Čardáš Klaunů

Ohnivé tempo čardáše je pro Edu Veselého inspirací, která mu umožňuje přistoupit k životu s nespoutanou radostí, s pocitem naplnit ho prudce pulzujícím rytmem, v němž převládá smysl pro zdůraznění latinského hesla "carpe diem". V osmi tematických oddílech autor doslova překypuje marnotratnými či gastronomickými požitky a s výrazem neodolatelného a šeptajícího pábitele zpřístupňuje běžné historky a příhody, jimž vzhledem k jejich úsměvnému zaměření dává výstižné pojmenovaní "chechtálie". Maďarský národní tanec prochází ve Veselého podání v drobných epizodách a ve veršovaných textech různými kreacemi a snad proto, že se o jeho náročné krokové variace často pokoušejí nejrůznější šaškové a klauni, není ve výsledném tvaru nouze o groteskní vyústění a pointu. Situační komika, vyjádřená jadrným a lidovým jazykem se záměrně krkolomným rýmem, tak dostává rozměr mnohdy fanfarónského lidového vyprávění, v němž se kromě základního humorného prvku střídají i dojemné okamžiky a lyrické záchvěvy.