Útěk

Román Útěk je klíčovým dílem české vězeňské prózy, nyní poprvé vycházející v necenzurované podobě, doplněný o studie, které osvětlují Hejdovu vězeňskou zkušenost a historické kontexty. Jiří Hejda, odsouzený na doživotí v procesu s Miladou Horákovou, vypráví příběh útěku dvou vězňů, Blažka a Franty, z jedné z nejpřísněji střežených věznic komunistického Československa, z Leopoldova. Z jejich rozhovorů se skládá obraz vězeňského života padesátých let, zahrnující výslechy, převozy vězňů, ztrátu pojmu času, kruté životní podmínky, hlad, unavující práci, přežívání v samotkách, tresty a trýzeň návštěv. Přesto se objevuje touha po vědění, kulturní vyžití, vězeňský humor a vzájemná sounáležitost, která se vytváří v extrémních podmínkách. Hejda strávil v různých věznicích 12 let a při psaní románu čerpal nejen ze svých zkušeností, ale i z vyprávění spoluvězně, který uprchl z Leopoldova. Knihu začal psát v roce 1966 jako dobové svědectví, ale vyšla až v roce 1969 v cenzurované podobě. Nyní, po více než padesáti letech, je k dispozici v rekonstruované podobě, obohacená o studie zaměřené na vězeňství a vězeňskou literaturu.