Větrná setba

"Větrná setba" byla charakterizována soudobou literární kritikou jako zdařilý pokus o typizaci generačních zážitků mladých lidí, jimž do závanu "stříbrného větru" doléhaly ohlasy válečných hrůz a frontového utrpení. Cesta za poznáním, prodírající se pubertálními zmatky šestnáctiletých a osmnáctiletých bytostí, rozštěpem skutečnosti a iluze, rodinnou vzpourou, milostným zklamáním, končívala tehdy nejednou tragikou bludného kruhu; a ti, co přežili, byli pak navždy poznamenáni pachem oné všivé doby. Románová prvotina autora. V žádném z pozdějších děl nevystupuje autobiografický základ tak do popředí jako v tomto prvním románu, zahajujícím plynulou řadu Řezáčovy umělecké tvorby.