František Pavlíček Livres

Účelem této publikace je seznámit veřejnost s unikátními, širšímu publiku dosud neznámými fotografiemi Františka Pavlíčka, který na svých snímcích zachytil atmosféru Prahy a především Žižkova na přelomu 50. a 60. let dvacátého století. Kniha ukazuje mnohdy v umělecky, ale hlavně poeticky laděných fotografiích nejen dnes již neexistující domy a ulice, ale i život lidí v tehdejší době. Téměř všechny snímky byly pořízeny fotoaparátem Rolleiflex – dvouokou zrcadlovkou. Publikace, obsahující více než sto padesát černobílých fotografií, je doplněna několika snímky z Čech a Moravy, jakož i dobovými články vztahujícími se k osobnosti Františka Pavlíčka.

Soubor dramatických textů Františka Pavlíčka (1923-2004) obsahuje texty Nanebevstoupení Sašky Krista, Dávno, dávno již tomu, Zrcadlení a Chvála prostopášnosti. Autor na záložku napsal: "Variace na Isaaka Babela jsem napsal před třiceti lety k šedesátému výročí Divadla na Vinohradech, kde jsem tehdy působil. Svou poslední divadelní hru Chvála prostopášnosti jsem viděl na tomtéž jevišti po sedmatřiceti letech. V době nedobrovolného mlčení jsem se stal jedním z autorů ‚bytového divadla‘ Vlasty Chramostové, které děkuju za sugestivní provedení Zprávy o pohřbívání v Čechách. Byl to náš společný příspěvek ke 120. výročí smrti Boženy Němcové. Zrcadlení, napsané nedlouho po listopadovém převratu, je pokusem o novou divadelní adaptaci poslední prózy Karla Čapka Život a dílo skladatele Foltýna, která mě uhranula už jako studenta v sešitovém souborném vydání díla milovaného autora."

Zákruty lidského tajemna se otevírají i v posledním, nedokončeném románu Život a dílo skladatele Foltýna. Je to snad nejdiskutovanější Čapkova práce, vyprovokovala řadu názorů i výkladů. Před čtenáře snad poprvé postavil překvapivě hlavního hrdinu jako člověka nečestného, přesvědčeného o své velikosti a nalhávajícího uměleckou upřímnost svému okolí. Autor sice na několika místech připomene jeho lepší stránky, například se stává, že cítíme nefalšovanou Foltýnovu víru ve vlastní genialitu. Ale tím se jeho životní cesta stává ještě tragičtější, je směšná a málo politováníhodná. Zesilující se slabošství, neschopnost si je přiznat, jako by rezonovalo s náladami některých v pomnichovské době.

Z dramatické tvorby Františka Pavlíčka (1923-2004) vyšel v Atlantisu nejprve soubor divadelních textů Zrcadlení (1997) a v roce 2003 ve svazku Tři oříšky pro Popelku tři jeho pohádkové filmové scénáře. Na záložku autor o knize napsal: "Pohádka mne vždy přitahovala mýtickou čarovností, sugestivností fantazie a poetickou krásou. Do tohoto svazku jsem zařadil dva své filmové scénáře na motivy pohádek Boženy Němcové Princ Bajaja a Tři oříšky pro Popelku z let 1970 a 1972, a scénář své původní filmové pohádky Královský slib z roku 2000. Prince Bajaju natočil v roce 1971 režisér Antonín Kachlík, a protože jsem tehdy už nesměl publikovat, kryla mé autorství scénáře Eva Košlerová. V roce 1973 natočil režisér Václav Vorlíček Tři oříšky pro Popelku. Můj scénář z roku 1972 na sebe vzala Bohumila Zelenková. Jako autor scénáře jsem směl být uveden teprve u své pohádky Královský slib, kterou v roce 2001 natočil režisér Kryštof Hanzlík." Svazek uzavírá filmografie všech tří filmových pohádek, kterou poskytl Národní filmový archiv.

Soubor vzpomínkových próz známého dramatika je věnován jak jeho vlastním předkům, tak svérázným sousedům na rodném Zlínsku. Autor vypráví historky z rodného Lukova, malé moravské obce poblíž Zlína. Půvabné vyprávění, plné laskavého humoru a náklonnosti k lidem, zpřítomňuje dobu autorova mládí, zejména období třicátých let a okupace.