En savoir plus sur le livre
Autorka Opožděných vzpomínek, narozená v roce 1930 do asimilované židovské rodiny, prožívá poklidný život v krásné Praze, který se však koncem třicátých let dramaticky mění. Nacistická okupace přináší rostoucí diskriminaci, ztrátu majetku a deportace do Terezína a Osvětimi. V jedné větě shrnuje svůj život: „Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti.“ Po přežití v extrémně obtížných podmínkách války se dostává do Východního Pruska, odkud je evakuována do SSSR. Zde ji adoptuje vojenský lékař, ale čeká ji život v nefunkční rodině, kde má suplovat „vlastní“ dceru. Následuje čtyřicet let v Sovětském svazu s novou identitou a starými vzpomínkami, které nikdo nechce slyšet. Autorka se vyrovnává s traumatem a skrývá své židovství, zatímco žije v bídě a strachu pod komunistickým režimem. Přesto prožívá soukromé štěstí s manželem a dětmi. Poutavě a věcně vypráví o třech tvářích 20. století a politických režimech, s obdivuhodnou vyrovnaností a bez sebelítosti, aby jednou její děti a vnuci – a možná i my – věděli.
Achat du livre
Opožděné vzpomínky, Evelina Merová
- Langue
- Année de publication
- 2009
- Reliure
- (souple)
Modes de paiement
Il manque plus que ton avis ici.
- Titre
- Opožděné vzpomínky
- Sous-titre
- Životopis, který se nevešel na jednu stránku
- Langue
- Tchèque
- Auteurs
- Evelina Merová
- Publié
- 2009
- Format
- souple
- Pages
- 155
- ISBN10
- 8087029526
- ISBN13
- 9788087029527
- Séries
- Mots clés
- Nonfiction, Thème historique, Histoire, Histoires vraies, Biographies, Littérature tchèque, Autobiographies et mémoires, Histoire militaire, Seconde Guerre mondiale, Juifs, Holocauste, Union Soviétique, Traumatisme, Camps de concentration, Auschwitz (camp de concentration), Femmes juives
- Évaluation
- 4,55 sur 5
- Description
- Autorka Opožděných vzpomínek, narozená v roce 1930 do asimilované židovské rodiny, prožívá poklidný život v krásné Praze, který se však koncem třicátých let dramaticky mění. Nacistická okupace přináší rostoucí diskriminaci, ztrátu majetku a deportace do Terezína a Osvětimi. V jedné větě shrnuje svůj život: „Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti.“ Po přežití v extrémně obtížných podmínkách války se dostává do Východního Pruska, odkud je evakuována do SSSR. Zde ji adoptuje vojenský lékař, ale čeká ji život v nefunkční rodině, kde má suplovat „vlastní“ dceru. Následuje čtyřicet let v Sovětském svazu s novou identitou a starými vzpomínkami, které nikdo nechce slyšet. Autorka se vyrovnává s traumatem a skrývá své židovství, zatímco žije v bídě a strachu pod komunistickým režimem. Přesto prožívá soukromé štěstí s manželem a dětmi. Poutavě a věcně vypráví o třech tvářích 20. století a politických režimech, s obdivuhodnou vyrovnaností a bez sebelítosti, aby jednou její děti a vnuci – a možná i my – věděli.