En savoir plus sur le livre
Literární předloha českého dramatického filmu z prostředí protialkoholní léčebny. Tu moudrost o vracejících se holubech vyslovuje v románu Ladislava Pecháčka ošetřovatel v protialkoholní léčebně, kterému pacienti říkají Tátamáma. Je to jedna z mnoha postav zalidňujících zvláštnísvět zdravotnického zařízení, v němž se octne náš netypický, výjimečný hrdina: Miloš Lexa se živí v občanském povolání jako topič; po maturitě sice odešel na vysokou školu, avšak studia nedokončil. Z neuspokojení a z nešťastné lásky propadl alkoholu. Podrobuje se léčení. Obraz léčby alkoholiků odpovídá skutečnosti. Vyléčených (tedy trvale zcela abstinujících) není tolik, aby to vyvolávalo velký optimismus. Nádherně to zobrazuje románová pasáž, v níž autor líčí Lexovo putování za některými bývalými "spolutrpiteli" z léčebny. Slzy smíchu často přecházejí v slzy lítosti nad údělem člověka. Ale nejen tahle kapitola, vlastně celý román svědčí o tom, že se Pecháčkovi podařilo dosáhnout něčeho mimořádného: Vytvořit rovnováhu mezi zábavným, humorným podáním a závažnou, otřesnou tematikou. A byla to někdy cesta na ostří nože!
Achat du livre
Dobří holubi se vracejí, Ladislav Pecháček
- Langue
- Année de publication
- 1985
- product-detail.submit-box.info.binding
- (rigide)
Modes de paiement
Il manque plus que ton avis ici.
- Langue
- Tchèque
- Auteurs
- Ladislav Pecháček
- Éditeur
- Melantrich
- Publié
- 1985
- Format
- rigide
- Séries
- Évaluation
- 4,1 sur 5
- Description
- Literární předloha českého dramatického filmu z prostředí protialkoholní léčebny. Tu moudrost o vracejících se holubech vyslovuje v románu Ladislava Pecháčka ošetřovatel v protialkoholní léčebně, kterému pacienti říkají Tátamáma. Je to jedna z mnoha postav zalidňujících zvláštnísvět zdravotnického zařízení, v němž se octne náš netypický, výjimečný hrdina: Miloš Lexa se živí v občanském povolání jako topič; po maturitě sice odešel na vysokou školu, avšak studia nedokončil. Z neuspokojení a z nešťastné lásky propadl alkoholu. Podrobuje se léčení. Obraz léčby alkoholiků odpovídá skutečnosti. Vyléčených (tedy trvale zcela abstinujících) není tolik, aby to vyvolávalo velký optimismus. Nádherně to zobrazuje románová pasáž, v níž autor líčí Lexovo putování za některými bývalými "spolutrpiteli" z léčebny. Slzy smíchu často přecházejí v slzy lítosti nad údělem člověka. Ale nejen tahle kapitola, vlastně celý román svědčí o tom, že se Pecháčkovi podařilo dosáhnout něčeho mimořádného: Vytvořit rovnováhu mezi zábavným, humorným podáním a závažnou, otřesnou tematikou. A byla to někdy cesta na ostří nože!