Kapitánská dcerka

Kapitánská dcerka je posledním velkým dílem Puškinovým. Veliký básník v něm postavil nesmrtelný pomník hrdinnému zápasu ruského lidu s nevolnictvím a slavnému vůdci lidového povstání, mužickému caru Jemeljanu Pugačevovi. Ústředními postavami románu je dvojice mladých lidí, šlechtický synek Petr Andrejevič Griněv a sirotek Máša Mironovová, jejíž rodiče se stali obětí lidové vzpoury. Základním konfliktem románu je rozpor mezi humánním založením mladého člověka a drastickými stránkami nevolnictví. O Puškinově názoru na lidový, protinevolnický boj svědčí nejen celé vylíčení vzpoury, ale především mohutná postava Pugačevova, který se v básníkově podání věrně shoduje s historickou skutečností.