Lovci mamutů

Na podkladě světově významných archeologických nálezů v českých zemích, zejména na Moravě, vyvolává autor formou románu pro mládež obraz naší přírody a života prvotně pospolné společnosti v době kamenné před dvaceti až třiceti tisíci lety. Tenkrát, kdy v našich lesích a močálovitých nížinách ještě žili mamuti, nosorožci, lvi, tygři šavlozubí a stáda sobů, byla z věstonického sídliště vypuzena tlupa diluviálních lovců vyzbrojených primitivními nástroji a zbraněmi z pazourků a dorozumívajících se více posuňky než souvislou řečí, za neustálých bojů s hladem, zimou, krutou přírodou a nepřáteli nachází tlupa na čas útulek v studených jeskyních Moravského krasu, odkud po zastávce v Předmostí u Přerova (na křižovatce cest pravěkých lidí) dospěje Polabím a Posázavím do konečného sídla na místech dnešní Libně. Její kulturní vzestup, patrný zvláště na hlavní postavě - hochu Kopčemovi - vyvrcholil tehdy vynálezem rozněcování ohně dřívky.