Chrliče Katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha Praha

Chrliče na katedrálách sloužily primárně k odvádění vody ze střech, avšak jejich detailní zpracování, i na místech těžko viditelných, ukazuje, že středověcí stavitelé vkládali do těchto prvků pečlivost a krásu, která měla sloužit větší oslavě Boha, nikoli jen ohromení diváků. Většina chrličů zobrazuje zvířata, bájné nestvůry a draky, někdy i lidské postavy. Architekti tvrdí, že gotika se od románského slohu odlišovala zaměřením na rostlinné a zvířecí motivy, často inspirované středověkými bestiáři. Historici umění a teologové upozorňují, že tyto bytosti často symbolizují démony či negativní vlastnosti, které byly vyhnány z chrámu. Prototypem chrličů se stal drak, který sužoval Rouen v 6. století a byl poražen svatým Romainem. Jeho části, které byly zvyklé chrlit oheň, zůstaly nedotčeny a byly umístěny na městské hradby. Odtud se chrliče dostaly na gotické katedrály, počínaje katedrálou v Lyonu v roce 1220 a později na Notre Dame v Paříži. Fotografie chrličů na pražské katedrále nám přibližují nejen legendu, ale i mistrovské stavební dílo našich předků, které si nelze zblízka prohlédnout. Funkčnost chrličů připomíná, že užitečné může být i krásné, což by mohlo inspirovat moderní architekty. Úvodní slovo Dominik kardinál Duka. Anglické, francouzské, německé a ruské resumé a souběžné názvy kapitol.