En savoir plus sur le livre
Jean Améry (1912–1978), rakouský spisovatel a esejista, je známý svými úvahami o mučení a holocaustu, zejména ve sbírce Bez viny a bez trestu (1999), a také románem-esejem Karel Bovary, venkovský lékař (2007) a esejem O stárnutí (2008). Ve svém pojednání o sebevraždě se Améry vyhýbá tradičním psychologickým a sociologickým přístupům a zaměřuje se na dobrovolnou smrt, což považuje za myšlenku, která překračuje logiku života. Podle něj se k takovému činu uchylujeme v okamžiku nesnesitelnosti bytí, bez ohledu na jeho příčiny. Améry tvrdí, že sebevrahům by měla být přiznána stejná práva jako jiným menšinám, a zpochybňuje psychiatrické posuzování sebevrahů jako bláznů. Kromě principu naděje je nutné uznat i princip nicoty, který popírá veškerou naději. Autor se ptá, co společnosti vlastně zbývá po člověku, který se rozhodl pro sebevraždu, a proč ji považuje za nemoc, z níž je třeba se vyléčit. Améry vidí sebevraždu jako projev krajní svobody a existenciální osamělosti, odmítající lži. Čtenář může s autorem nesouhlasit, ale nemůže popřít jeho hledání pravdy a vnitřní opravdovost.
Achat du livre
Vztáhnout na sebe ruku, Jean Améry
- Langue
- Année de publication
- 2010
- product-detail.submit-box.info.binding
- (rigide)
Modes de paiement
Il manque plus que ton avis ici.
- Titre
- Vztáhnout na sebe ruku
- Langue
- Tchèque
- Auteurs
- Jean Améry
- Éditeur
- Prostor
- Publié
- 2010
- Format
- rigide
- ISBN10
- 8072602306
- ISBN13
- 9788072602308
- Séries
- Mots clés
- Nonfiction, Sciences sociales, Thème historique, Histoires vraies, Histoire, Thèmes psychologiques, Thématique philosophique, Philosophie, Psychologie, Presse d'opinion & Essais, Mort, Suicide, Littérature autrichienne
- Première publication
- 1976
- Titre original
- Hand an sich legen
- Évaluation
- 4,15 sur 5
- Description
- Jean Améry (1912–1978), rakouský spisovatel a esejista, je známý svými úvahami o mučení a holocaustu, zejména ve sbírce Bez viny a bez trestu (1999), a také románem-esejem Karel Bovary, venkovský lékař (2007) a esejem O stárnutí (2008). Ve svém pojednání o sebevraždě se Améry vyhýbá tradičním psychologickým a sociologickým přístupům a zaměřuje se na dobrovolnou smrt, což považuje za myšlenku, která překračuje logiku života. Podle něj se k takovému činu uchylujeme v okamžiku nesnesitelnosti bytí, bez ohledu na jeho příčiny. Améry tvrdí, že sebevrahům by měla být přiznána stejná práva jako jiným menšinám, a zpochybňuje psychiatrické posuzování sebevrahů jako bláznů. Kromě principu naděje je nutné uznat i princip nicoty, který popírá veškerou naději. Autor se ptá, co společnosti vlastně zbývá po člověku, který se rozhodl pro sebevraždu, a proč ji považuje za nemoc, z níž je třeba se vyléčit. Améry vidí sebevraždu jako projev krajní svobody a existenciální osamělosti, odmítající lži. Čtenář může s autorem nesouhlasit, ale nemůže popřít jeho hledání pravdy a vnitřní opravdovost.