Milan Machovec Livres

Je pomalu již v Čechách ustáleným paradoxem, že věci ve světě známé a úspěšné, jsou zde opomenuty či určeny výlučnému publiku. Nejinak je tomu se základní Machovcovou prací Ježíšem, která v některých zahraničních překladech vycházela pod názvem Ježíš pro ateisty. Ve světě tato kniha vyšla bezmála ve 20 vydáních, kromě světových jazyků např. také japonsky. Přitom jde o pronikavou analýzu možností, jež Ježíšovo – bez ohledu na božskou podstatu či absurdně náboženskou dogmatičnost – poselství skýtá. „Nadávali mi za ni všichni: katolíci, že jsem strašný ateista a neznaboh, ale i ateisti, jak to filozof vychází vstříc církvi a náboženství?!,“ komentuje osudy knihy autor, „Ale vnímavý čtenář si cestu k Ježíšovi zkrátka vždy najde,“ dodává. Kniha je charakteristická Machovcovým aktivním přístupem k dějinám, filozofii a praktickému dnešku.

Filozof Milan Machovec se ve své nejnovější práci věnuje jazyku jako nástroji myšlení. Na základě dílčího srovnání dnešních indoevropských jazyků rekonstruuje myšlení našich dávných předků v dobách, z nichž neexistují žádné písemné památky. V několika kapitolách se zamýšlí nad myšlenkovým obzorem pravěké indoevropské kultury, která "zvítězila" nad patrně rozvinutější kulturou mediteránů. Jaký byl svět těchto našich předků? Jak myslili, v co věřili, čeho si vážili, čeho se báli? Jaký měli vztah k přírodě? Čtivě napsaná zamyšlení jsou aktualizována k dnešní situaci, k potřebě "meziplanetárního dialogu".

Kniha nechce být jen rozmnožením dosavadní literatury o zakladateli novočeské vědy. Pokouší se "rekonstruovat místo Dobrovského myšlení v bojích a snahách ’osvíceného’ 18. století a místo jeho díla v počátcích ’národně obrozeneckého’ 19. století". Doplňují ji většinou do češtiny dosud nepřeložené drobnější studie, dopisy a polemiky Dobrovského a soupis jeho prací.

Milan Machovec (1925–2003) se v této knize zamýšlí nad základními otázkami a vývojovými proudy filosofického myšlení napříč celým jeho dějinným vývojem od antiky po 20. století. Tyto otázky – jak v předmluvě sám autor upozorňuje – ukazuje nikoli jako skvělé úspěchy našeho rozumu, jak to dosud tradičně bývá pojímáno, ale jako postupný debakl, hrozící přerůst v brzké sebezničení lidstva. Text knihy, který je záměrně uzpůsoben co nejširší čtenářské obci byl dokončen v roce 1983 a vzápětí se objevil v několika strojopisných opisech. Machovec v polovině 80. let připravil překlad do němčiny, který roku 1988 vyšel ve Stuttgartu ve zkrácené podobě pod názvem Die Rückkehr zur Weisheit – Philosophie angesichts des Abgrunds. Zájem čtenářů o toto dílo dává tušit, že Machovcem akcentované problémy jsou stále aktuální, podobně jako na své aktualitě nic neztrácejí otázky filosofické či ekologické. „Nerad mluvím o ‚ekologické filosofii‘ – nechci filosofii jednostranně ekologizovat. Chci jen, aby byla moudrostí okamžiku. A filosofie, která si nevšimla, že významní vědci řady oborů upozorňují, že jsme velmi blízci sebevraždě lidstva – co to je za filosofii? Žasnu, že jsou kolegové, kteří říkají: ekologie? Do toho nám nic není (Právo 18 .8. 1998).“ Text je opatřen vedle edičního komentáře i jmenným rejstříkem.... celý text

Monografie (z roku 1964) nedávno zesnulého profesora Machovce o vůdčí postavě českého národního obrození, od jejíhož narození uplynulo v roce 2003 právě čtvrt tisíciletí. Navzdory čtyřiceti letům od svého vzniku stále zůstává základním pramenem pro studium vůdčí postavy českého národního obrození a jeho doby (analýza Osvícenství v českých zemích před Dobrovským, fenomén josefinismu ad.). Především ale dokládá, že Dobrovského celoživotní vědecké dílo vycházelo z osvícenské etiky intelektuální činnosti, kterou charakterizovala individuální oduševnělost, rozumová kritika a smyslová zkušenost. Nedílnou součástí slavistova portrétu je bezmála osmdesátistránková chrestomatie z jeho díla, která alespoň částečně zpřístupňuje dnes samostatně obtížně vydatelné Dobrovského texty (na téma náboženské, literárně historické – např. Rukopisy královédvorský a zelenohorský, či kulturně slavistické). Machovcova studie tak přibližuje nejen osobnost patriarchy české slavistiky, ale současně i jednu z největších dobových proměn, kdy se tradiční stavovská společnost měnila v moderní občanskou pospolitost. 2. vyd. K vydání připravila, ediční poznámku napsala Václava Flaišmanová. Obálka a frontispice s koláží Karla Trinkewitze.

Epiktétova nauka o mravním jednání, zejména o mravní sebevýchově člověka, podává po způsobu takzvané diariblé, filosofické rozpravy, čas od času kořeněné anekdotami, citáty z básníků, názornými a mnohdy drastickými příklady, alegoriemi, apostrofami, personifikacemi a zejména hojnýmidialogy, neztratila podnes na své působnosti a na ceně.

Rozdělení Československa a vyhlášení České republiky znovu vysunulo do popředí otázku o povaze české státnosti a o jejích dějinných proměnách. O její zodpovězení se pokusil význačný český filosof profesor Milan Machovec, který se již od počátku své badatelské činnosti soustředil na zkoumání dějin českého myšlení – připomeňme si jen jeho monografie o českém sektářství, o J. Dobrovském a především o T. G. Masarykovi. Za klíčové osobnosti při utváření ideje české státnosti považuje svatého Václava, Karla IV., F. Palackého a právě T. G. Masaryka. Své úvahy o vývoji této ideje zde předkládá čtenáři ve formě působivě napsaného eseje vysoké literární hodnoty.

Volný překlad částí Homérovy Iliády, pojednávajících o Achillovi, doplňují kulturně-historická analýza významu antického hrdiny a psychoanalytický výklad řecké mytologie. Interdisciplinární text se pokouší vřadit antický příběh do širších ideových a kulturních souvislostí. Český filozof interpretuje klasický příběh řecké mytologie o Achillovi. Kniha vychází za podpory honorárního konzula ČR v Hamburku pana Roberta Vogela, zvláštní poděkování patří panu Karlu Trinkewitzovi. Pravopisná podoba cizích slov (zejména antických jmen) je ponechána v autorově znění.

Snaha hledat jakousi „filosofii" čehokoliv, čím se zabýval, mu byla nepostradatelným přirozeným požadavkem po celý život. Ať už zkoumal děje předhusitské či husitské, osudy národa v dobách minulých či jeho vyhlídky v dané situaci v mezích státu rakouského, vždy mu bylo podle jeho spontánního přesvědčení něčím samozřejmým, že jednotlivé události tvořily s jinými souvislý organický celek, v němž pak již musil být — ne v oněch jednotlivostech samých — hlubší dějinný smysl. To je patrno ze všeho, co kdy dělal, v tom se také jeho historická práce od základu liší od veškeré starší dějepisné práce v našich zemích včetně díla Dobrovského a ovšem také od pozitivistické metody práce v historiografii, později u nás převažující. A v tom je u Palackého jeden z rysů trvalé ceny. Jeho ideálem byl národ uvědomělý, vzdělaný, svobodně podstupující vážné ideové boje, jimiž by se zapsal v dějinách člověčenstva a šířil slávu českého jména po celém světě. Ne tedy českost sama o sobě je žádoucí, ale to, aby v českých zemích vzniklo něco dalekosáhlého, velkého, významného pro celé lidstvo. Ne česky mluvící člověk je ideálem, ale to, aby se česky mluvilo o vážných ideových problémech...

Český filozof hledá smysl lidské existence a cestu k sebezáchově v současném rozporuplném světě, který je ohrožen smrtelnými hrozbami. V sedmi tematicky členěných oddílech (Problém, Bůh, Fetiš, Vesmír, Humanismus, Dialog, Shrnutí) autor rozebírá smysl lidské existence, která je na prahu 21. století čím dál více ohrožována čtyřmi smrtelnými hrozbami - ekologickou, pandemickou, narkomanickou a kosmickou. Tyto hrozby jsou stále ještě odvratitelné. Cesta k sebezáchově, spojené s uchráněním smysluplnosti lidské existence, zatím existuje. Úvahy reflektují aktuální civilizační problémy, jejich vývoj, historická opodstatnění a zároveň se snaží nalézt řešení. Fungují tedy nejen jako varování, ale také ukazují, jak bychom měli postupovat dál - viz závěrečné shrnující desatero. Oproti původním verzím z roku 1957 a 1965 aktualizovaná a přepracovaná vydání po roce 2000 zahrnují nová zjištění z oborů etologie a ekologie.

Tři příběhy o lidech, kteří se snažili nalézt něco, co by mohlo být jejich životním posláním, doplněné filosofickým textem Doslov.

Ve dvou dílech filosoficko-historické monografie je zachycena a hodnocena jednak ideologie sektářského hnutí v západní Evropě a Čechách před husitskou revolucí, jednak ideologie českých lidových sektářů 18. a 19. století. Oběma částem je předeslán obsáhlý rozbor pramenů a literatury.

Sborník prací na téma snášenlivost, jenž byl vydán u příležitosti dvoustého výročí tolerančního patentu.

Biografie prvního československého presidenta s ukázkami z Masarykových spisů, doplněná o černobílé dokumentární fotografie. 32-008-68

Aurelius Augustinus, známý jako svatý Augustin, je jednou z nejvýznamnějších postav historie. Katolická církev ho uznává jako jednoho z největších světců a učitelů, zatímco různé reformní a opoziční směry ho považují za kacíře. Augustin je vnímán jako poslední antický myslitel, zakladatel středověké filozofie a dokonce jako první moderní člověk, což přitahuje pozornost filosofů, teologů, psychologů i sociologů. Přesto je také kritizován jako jeden z největších "tmářů". Milan Machovec se této rozporuplné osobnosti a jejím dílu věnoval ve své knize, která popisuje Augustinovo zrání, jeho boj s donatismem, pelagianismem a manicheismem. Autor se zaměřuje na Augustinovy snahy o syntézu křesťanství a antiky, jeho pohled na vztah jednotlivce k církvi, a zdůrazňuje význam lidské svobody a morální odpovědnosti. Machovec také zkoumá Augustinovy náboženské prožitky a ukazuje, jak jeho myšlenky oslovují současného člověka. I přes více než 40 let od prvního vydání zůstává tato práce aktuální. Kniha obsahuje ukázky z Augustinova díla a ohlasy významných osobností, vše v autorově překladu, s úvodem Pavla Žďárského.

Polemika, zda má M. Jan Hus být rehabilitován. Husa se zmocnili i komunisté a učinili z něj sociálního reformátora, což přesvědčivě dokumentuje kniha Milana Machovce z r. 1963 Bude katolická církev rehabilitovat Jana Husa?. 2., dopln. vyd.

Eine biographische und damit authentische Antwort auf die Frage nach Gott und nach den Menschen. Im westlichen Europa wurde der Autor des vorliegenden Buches vor allem als entschiedener Verfechter eines Dialogs zwischen Christentum und Marxismus bekannt. Er war Mitbegründer der Paulus-Gesellschaft und Dialogpartner von Karl Barth, Ernst Bloch, Erich Fromm, Johann B. Metz, Jürgen Moltmann, Karl Rahner, Kurt Schubert u. a. Milan Machovec schildert zuerst seine geistige Entwicklung, seine Bemühungen um den Dialog zwischen Christentum und Marxismus, und schließlich sein Leben als von Kommunisten verfolgter Marxist. In jeder Phase begleitet ihn die Frage nach Gott. Er stellt sich ihr auf unterschiedliche Weise, je nach der Herausforderung, vor die er selbst gestellt ist. Dann verfolgt er die Gottesfrage als Frage nach dem Menschen von den Uranfängen bei den Indoeuropäern bis zu Jesus. Er schildert den Kampf innerhalb der Kirche zwischen dem lebendigen Gott, der mit Moses und mit Jesus spricht, und dem Begriff „Gott“. Das Buch mündet in die Aussage: „Wir können nicht leben ohne Gott als erreichte und zugleich programmierte Summe der tiefsten menschlichen Erfahrungen und Sehnsüchte. Wir können nicht leben ohne Gott, der vor einer egoistisch-individualistischen Reduktion des Menschen bewahrt.“

První oddíl, Zkušenost věků, shrnuje ty stránky problematiky, jež byly po dlouhá staletí analyzovány, prohlubovány a domýšleny. Druhý, Perspektiva věků, soustřeďuje se na ony části, jež jsou pro většinu lidí našeho století zahaleny nebo jsou chápány pouze jako iluze a sebeklamy, jež teprve začínají být rozpoznávány, sledovány a řešeny

Novotomismus : o teologii a filosofii současného katolicismu Marxismus a tomismus tvoří v soudobém myšlení dva krajní póly. První patří k epoše socialismu a komunismu, druhý zůstává i ve své „nové“ podobě v jádru zjevem epochy feudální. Stanovisko marxismu, jediné účinné kritiky,formuje skutečnost, že tomismus je především teologie. Navíc objasňuje knížka historické příčiny rozmachu tomismu v 19. a 20. stol., specifické rysy katolicismu, historické kořeny a obsah katolické teologie, učení Tomáše Akvinského, novotomistické hnutí, učení J. Maritaina a perspektivy novotomismu.

První oddíl, Zkušenost věků, shrnuje ty stránky problematiky, jež byly po dlouhá staletí analyzovány, prohlubovány a domýšleny. Druhý, Perspektiva věků, soustřeďuje se na ony části, jež jsou pro většinu lidí našeho století zahaleny nebo jsou chápány pouze jako iluze a sebeklamy, jež teprve začínají být rozpoznávány, sledovány a řešeny

Knížka se pokouší přispět k pochopení postavení a poslání člověka za socialismu. Této problematice jsou věnovány čtyři úvahy. První (J. Cvekl: Generace-mládí a stáří) objasňuje generační otázky a různé postoje mládí a stáří,druhá (R. Selucký: Ekonomické faktory a smysl života) si všímá touhy lidí po šťastném a úspěšném životě z hlediska sebeuplatnění člověka v práci, v hmotné spotřebě a ve volném čase, třetí (Z. Mlynář: Proč a jak se starat o politiku) shrnuje důvody, proč se musíme zabývat politikou a čtvrtá (M. Machovec: Člověk, morálka, riziko a já) se zamýšlí nad otázkami mravnosti, hlavně komunistické.

Duch a čin, myšlenka a skutek, dobrá myšlenka a dobrý skutek - jména kterých osobností vás napadnou, řeknete-li si tato slova? Jistě mezi nimi bude jméno T. G. Masaryka. Duch a čin, tak se jmenuje také kniha, kterou dr. Edvard Beneš označil za nejzajímavější knihu po přečtení jejího rukopisu. A opravdu: Každý v ní najde doplňující obraz Masaryka a jeho díla, zachycený spisovatelem světového jména. Touto knihou připojil Emil Ludwig k svým životopisům podobiznu velkého demokrata, filosofa a státníka, spojujícího v dokonalou jednotu teorii a praxi Učinil tak jednak ve vlastním úvodě jednak ve věrném a Masarykem schváleném podání jeho životopisných, filosofických a politických úvah, které zasadil do dobře připraveného rámce. Kniha byla komponována pro čtenáře celého světa, na ně myslil Ludwig, když kladl Masarykovi otázky, aby pronikl k samému jeho jádru. Je také tato kniha všude čtena, neboť byla přeložena do všech hlavních jazyků. A čtou ji všichni protože jak píše Ludwig v předmluvě: Patnáctiletý může porozumět kterékoliv z jejích stránek. Nám je ovšem portrét Masarykův znám a nejsme zvyklí dívat se na Masaryka očima ciziny. Ale při čtení knihy Ludwigovy vystoupí před námi tím více velikost Masarykovy osobnosti Čím více pak se vzdalujeme od Masarykovy přítomnosti, tím více nás Masaryk zajímá a tím více chceme své věci řešit v jeho duchu. A při tom nám pomůže právě tato kniha.

Vydala Nadace pro postavení pomníku T. G. Masaryka v Praze. Dne 7. března 2000 k odhalení pomníku vytvořeného Otakarem Španielem a umístěného na Hradčanském náměstí.

Výbor publikovaných rozhovorů, které vedl s kolegy, publicisty a novináři, volně navazuje na sborník vydaný k autorovým nedožitým osmdesátinám (Mistr dialogu Milan Machovec, 2005 a 2006). Představuje Milana Machovce formulujícího své myšlenky v dialogu a tím nejen pamětníkům snáze zpřítomňuje svou provokující osobnost. První část knihy tvoří překlad rozhovoru s profesorem teologie H. G. Pöhlmannem, jenž vyšel knižně zatím pouze v Německu (Gibt es einen Gott? Ein Atheist und ein Christ im Streitgespräch, 1990). V části druhé najdou čtenáři 25 interview z let 1967–2002. Tematicky se dotýkají mj. obrodného procesu Pražského jara, marxismu a křesťanství a období tzv. Dialogu v 60. letech, teismu, ateismu, ekologické problematiky či vztahu Milana Machovce s Erichem Frommem. Knihu opět doplňuje řada dokumentárních fotografií.

Ein engagiertes philosophisches Plädoyer und eine radikale Auseinandersetzung mit den Grundfragen menschlicher Existenz. Nach der weit verbreiteten Meinung vieler Schriftsteller, Literaten, Philosophen und Intellektuellen ist das Leben in unserer zivilisierten Welt im 20. Jahrhundert ohne jeden Sinn. Dieser Meinung setzt sich Milan Machovec mit Vehemenz entgegen. Trotz größter eigener Schwierigkeiten im kommunistischen Machtregime der Tschechoslowakei emigrierte Machovec nicht, sondern hielt die wesentlichen Fragen aufrecht, die menschliches Leben sinnvoll machen. Vor allem engagierte er sich auch im christlich-marxistischen Dialog.