Život C. G. Junga II. – K pramenům moudrosti (1918–1961)

Dosud nejrozsáhlejší životopis C. G. Junga odkrývá temné stránky jeho osobnosti a četná pochybení, včetně slabosti pro nacistickou ideologii a antisemitských postojů, které mohou souviset s jeho roztržkou s Freudem. Carl Gustav Jung (26. července 1875 – 6. června 1961) byl jedním z nejvýznamnějších myslitelů 20. století a badatelů vnitřního světa člověka. Jeho dílo je často nepochopeno, stejně jako on sám. Jung navazuje na gnostické a hermeneutické tradice evropského myšlení a vypracovává postupy enantiodromické amplifikační analýzy a syntézy, čímž dosahuje noetických vrcholů. Způsob, jakým analyzuje integraci a dezintegraci osobnosti, dynamiku psychické energie a životní dráhu člověka, je podnětný pro každého, kdo chápe, že osobnost nelze vystihnout pouze měřením jejích vlastností. Jung zkoumá osobnost zevnitř, odhaluje vztahy mezi personou a jástvím, různými úrovněmi vědomí a nevědomí, a mezi stínem a sebereflexí. Jeho analýza symbolu a jeho proměn je inspirativní pro široké spektrum oborů. V psychopatologii Jung zahájil přechod k humanistické psychiatrii a navrhuje metodu s kontrolovatelnými postupy pro subjektivní realitu. Je zakladatelem autentické psychologické cesty zkoumání psýché, která se vyhýbá redukcionismu i abstraktním modelům.