Ústní tradice učení kašmírského šivaismu

En savoir plus sur le livre

Text se zaměřuje na původní nedvojnou nauku sebepoznání, související s tantrou, jak byla odhalena v 9. století v Kašmíru. Učení o naší božské podstatě a vědomí, zvané tantra, se doslovně překládá jako „to, co osvobozuje“. Původní sdělení není na Západě dostatečně známo a často je interpretováno povrchně. Setkávám se s různými nedorozuměními mezi hledajícími, kteří si například myslí, že nauka se nezaměřuje na srdce, nebo že učení o Sebe sama je omezeno na „mezeru dechu“. Proto plánujeme zveřejnit původní texty a ústní tradice mistrů. Nauka, známá jako átma-vičára, je základem tantrického učení. Bez poznání sebe sama nemohli žáci studovat, jak ukazuje příklad Ramany Mahárišiho. Tantra nabízí přístupy k odhalení božské podstaty Já a sjednocení s ní, což vede k prožitku svobody a blaženosti. Tato nauka byla předávána siddhy, které žily v Bohu. Chybné chápání, označované jako „kašmírský šivaismus“, ignoruje klíčové zaměření na vědomí. Vědomí, jako Duchovní Inteligentní Síla, se projevuje šakti, která oživuje nás jako součást absolutního vědomí. Naše duchovní škola se zaměřuje na átmavičáru, což je v souladu s původní tantrou, i když přistupuje k pomocným praxím jinak, zejména k hatha józe. První část přináší ústní podání od Swámího Lakshmanjoo, který se setkal s Ramanou Mahárišim a diskutoval s ním o nauce.