku si všichni mladého Antoše oblíbí a rychtář z něj udělá čeledína. Po smrti rychtáře se rychtářka vdá za Antoše, který si ji vezme z vděčnostiza protislužbu. Z počátku ideální manželství se však dostává do krize...

Jeden z nejznámějších románů autorky. Vesnický román o hrdince, která ve jménu cti a spravedlnosti obětuje život svého milého ve chvíli, kdy zjistí, že se stal vůdcem loupeživé bandy.

V bohaté rodině, která zavrhla český původ, vyroste dívka, kterou všichni pro lásku k českému jazyku opovrhují. Když se setká s venkovskými lidmi, stává se uvědomělou Češkou.

Povídky o lásce od významných českých spisovatelů. Volně navazuje na antologie Dva Štědré večery a Vánoční dárek.

Téměř neznámý romantický příběh určený jak čtenářům, kteří rádi čtou milostné historie, tak těm, kteří ještě nezapomněli na českou klasiku nebo ji chtějí poznávat. Vychází v modernější jazykové podobě, čtivé a srozumitelné. Adaptovala Zuzana Nováková.

Autorčiny vzpomínky zejména na svůj život v Praze v době svého mládí, tedy v čase okolo poloviny 19. století. Čtenář se zde dočte i o diskriminaci žen a dívek, o všudypřítomné němčině a potlačované češtině, ale najde zde i řadu postřehů z prostředí okolo Poštovské ulice, dnes Karoliny Světlé, kde tehdy autorka bydlela. A o životě v tehdejší době vůbec.

Romanticky vlastenecký námět, v němž zachycuje pokrokové a reakční společenské proudy za vlády Leopolda II. na sklonku 18. stol.

Enefa Podhajská žije v malé chaloupce na úpatí tajemné hory Ještěd jen se svým bratrem a moudrým dědečkem. Mezi svými vrstevníky je nazývána Kantůrčicí, protože se ve všech ohledech vymyká ostatním vesnickým dívkám.

Kolem podivné postavičky lidového filosofa Černého Petříčka, rádce širokého okolí Koňského trhu, rozvíjí se historie čisté lásky Petříčkova bratra a dcerky bohaté majitelky zájezdního hostince. Na jejich osudu ukazuje autorka licoměrnost církve, lživou morálku a falešnost předsudkůtehdejší společnosti.

Selský příběh z roku 1775 o zrušení roboty a o tažení sedláků do Prahy ke svým vrchnostem, aby se s pány domluvili. Páni však povstání potlačili silou.

Obsahuje: Z vypravování staré žebračky -- Černá divizna -- Cikánka.

Soubor povídek z kraje Podještědí, které vycházely původně v časopisech v devadesátých letech devatenáctého století. V povídkách autorka vykresluje čtenáři charaktery a osudy venkovských obyvatel, přičemž se citlivě zabývá otázkou morálních zákonů a následků vyniklých jejich vědomým či nevědomým porušováním. Obsah - U sedmi javorů, V Hložinách, Z vypravování staré žebračky, Černá divizna, Cikánka.

Z rukopisného materiálu vybral a uspořádal, k vydání připravil, edičními poznánkámi a vysvětlivkami, rejstříkem a doslovem opatřil Josef Špičák. I. část - Vzpomínky, paměti, literární dokumenty (vybráno z dosud nepublikovaných článků) - 566 stran; II. část - Korespondence (Svazekosobní korespondence je uspořádán v několik celků, které dokreslují její poměr k Ještědu, citové vztahy k Janu Nerudovi, přátelství s E. Krásnohorskou a literární styky s řadou českých spisovatelů a nakladatelů.) - 729 stran.

Soubor povídek z kraje Podještědí, které vycházely původně v časopisech v devadesátých letech devatenáctého století. V povídkách autorka vykresluje čtenáři charaktery a osudy venkovských obyvatel, přičemž se citlivě zabývá otázkou morálních zákonů a následků vyniklých jejich vědomým či nevědomým porušováním. Obsah - Z vypravování staré žebračky, Černá divizna, Cikánka.

Dcera pouště -- Dvojí probuzení -- Sestry -- Líbánky koketiny -- Společnice -- Několik dní ze života pražského hejska

Autorčiny vzpomínky zejména na svůj život v Praze v době svého mládí, tedy v čase okolo poloviny 19. století. Čtenář se zde dočte i o diskriminaci žen a dívek, o všudypřítomné němčině a potlačované češtině, ale najde zde i řadu postřehů z prostředí okolo Poštovské ulice, dnes Karoliny Světlé, kde tehdy autorka bydlela. A o životě v tehdejší době vůbec.

Selský příběh z roku 1775 o zrušení roboty a o tažení sedláků do Prahy ke svým vrchnostem, aby se s pány domluvili. Páni však povstání potlačili silou.

Enefa Podhajská žije v malé chaloupce na úpatí tajemné hory Ještěd jen se svým bratrem a moudrým dědečkem. Mezi svými vrstevníky je nazývána Kantůrčicí, protože se ve všech ohledech vymyká ostatním vesnickým dívkám.

Obsahuje: Z vypravování staré žebračky -- Černá divizna -- Cikánka.

Ještědské romány jsou prózy z venkovského prostředí od Karolíny Světlé, v nichž jsou hlavními hrdinkami většinou ženy. Mezi nejznámější Ještědské romány patří: Vesnický román (1867), Kříž u potoka (1868), Kantůrčice (1869), Frantina (1870) a Nemodlenec (1873).

"Frantina", vyd. po prvé r. 1870 je jedna z velkých románových prací K. Světlé, inspirovaných Podještědím. Její hrdinkou je žena silného intelektu, představitelka lidové touhy po spravedlnosti a lidového odporu proti zvůli, ať už ji provádějí páni či loupežníci. Pro svou spravedlnost a rozumné hospodaření je oblíbena nejenom čeládkou, ale i vším lidem a stane se po smrti mužově rychtářkou. Jenom jediný druh lidí Frantina nenávidí - zloděje, lesňáky. Proti nim vystoupí za cenu ztráty vlastního štěstí, když sama vlastní rukou zabije vládce lesňáků, jehož od mládí milovala a za něhož se chystala provdat. - "Nemodlenec" je další ještědský román, s dějem z doby pojosefinské. Spravedlivý Michal Lutovský, poslední potomek zemanského rodu, smělým činem se pokusí dokázat vesnickému lidu, že jej panstvo ohlupuje a zastrašuje pod náboženskými záminkami.

Z rukopisného materiálu vybral a uspořádal, k vydání připravil, edičními poznánkámi a vysvětlivkami, rejstříkem a doslovem opatřil Josef Špičák. I. část - Vzpomínky, paměti, literární dokumenty (vybráno z dosud nepublikovaných článků) - 566 stran; II. část - Korespondence (Svazekosobní korespondence je uspořádán v několik celků, které dokreslují její poměr k Ještědu, citové vztahy k Janu Nerudovi, přátelství s E. Krásnohorskou a literární styky s řadou českých spisovatelů a nakladatelů.) - 729 stran.