Miroslav Hubert Ordre des livres

Pražské přístavy se postupnou a nenávratnou likvidací stávají historií. Karlínský přístav nám již připomínají jen názvy ulic, přístav v Libni snad bude sloužit rekreační plavbě, byť pod nemístním a nemístným názvem, Holešovický přístav je jen odrazem zašlé slávy a odstranění výtahu pro opravy lodí se může stát noční můrou pražských provozovatelů plavby. Není-li budoucnost, ohlížíme se do minulosti. Knižní ohlédnutí do historie Podolského přístavu je první z plánované řady mapující přístavy v Praze. Snad nebude poslední. V hlavní části sestává knížka ze stručného zachycení vzniku a rozvoje vodního motorismu v Českém Yacht klubu do roku 1931, a z jeho podrobnému popisu v Českém klubu výletních člunů a v následných spolcích v letech 1930 až 1973. V jednom z nich byl autor M. Hubert členem v roce 1956 a autor R. Kreibich členem od roku 2007 dosud. Dále je v knize vůbec poprvé popsána historie Podolského přístavu a historie prvního období používání hausbótů na Vltavě v letech 1914 až asi 1950. Obsah knihy doplňují a zpestřují přílohy o zajímavých plavidlech v klubu a o plavbách autorů na Vltavě a Labi v roce 1956 a 2007.

Obsahem této skromné publikace je zcela nekonvenční názor, který si o vzniku a účelu Kodexu , a rozbor několika aspektů jeho obsahu. Jejím účelem ovšem není seznámit běžného čtenáře s Kodexem a tím suplovat příslušnou literaturu. Je spíše výzvou zaměřenou do odborných kruhů k profesionálnímu, různými ohledy nezatíženému hledání vzniku a účelu Kodexu gigas. Ing. Miroslav Hubert, původním povoláním lodní konstruktér, je autorem řady knih a článků o naši plavbě a stavbě lodí a motorových člunů. Jeho dlouhodobý zájem o obecnou historii, venkovské románské a gotické kostely a o kláštery jej přivedl do kontaktu i s historií kláštera v Podlažicích a Kodexu gigas.

Vylíčit historii plavby v určité oblasti, ať je to třeba jen Vltava nebo nějaké moře, je vždy obtížný úkol, protože ji ovlivňovalo množství okolností. Přesto jsem se o to pro labskou plavební oblast pokusil, ovšem pouze se zaměřením na vlečnou paroplavbu, tedy do období, kdy nákladní čluny se zbožím byly přepravovány v závěsu kolesových vlečných parníků. K této nelehké práci mě přimělo vědomí, že toto historicky dlouhé a zajímavé období plavby nebylo českými historiky plavby ještě zpracováno, a také to, že v něm sehrály poměrně významnou roli soukromí loďaři, plavební podniky a loděnice sídlící v Čechách. Zaměřil jsem se především na vylíčení a zdůraznění českého přínosu labské paroplavbě. Vedle kapitol o organizaci labské paroplavby a technickém vývoji jejích plavidel je do knihy pojato několik kapitol méně technických: o životě a plavbách českých soukromých loďařů, o třech parnících stejného jména a o barvách těles a komínových manžetách (nacionálkách) parníků několika velkých labských společností a rejdařství. Poslední kapitola knihy je věnována nákladní vlečné paroplavbě Československé plavební akciové společnosti Labské (ČPSL) od doby jejího založení v roce 1922 až do vyřazení parníků ze služby v 60. letech 20. století.

Kniha o evropské větvi anglického rodu lodních stavitelů Rustonů a s ní spojené pražské továrně „Rustonce“ nabízí čtenáři pozoruhodný příběh nejen z dějin paroplavby, strojírenství a průmyslového podnikání v Čechách, ale také zážitek z mozaiky pestrých životních osudů zajímavých osobností 19. a 20. století.

Podnik „Vltavsko-labská doprava“, provozující lodní dopravu zboží na Vltavě a českém Labi v letech 1924 až 1948, patřil ke třem větším podnikům tohoto druhu v Čechách. Jeho zakladatel ing. Leo Platovský (1887–1939), pocházející z jihočeské židovské rodiny, byl také zakladatelem loděnic v Praze-Libni, pracujících až do roku 1994. Ing. Platovský patřil ve své době k předním znalcům problematiky plavby a stavby lodí u nás. S jeho soukromým životem a finančně-organizační strukturou jeho podniků seznamuje kniha čtenáře na základě vzpomínek jeho syna, četných archivních dokumentů a dobových novinových zpráv.

Pražská společnost pro paroplavbu na řece Vltavě založená v roce 1865, nynější Pražská paroplavební společnost – Prague Boats, provozovala osobní lodní dopravu až do 90. let minulého století sama, ovšem s výjimkou období mezi lety 1880 a 1888. V něm působily na Vltavě v Praze ještě dva na sebe navazující podniky, provozované nejdříve J. P. Parrauem a po něm M. Goldmannem. Byly sice nosností svého lodního parku ve srovnání s parkem pražské společnosti velmi malé, ale vznikem a způsobem provozu bezpochyby zajímavé a nakonec i efektivní. Protože se domnívám, že historie těchto podniků může být nejen zajímavá, ale pro četné provozovatele osobní lodní dopravy, kteří se na našich řekách objevili po roce 1990, i poučná, pokusil jsem se ji podat podrobněji než byla dosud popisována.

Ante-román z počátků paroplavby v Čechách. Vazatkova osobnost je doložena v historických pramenech roku 1857, kdy došlo k nehodě parníku Mecséry na Vltavě. Vedle příběhu strojmistra Vazatky seznamuje publikace populární formou i s podnikateli a lodními staviteli, kteří kolem poloviny 19. století zavedli v Čechách paroplavbu a stavěli první parníky.

O dlouhé historii pražské osobní lodní dopravy již bylo napsáno mnoho článků, statí v publikacích o plavbě i dvě knihy. Autoři využívali ke své práci především poměrně bohatý fond původních písemných materiálů uložených v podnikovém archivu a později v archivu DP Praha. O zachycení vzniku, historie a významu pražské osobní paroplavby z hlediska společenského, sociálního a kulturního se pokusil historik plavby, Ing. Miroslav Hubert, autor této publikace. Domnívá se, že právě společenské a kulturní snahy tehdejších pražských vlasteneckých měšťanů vedly k založení pražské paroplavby. Založení pražské osobní lodní dopravy v roce 1865 lze považovat za nejvýznamnější čin vlastenecké společnosti Měšťanská beseda v Praze. Je jednou z mála institucí vzniklých v čase národního obrození, které jsou bez přerušení činné dodnes. To, že Měšťanská beseda byla kolébkou Pražské paroplavební společnosti je zřejmé z toho, že čelní členové předsednictva Besedy Fr. Dittrich, J. Huleš, dr. V. Bělský, V. Kriesche a další vytvořili také zakládací výbor připravovaného paroplavebního podniku koncem roku 1864. Vydalo nakladatelství Mare-Czech v roce 2014 ve spolupráci s Pražskou paroplavební společností a Spolkem přátel plavby v Děčíně jako příspěvek k oslavám založení PPS, k němuž došlo před 150 lety.

Nová kniha M. Huberta líčí z různých pohledů dění na pražském úseku Vltavy od 19. století do současnosti. Vedle popisů osobní a nákladní dopravy zde nechybějí informace o sportovní plavbě, plavidlech stojících trvale u vltavských nábřeží, údaje o jezech, přístavech, náplavkách, loděnicích nebo o spolku VLTAVAN a některých plaveckých zvycích. Velké množství obrazového materiálu z minulosti i současnosti doplňuje text a čtenáři přibližuje životě na, i u Vltavy v Praze a jejím nejbližším okolí.

Sdružení Lloyd Austriaco byl založen v Terstu roku 1833 sedmi námořními pojišťovacími společnosti s vizí realizovat pomoc rakouské námořní plavbě a následně vytvořit centrum námořního obchodu a plavby. Na základě statutu vznikla roku 1836 Paroplavební společnost Rakouského Lloydu, která měla připravit a provozovat námořní linky mezi Terstem a přístavy východního Středomoří – Řecka, Turecka, Egyptu a zemí Levanty. Jak se vše podařilo a jaký vliv měly pravidelné paroplavební lineky na život v Rakousku, kolik českých námořníků, kapitánů a důstojníků získalo na těchto lodích své první zkušennosti a kolik lodí mělo jména po významných českých osobnostech, nebo městech? To vše a ještě mnohem víc lze shrnout do jedné věty. Moře jsme sice nikdy neměli, ale život na něm jsme ovlivňovali.