Paramètres
- 140pages
- 5 heures de lecture
En savoir plus sur le livre
Každý z nás se někdy ocitne v situaci, která najednou znejistí vše, co dosud prožil, a před člověkem se rozevře neznámý svět. A právě v takových zlomových okamžicích nacházíme i hrdiny Balabánových povídek, Oldřicha trpícího chorobným strachem z ptáků, Editu opouštějící manžela a opuštěnou milencem, pacienty v protialkoholní léčebně a mnohé další. V těchto textech není žádná protivná spisovatelská ležérnost, se kterou se prostě píše o čemkoliv, v doufání, že autorův vzkaz čtenáři se nějak sám urodí z navršených slov. Ale taky v nich chybí stejně protivná přesymbolizovanost, která nabízí autorovo poselství už jaksi dopředu a dělá z postav a dějů jen strnulé alegorie. Lidé v Balabánových povídkách skutečně “chvíli žijí”, mluví spolu, ptají se a nepospíchají překotně ke katarzi, pozorni ke každodenním událostem a obrazům, z nichž se teprve mohou stát naléhavá znamení. Znamení, která pomohou rozpoznat, zda člověk ve svém osudu — byť alespoň na chvíli — skutečně žil.
Nous avons un total de du titreMožná, že odcházíme (2004 ).
Achat du livre
Možná, že odcházíme, Jan Balabán
- Langue
- Année de publication
- 2004
- product-detail.submit-box.info.binding
- (rigide),
- État du livre
- Abîmé
- Prix
- 2,26 €
Modes de paiement
Il manque plus que ton avis ici.
- Titre
- Možná, že odcházíme
- Langue
- Tchèque
- Auteurs
- Jan Balabán
- Éditeur
- Host
- Publié
- 2004
- Format
- rigide
- Pages
- 140
- ISBN10
- 8072941186
- ISBN13
- 9788072941186
- Séries
- Recueil
- Česká próza
- Mots clés
- Fiction, Littérature tchèque, Nouvelles, L'école, Roman social, République tchèque, Moravie, Magnesia Litera, Silésie
- Évaluation
- 4,1 sur 5
- Description
- Každý z nás se někdy ocitne v situaci, která najednou znejistí vše, co dosud prožil, a před člověkem se rozevře neznámý svět. A právě v takových zlomových okamžicích nacházíme i hrdiny Balabánových povídek, Oldřicha trpícího chorobným strachem z ptáků, Editu opouštějící manžela a opuštěnou milencem, pacienty v protialkoholní léčebně a mnohé další. V těchto textech není žádná protivná spisovatelská ležérnost, se kterou se prostě píše o čemkoliv, v doufání, že autorův vzkaz čtenáři se nějak sám urodí z navršených slov. Ale taky v nich chybí stejně protivná přesymbolizovanost, která nabízí autorovo poselství už jaksi dopředu a dělá z postav a dějů jen strnulé alegorie. Lidé v Balabánových povídkách skutečně “chvíli žijí”, mluví spolu, ptají se a nepospíchají překotně ke katarzi, pozorni ke každodenním událostem a obrazům, z nichž se teprve mohou stát naléhavá znamení. Znamení, která pomohou rozpoznat, zda člověk ve svém osudu — byť alespoň na chvíli — skutečně žil.