Vladimír Havlík Ordre des livres

Focusing on the concept of emergence, the book presents a hierarchical emergent ontology as a universal principle akin to evolution. It establishes ontological criteria for emergence, bridging traditional dichotomies by unifying synchronic and diachronic perspectives. This innovative approach is demonstrated through applications in cellular automata, quantum Hall effects, and neural networks, showcasing its potential for both explanation and prediction. Ultimately, it argues that this metaphysical framework can unify scientific disciplines, challenging classical reductionism.

Je možné odvodit vesmír z několika výchozích fundamentálních principů? Mají při vědeckém výzkumu speciální vědy nezastupitelnou úlohu, nebo lze všechno redukovat na fyziku? Je odstranění nedostatků nynějších vysvětlení pouze záležitostí času a výpočetní náročnosti, nebo jde o konceptuální selhání? Čím do této diskuse přispívá redukcionismus a holismus? A může k řešení tohoto dilematu přispět i filosofie? Autor v knize shrnuje současné názory na vztah celků a částí při vzniku nových entit, kriticky se s nimi vyrovnává a vypracovává návrh hierarchické emergentní ontologie, v níž ústřední místo zaujímá univerzální princip emergence. Svůj metafyzický koncept přitom ověřuje na nedávných výzkumech buněčných automatů, teorii kompozitních fermionů a neuronálních procesů mysli.

Kniha mapuje a zhodnocuje dílo konceptuálního umělce a spisovatele Milana Kozelky (1948–2014), který zanechal nesmazatelnou stopu v českém umění osmdesátých a devadesátých let. Od šedesátých let se věnoval poezii, jehož básně jsou dnes součástí českého beatnického hnutí. V sedmdesátých letech se Kozelka zaměřil na akční umění, přičemž jeho sérií Kontakty z počátku 80. let na Šumavě se proslavil. Jeho extrémní tělové akce, jako například zavěšení do divokého proudu Hamerského potoka, představují významný příspěvek k českému body artu. V tomto období také rozvíjel svou výtvarnou tvorbu, zahrnující konceptuální kresbu a land-artové instalace. Kozelka byl aktivním organizátorem kulturního dění na neoficiální scéně, jeho byt v Templové ulici v Praze se stal místem setkání, performancí a diskuzí. V 80. letech vystavoval na alternativních výstavách nezávislé scény, jako byly Chmelnice – Mutějovice (1983) a Setkání na tenisových dvorcích Sparta (1982). V devadesátých letech založil pobočku pražské alternativní organizace Artforum v Karlových Varech, kde organizoval výstavy, filozofické přednášky, literární festivaly a koncerty, a podílel se na regionálních aktivitách v Brně a Olomouci, vedle vlastní prozaické tvorby a antologií literárních textů.

Mimořádné číslo Filosofického časopisu se soustřeďuje na sedm následujících otázek z logiky a metodologie vědy: Je-li neurčitost objektivní vlastností reality, lze tuto neurčitost axiomatizovat v logice jazyka? Označují matematické symboly nějaké existující matematické entity nebo jsou předměty teorie čísel opět jenom znaky? Vysvětluje vůbec něco věda, a pokud ano jaké jsou podmínky vědeckého vysvětlení? Uplatňuje se Popperův falsifikacionismus jako praktická metodologie vědy a jaké strategie volí Popperovi žáci při jeho obhajobě? Jak je možné, že matematika jako neempirická věda je tak zázračně aplikovatelná na zkušenostní svět? Je instrumentální realismus novou a plodnou koncepcí pro sjednocení vědy? Je vztah mezi realitou a jazykem artikulovatelný a lze pohlížet na jazyk jako na systém jazykových instrumentů?

Kniha se snaží vymezit prostor pro možné odpovědi na následující otázky: Nakolik je z hlediska vědecké metodologie legitimní hledat soulad mezi teorií a experimentem přijímáním pomocných hypotéz? Existuje přesné kritérium pro takové ad hoc hypotézy? Proč je názorová variabilita ohledně ad hoc hypotéz tak rozmanitá? Spočívá role vědecké metodologie pouze v post-explanaci, nebo lze od ní požadovat i pre-explanační doporučení? Lze testovat deskriptivní a preskriptivní schopnosti jednotlivých metodologií vědy? J sou hypotézy temné hmoty a temné energie v soudobé kosmologii ad hoc? Je úspěšnost kosmologických simulací založených na temných entitách důkazem reálné existence těchto entit? Může být status ad hoc hypotéz lépe pochopen v rámci evolučního a ekosystémového pojetí vědy?

Publikace se věnuje výzkumu tří okruhů vysokoškolských vědních oborů, zaměřeným na rozvoj a cvičení kreativity, a zabývá se možnostmi jejich vzájemného působení. V oboru tvůrčí psaní (Zbyněk Fišer) jsou rozvíjeny slovesné kompetence a schopnost tvořivě psát odborný i beletristický text. V oblasti galerijní pedagogiky (Radek Horáček) je zkoumána interpretace výtvarného díla jako aktivní tvůrčí proces a obor Akční tvorba (Vladimír Havlík) se zaměřuje na výzkum a cvičení tvůrčích aktivit v oblasti vizuálního umění. Tvůrčí práce s textem a s vizuálními informacemi je nezbytnou kompetencí pro studium i praxi.

Lze rozlišit vědu, jakou je Darwinova teorie evoluce, od pavědy, jakou je kreacionismus? Jaký je vlastně dosah darwinismu - je omezen na biologickou sféru, nebo jej lze zobecnit v univerzální teorii vývoje? Umožní nám pochopit nejen povahu našich těl, ale i našich myslí? Zdůvodníme studiem našeho evolučního původu své morální závazky? A ospravedlníme jím svůj nárok na objektivní poznání? Podobné otázky si kladou autoři první české publikace, která systematicky mapuje vliv moderní evoluční teorie na klíčové oblasti filosofie - filosofii vědy a mysli, etiku a teorii poznání. Obecněji se kniha řadí do proudu současného filosofického naturalismu, ačkoli autoři nezaujímají vůči naturalismu vždy stejné postoje. První dvě kapitoly se týkají filosofie vědy a jejich cílem je vyjasnění vědeckého statusu darwinistické teorie evoluce. Další se zaměřují na evoluční teorii mysli a etiku a poslední dvě kapitoly mapují současné evoluční teorie poznání, které sdílejí naději, že náš nárok na objektivní poznání lze podpořit přihlédnutím k evoluční historii tohoto poznání, případně poznávacích schopností.