Manuál pro uklízečky

V roce 2015 vyšel ve Spojených státech výběr povídek Lucii Berlinové, která byla posmrtně označena za „nejlepší americkou spisovatelku, o které jste nikdy neslyšeli“. Od té doby byl Manuál pro uklízečky přeložen do třiceti jazyků a získal si srdce čtenářů i kritiků. Povídky, vznikající od šedesátých do devadesátých let 20. století, čerpají inspiraci z autorčina dětství v těžařských městech na americkém Západě, mládí v jihoamerickém Chile, tří ztroskotaných manželství, celoživotního boje s alkoholem a různých zaměstnání, kterými živila čtyři syny a věnovala se psaní. Berlinová je často přirovnávána k Raymondu Carverovi, Grace Paleyové či Alice Munroové, avšak její styl je jedinečný. S brutální upřímností a směsicí humoru a melancholie se zaměřuje na osamělé, ztracené duše v prostředí veřejných prádelen, protialkoholních léčeben a nefunkčních vztahů. Díky vyprávění dokáže životní prohry a existenciální krize přetavit v krásný a očistný zážitek, čímž skládá výjimečný a univerzální portrét lidského osudu.