Válka nemá ženskou tvář

Během druhé světové války bojovalo v řadách Rudé armády přibližně milión žen, jejichž příběhy zůstaly prakticky neznámé. Knižní prvotina pozdější laureátky Nobelovy ceny se zaměřuje na tyto ženy. Světlana Alexijevičová, tehdy třicetiletá, poprvé použila žánr, který ji proslavil, a sestavila text z autentických rozhovorů se svými hrdinkami. Autorka strávila čtyři roky cestováním po Sovětském svazu a hovořila se stovkami dobrovolnic, které se do armády přihlásily ve velmi mladém věku. Mozaika jejich vzpomínek ukazuje nehrdinskou stranu války, vypráví o špíně, zimě, hladu, sexuálním násilí, utrpení a smrti. Tato nepatetická a hluboce lidská výpověď vydává silné protiválečné svědectví. Kniha byla poprvé vydaná v Sovětském svazu v roce 1984, avšak byla cenzurována. Alexijevičová se k ní po osmnácti letech vrátila, přepracovala ji a doplnila o cenzurované části a nové materiály, včetně zápisu rozhovoru s cenzorem. V roce 2002 vyšla v nové, definitivní podobě a během patnácti let byla publikována ve 44 zemích, čímž se stala autorčiným nejúspěšnějším dílem.