Sušírna

Text má v sobě ohromný potenciál poezie, možná víc ve složce psané prózou (tj. básnickou prózou) než ve složce veršové – ta nabývá intenzity nejvíce v básních Ohniště, Opánek, Divizny…). Autor dokáže udržet jednolitost sledu svých představ na výši. Obraz „sušírny“, ač jednoznačně – i použitým výrazivem (Baranář, dědina, ogaři, skřidle…) – spjatý s kopcovitým krajem kolem Olšavy, se mu stal „rámem“, do něhož se mu podařilo umístit „celý svět“ jeho snů, vzpomínek, představ a přání jít „za rubem, za tušením, za teplem“; k tomu si vypomáhá i organicky využitými odkazy na pohádky a mýty. Kvalitu textu podtrhuje také nápaditá hra se slovy, např. v básni č. 8 nebo v pasážích typu „břehů – hřebů“, „hlasy nářečí – hlasy nad řečí“, „čas hlasy neuhasí“, „květ růžovolící a růžovorubý“ atp. Část z výtěžku prodeje této knihy poputuje na výkup přirozeného bělokarpatského lesa Ščurnica (www.kosenka.cz/zachranles)