Zdeněk Neubauer Ordre des livres

Tato kniha obsahuje eseje a studie biologa a filosofa Zdeňka Neubauera (1942–2016) s náboženskou problematikou z let 1979–1983. Jeho jádro tvoří nová edice dvou souborů s tituly Deus et natura (1979) a Nový Areopág (1983). Jedná se o časově a tematicky související texty, které byly v různých podobách neoficiálně šířeny již v době svého vzniku. V prvním souboru autor pojednává o velkých tématech křesťanské tradice jako mariánská zjevení, dědiční hřích či víra v zázraky ze svého filosofického stanoviska „ontologie subjektivity“. V druhém rozpracoval a prohloubil některé otázky týkající se vztahu náboženství a novověké vědy. V příloze je připojena dosud nevydaná autorova rozsáhlá studie z r. 1983 o pojetí ducha v křesťanské tradici.

Kniha přináší edici dopisů dvou předních českých intelektuálních osobností a v osobním vztahu švagrů: Zdeňka Neubauera (1942–2016) a Václava Bendy (1946–1999). Dopisy byly psány v letech 1967–1969, kdy Zdeněk Neubauer pobýval na vědecké stáži v biochemické laboratoři v Neapoli. Tématem dopisů jsou jistě i politické události oněch let, především však intelektuální atmosféra doby, v níž oba myslitelé hledají svůj způsob propojení filosofického myšlení, katolické víry a umění. Diskutují proto o římskokatolické teologii po druhém vatikánském koncilu (Karl Rahner), ale také o myšlení radikálního nekatedrového filosofa, „českého Nietzscheho“ Ladislava Klímy, o kterém Benda píše diplomovou práci, nebo o duchovních principech ve výtvarném díle Josefa Šímy. Edici dopisů doplňují jednak vysvětlivky, komentáře a překlady cizojazyčných pasáží, jednak biografický rozhovor s Kamilou Bendovou, která je manželka Václava Bendy a sestrou Zdeňka Neubauera. V něm jsou vůbec poprvé vyloženy kontexty původu, výchovy a životní dráhy Zdeňka Neubauera až do doby vzniku těchto dopisů. K vydání připravil, komentoval, doslov napsal a rozhovor Kamilou Bendovou vedl Martin C. Putna.

Kniha poskytuje pohled na život dvou mimořádných osobností české a slovenské biologie, filosofie a veřejného života. Zdeněk Neubauer (1942–2016) a Ladislav Kováč (*1932) začali svou akademickou kariéru jako vynikající biologové, aby pak během československé normalizace byli nuceni přežívat v nezáviděníhodných polooficiálních strukturách, zbaveni možnosti pracovat a učit. Nevzdali se, působili dál, a v r. 1990 se do akademického i veřejného života s plným nasazením vracejí. Větší část tohoto svazku tvoří dochovaná korespondence z let 1975–1990, která plasticky ilustruje duchovní zápasy a polemiky obou protagonistů. Dopisy jsou doplněny výborem článků z let po r. 1990. Pro lepší pochopení dobových souvislostí editoři proložili text vzpomínkami, samizdatovými články, životopisy a literárními odkazy.

Erste deutsche Buch­veröffentlichung von Zdeněk NeubauerAus dem Tschechischen von Kathrin JankaSieben Holzschnitte im Text und ein Original-Holzschnitt am Umschlag von Christian Thanhäuser

Dvacet esejů českého biologa a filozofa Zdeňka Neubauera přináší svěží a neotřelý pohled na přírodu i kulturu. Svět zde není vnímán očima tradiční přírodovědy jako výskytiště lhostejných a nesouvisejících objektů, jejichž existence je určována neměnnými přírodními zákony či náhodou. Neubauer chápe přírodu a s ní člověka jako propojený celek, jehož smysl se ukazuje velmi konkrétně v každé jednotlivé bytosti a její podobě. Podoby a tvary tak nejsou náhodné, vše živé v nich zjevuje své nitro, svou svébytnou interpretaci světa. Cesta z chladné objektivní reality zpět do přirozeného prostoru podob, tvarů, rozpoznávání a interpretace je pro člověka zároveň cestou domů, do světa, který můžeme společně sdílet a jehož povaha se v nás zrcadlí. Kniha navazuje na výbor O počátku, cestě a znamení časů vydaný nakladatelstvím Malvern v roce 2007.

Triptych Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší byl po staletí výkladů pevně spojen s výsostným mytickým příběhem evropské civilizace – stvořením světa, po otevření triptychu pak příběhem stvoření našich prarodičů Adama a Evy a osudu jejich potomků, lidstva, až k jejich zániku. Při četbě předkládaného textu jsme ovšem svědky dalšího napínavého příběhu: filosof a biolog Zdeněk Neubauer sestupuje od tradovaného chápání obrazu jako příběhu stvoření Adama a Evy a dalšího osudu lidstva do ještě hlubší genealogické vrstvy tohoto příběhu: ke stvoření mohutností, které prostupují celek stvoření, jež lze vyčíst z bible. Centrálním motivem triptychu se pak stává jedna z nich, vegetativní mohutnost stvořená třetího dne, příběh fysis (přírody), která teprve umožnila veškeré dění a lidskou historii. Neubauer vidí v obraze oslavu fysis jako bytostné součásti člověka, jako živoucí síly, která je ještě starší prarodičkou lidí, než byli Adam a Eva. Položení tohoto výkladu, propojení Boschova triptychu se soustředěným čtením bible, však není třeba nutně chápat jako popření hypotézy o prvních lidech a jejich historii. Oba příběhy – Adama a Evy i fysis – lze vnímat paralelně jako dvě linie téhož příběhu…

Jedním z hlavních témat biologa a filosofa Zdeňka Neubauera je zkoumání rozdílu mezi živými těly a tělesy, mezi přirozenou a předmětnou, ustavenou skutečností. Zatímco ustavenou skutečností se zabývá v knize Písmo, počet, pořadí v tomto drobném díle inspirovaném rozkvétáním ibišku se zabývá povstáváním a jevením přirozeného tvaru, který není utvářen ani skládán a je svým vlastním vznikem – tvarem sebeutváření. Projevem tohoto tvůrčího dění, výrazem plynulého vznikání ze sebe je tělesná PODOBA, jejíž proměny nelze spatřit (neboť podoba povstává časem, nikoliv v čase), přesto je lze zakusit.

Dopisy Zdeňka Neubauera Václavu Bendovi do vězení 1980 -1983.

Kniha zkoumá nová paradigmata v současné biologii a do hloubky se zabývá přínosem vědců jako jsou Richard Dawkins, Barbara McClintock, Adolf Portmann, D. Bohm, R. Sheldrake a G. Bateson. Posláním tohoto biologického exkursu našich úvah o problémech, které vyvstaly přírodním vědám v souvislosti s kybernetickou zkušeností, bylo ukázat, že požadavek radikální revoluce v biologickém myšlení není výstřelkem radikálů, přeceňujících význam některých okrajových jevů či nečekaných objevů, nýbrž že se jím, zcela v souladu se soudobým epistemologickým kontextem, ohlašují také v biologii - poslední pevnosti metafyzického mechanicismu - obdobné změny, které se již v ostatních oblastech lidské poznávací i tvůrčí praxe přirozeně prosazují a mění tak jak naše chápání skutečnosti, tak naše sebepochopení, aniž si to sami uvědomujeme.