Máchorky

Když vyšly v roce 1964 Máchorky poprvé, setkaly se s příznivým ohlasem čtenářů i kritiky. Autorka ve svých „pohádkách naruby“ volně obměnila základní dějové plány klasických národních pohádek, vytvořila kontrastní charaktery k charakterům postav tradičních pohádkových příběhů a v duchu logiky nově vytvořeného děje formuluje i nové zakončení a tím i symbolické vyznění příběhů. Čtenáři se tak dostává do ruky soubor 27 povídek nabitých humorem. Není to však samoúčelné zaměření na lacinou zábavu. Každý příběh novým, neotřelým způsobem reaguje na lidské vlastnosti – ironizuje špatné, s porozuměním se usmívá lidským slabostem, vtipně navazuje na staré lidové moudrosti o vztahu dobra a zla. Ne vždy se setkáme s happyendem; komedie se někdy mění v tragédii – ale je to jen přirozené vyústění mezilidských vztahů – ať už jde o příběh Chaloupka s muří nožkou, Věrka a Nevěrka, či návod pro začínající filmové hvězdy Kterak si poříditi lva. K dobrému čtenářskému zážitku přispívá jistě i vynalézavá autorčina práce se slovní zásobou. K umocnění grotesknosti totiž vkládá do prostředí klasické pohádky zcela moderní mluvu, obohacenou o vlastní novotvary.