En savoir plus sur le livre
Je to fascinující příběh. Vysoký důstojník SS Adolf Eichmann, pověřený uskutečněním obludného plánu vyhlazení židovského obyvatelstva na všech územích ovládaných hitlerovským Německem, patří k nejbizarnějším osobnostem 20. století. Nazval-li Dušan Hamšík Adolfa Hitlera „géniem průměrnosti“ pak Eichmann je „géniem nicotnosti“. Pilný úředník smrti, vzorný otec rodiny, poslušný, vlastního myšlení neschopný vykonavatel rozkazů. Zorganizoval trýznivou smrt milionů lidí, dospělých i dětí, byl na to patologicky hrdý, chvástal se, že i do pekla půjde spokojen, ale o pár let později, před soudem a na dohled od šibenice, sdělí světu, že vlastně ani není antisemitou, věří v Boha a nikdy se nechtěl věnovat zabíjení. Kráčíme-li krok za krokem stopami dramatického, ale současně i absurditou přeplněného života tohoto muže, užasneme nad tím, jak rozporuplné malosti může být člověk schopen.
Achat du livre
Půjdu do pekla spokojen, Roman Cílek
- Langue
- Année de publication
- 2015
- Reliure
- (rigide)
Modes de paiement
Il manque plus que ton avis ici.
- Titre
- Půjdu do pekla spokojen
- Sous-titre
- Adolf Eichmann: životní dráha masového vraha
- Langue
- Tchèque
- Auteurs
- Roman Cílek
- Éditeur
- Epocha (ČR)
- Publié
- 2015
- Format
- rigide
- Pages
- 150
- ISBN10
- 807425268X
- ISBN13
- 9788074252686
- Séries
- Mots clés
- Nonfiction, Thème historique, Histoire, Histoire militaire, Seconde Guerre mondiale, Juifs, Nazis, Tribunaux, procès judiciaires, Crimes de Guerre, Victimes du nazisme, Personnalité humaine
- Évaluation
- 4,45 sur 5
- Description
- Je to fascinující příběh. Vysoký důstojník SS Adolf Eichmann, pověřený uskutečněním obludného plánu vyhlazení židovského obyvatelstva na všech územích ovládaných hitlerovským Německem, patří k nejbizarnějším osobnostem 20. století. Nazval-li Dušan Hamšík Adolfa Hitlera „géniem průměrnosti“ pak Eichmann je „géniem nicotnosti“. Pilný úředník smrti, vzorný otec rodiny, poslušný, vlastního myšlení neschopný vykonavatel rozkazů. Zorganizoval trýznivou smrt milionů lidí, dospělých i dětí, byl na to patologicky hrdý, chvástal se, že i do pekla půjde spokojen, ale o pár let později, před soudem a na dohled od šibenice, sdělí světu, že vlastně ani není antisemitou, věří v Boha a nikdy se nechtěl věnovat zabíjení. Kráčíme-li krok za krokem stopami dramatického, ale současně i absurditou přeplněného života tohoto muže, užasneme nad tím, jak rozporuplné malosti může být člověk schopen.