Není co závidět. Obyčejné životy v Severní Koreji

Co když jsou noční můry vykreslené Georgem Orwellem skutečné? Co kdybyste žili v zemi, kde byste mohli naladit pouze jedinou vládní stanici a kde by všechno bylo černobílé kromě rudých písmen propagandy? V takovém místě byste museli mít ve svém obývacím pokoji velký portrét presidenta a jiná než reprodukční sexualita by byla zakázaná. Špióni by zkoumali vaši tvář na politických shromážděních, aby zjistili, zda opravdu prožíváte to, co říkáte. Toto je realita Severní Koreje, kde komunistický režim od roku 1945 ovládá severní polovinu Korejského poloostrova. Novinářka Barbara Demicková ve své knize odhaluje nevídané skutečnosti ze života obyčejných lidí v této zemi. Sleduje osudy šesti jednotlivců, včetně tajně se scházejícího páru, idealistické lékařky a vzorné pracovnice továrny, která miluje Kim Ir-Sena víc než svou rodinu. Demicková strávila šest let pečlivou rekonstrukcí života v městě zapovězeném cizincům, přičemž využila rozhovory s uprchlíky a propašované fotografie. Kniha zachycuje chaos po smrti Kim Ir-Sena, nástup jeho syna Kim Čong-Ila a devastující hladomor, který zabil až dvacet procent populace. Na rozdíl od mnoha knih o jaderném zbrojení se tato zaměřuje na každodenní život obyčejných občanů. Kritici ji přirovnali k Hirošimě Johna Herseyho a Cestě Cormaca McCarthyho, a označili ji za přelomový příspěvek do sbírky titulů o totalitarismu.