Milan Machovec Livres

Je pomalu již v Čechách ustáleným paradoxem, že věci ve světě známé a úspěšné, jsou zde opomenuty či určeny výlučnému publiku. Nejinak je tomu se základní Machovcovou prací Ježíšem, která v některých zahraničních překladech vycházela pod názvem Ježíš pro ateisty. Ve světě tato kniha vyšla bezmála ve 20 vydáních, kromě světových jazyků např. také japonsky. Přitom jde o pronikavou analýzu možností, jež Ježíšovo – bez ohledu na božskou podstatu či absurdně náboženskou dogmatičnost – poselství skýtá. „Nadávali mi za ni všichni: katolíci, že jsem strašný ateista a neznaboh, ale i ateisti, jak to filozof vychází vstříc církvi a náboženství?!,“ komentuje osudy knihy autor, „Ale vnímavý čtenář si cestu k Ježíšovi zkrátka vždy najde,“ dodává. Kniha je charakteristická Machovcovým aktivním přístupem k dějinám, filozofii a praktickému dnešku.

Kniha nechce být jen rozmnožením dosavadní literatury o zakladateli novočeské vědy. Pokouší se "rekonstruovat místo Dobrovského myšlení v bojích a snahách ’osvíceného’ 18. století a místo jeho díla v počátcích ’národně obrozeneckého’ 19. století". Doplňují ji většinou do češtiny dosud nepřeložené drobnější studie, dopisy a polemiky Dobrovského a soupis jeho prací.

Filozof Milan Machovec se ve své nejnovější práci věnuje jazyku jako nástroji myšlení. Na základě dílčího srovnání dnešních indoevropských jazyků rekonstruuje myšlení našich dávných předků v dobách, z nichž neexistují žádné písemné památky. V několika kapitolách se zamýšlí nad myšlenkovým obzorem pravěké indoevropské kultury, která "zvítězila" nad patrně rozvinutější kulturou mediteránů. Jaký byl svět těchto našich předků? Jak myslili, v co věřili, čeho si vážili, čeho se báli? Jaký měli vztah k přírodě? Čtivě napsaná zamyšlení jsou aktualizována k dnešní situaci, k potřebě "meziplanetárního dialogu".

Milan Machovec (1925–2003) se v této knize zamýšlí nad základními otázkami a vývojovými proudy filosofického myšlení napříč celým jeho dějinným vývojem od antiky po 20. století. Tyto otázky – jak v předmluvě sám autor upozorňuje – ukazuje nikoli jako skvělé úspěchy našeho rozumu, jak to dosud tradičně bývá pojímáno, ale jako postupný debakl, hrozící přerůst v brzké sebezničení lidstva. Text knihy, který je záměrně uzpůsoben co nejširší čtenářské obci byl dokončen v roce 1983 a vzápětí se objevil v několika strojopisných opisech. Machovec v polovině 80. let připravil překlad do němčiny, který roku 1988 vyšel ve Stuttgartu ve zkrácené podobě pod názvem Die Rückkehr zur Weisheit – Philosophie angesichts des Abgrunds. Zájem čtenářů o toto dílo dává tušit, že Machovcem akcentované problémy jsou stále aktuální, podobně jako na své aktualitě nic neztrácejí otázky filosofické či ekologické. „Nerad mluvím o ‚ekologické filosofii‘ – nechci filosofii jednostranně ekologizovat. Chci jen, aby byla moudrostí okamžiku. A filosofie, která si nevšimla, že významní vědci řady oborů upozorňují, že jsme velmi blízci sebevraždě lidstva – co to je za filosofii? Žasnu, že jsou kolegové, kteří říkají: ekologie? Do toho nám nic není (Právo 18 .8. 1998).“ Text je opatřen vedle edičního komentáře i jmenným rejstříkem.... celý text

Monografie (z roku 1964) nedávno zesnulého profesora Machovce o vůdčí postavě českého národního obrození, od jejíhož narození uplynulo v roce 2003 právě čtvrt tisíciletí. Navzdory čtyřiceti letům od svého vzniku stále zůstává základním pramenem pro studium vůdčí postavy českého národního obrození a jeho doby (analýza Osvícenství v českých zemích před Dobrovským, fenomén josefinismu ad.). Především ale dokládá, že Dobrovského celoživotní vědecké dílo vycházelo z osvícenské etiky intelektuální činnosti, kterou charakterizovala individuální oduševnělost, rozumová kritika a smyslová zkušenost. Nedílnou součástí slavistova portrétu je bezmála osmdesátistránková chrestomatie z jeho díla, která alespoň částečně zpřístupňuje dnes samostatně obtížně vydatelné Dobrovského texty (na téma náboženské, literárně historické – např. Rukopisy královédvorský a zelenohorský, či kulturně slavistické). Machovcova studie tak přibližuje nejen osobnost patriarchy české slavistiky, ale současně i jednu z největších dobových proměn, kdy se tradiční stavovská společnost měnila v moderní občanskou pospolitost. 2. vyd. K vydání připravila, ediční poznámku napsala Václava Flaišmanová. Obálka a frontispice s koláží Karla Trinkewitze.

Rozdělení Československa a vyhlášení České republiky znovu vysunulo do popředí otázku o povaze české státnosti a o jejích dějinných proměnách. O její zodpovězení se pokusil význačný český filosof profesor Milan Machovec, který se již od počátku své badatelské činnosti soustředil na zkoumání dějin českého myšlení – připomeňme si jen jeho monografie o českém sektářství, o J. Dobrovském a především o T. G. Masarykovi. Za klíčové osobnosti při utváření ideje české státnosti považuje svatého Václava, Karla IV., F. Palackého a právě T. G. Masaryka. Své úvahy o vývoji této ideje zde předkládá čtenáři ve formě působivě napsaného eseje vysoké literární hodnoty.

Volný překlad částí Homérovy Iliády, pojednávajících o Achillovi, doplňují kulturně-historická analýza významu antického hrdiny a psychoanalytický výklad řecké mytologie. Interdisciplinární text se pokouší vřadit antický příběh do širších ideových a kulturních souvislostí. Český filozof interpretuje klasický příběh řecké mytologie o Achillovi. Kniha vychází za podpory honorárního konzula ČR v Hamburku pana Roberta Vogela, zvláštní poděkování patří panu Karlu Trinkewitzovi. Pravopisná podoba cizích slov (zejména antických jmen) je ponechána v autorově znění.

Snaha hledat jakousi „filosofii" čehokoliv, čím se zabýval, mu byla nepostradatelným přirozeným požadavkem po celý život. Ať už zkoumal děje předhusitské či husitské, osudy národa v dobách minulých či jeho vyhlídky v dané situaci v mezích státu rakouského, vždy mu bylo podle jeho spontánního přesvědčení něčím samozřejmým, že jednotlivé události tvořily s jinými souvislý organický celek, v němž pak již musil být — ne v oněch jednotlivostech samých — hlubší dějinný smysl. To je patrno ze všeho, co kdy dělal, v tom se také jeho historická práce od základu liší od veškeré starší dějepisné práce v našich zemích včetně díla Dobrovského a ovšem také od pozitivistické metody práce v historiografii, později u nás převažující. A v tom je u Palackého jeden z rysů trvalé ceny. Jeho ideálem byl národ uvědomělý, vzdělaný, svobodně podstupující vážné ideové boje, jimiž by se zapsal v dějinách člověčenstva a šířil slávu českého jména po celém světě. Ne tedy českost sama o sobě je žádoucí, ale to, aby v českých zemích vzniklo něco dalekosáhlého, velkého, významného pro celé lidstvo. Ne česky mluvící člověk je ideálem, ale to, aby se česky mluvilo o vážných ideových problémech...

Český filozof hledá smysl lidské existence a cestu k sebezáchově v současném rozporuplném světě, který je ohrožen smrtelnými hrozbami. V sedmi tematicky členěných oddílech (Problém, Bůh, Fetiš, Vesmír, Humanismus, Dialog, Shrnutí) autor rozebírá smysl lidské existence, která je na prahu 21. století čím dál více ohrožována čtyřmi smrtelnými hrozbami - ekologickou, pandemickou, narkomanickou a kosmickou. Tyto hrozby jsou stále ještě odvratitelné. Cesta k sebezáchově, spojené s uchráněním smysluplnosti lidské existence, zatím existuje. Úvahy reflektují aktuální civilizační problémy, jejich vývoj, historická opodstatnění a zároveň se snaží nalézt řešení. Fungují tedy nejen jako varování, ale také ukazují, jak bychom měli postupovat dál - viz závěrečné shrnující desatero. Oproti původním verzím z roku 1957 a 1965 aktualizovaná a přepracovaná vydání po roce 2000 zahrnují nová zjištění z oborů etologie a ekologie.

Tři příběhy o lidech, kteří se snažili nalézt něco, co by mohlo být jejich životním posláním, doplněné filosofickým textem Doslov.