Pravda a metoda I. Nárys filosofické hermeneutiky

Pojednání Pravda a metoda (1960) patří k zásadním dílům německé filosofie 20. století a významně přispívá k otázce humanitních věd. „Metoda“ v názvu naznačuje, že dílo vzniklo v kontextu 50. a 60. let, kdy se projevilo poválečné okouzlení technologií a víra v pokrok, což ovlivnilo novopozitivistické teorie vědy. Gadamerova rozprava o metodě vychází z odlišné tradice a obohacuje Heideggerovu myšlenku filosofické hermeneutiky. Zkoumá „hermeneutickou zkušenost“, dějiny a živé bytí v tradici, přičemž přenáší filologický výklad do filosofického myšlení. Největší přínos spočívá v spekulativním nároku, kdy na otázku rozumění odpovídá rozkrýváním jeho spekulativního rázu a důsledků pro hermeneutickou praxi. Zdůrazňuje časový odstup, popisuje hermeneutický kruh a hájí produktivitu před-rozumění a dialektiku předsudků. Vyzývá k nemetodickému rozumění a pravdě věcí, čímž se staví proti formalismu a představě svobody jako osvobození od tradice. Obhajuje rozumění jako výsledek dialekticko-spekulativní součinnosti, která se snaží vyjasnit smysl tradice a autority. Tváří v tvář napětí mezi metodou a pravdou se přimlouvá za návrat k hloubce filosofie, jejímž středem je hra s řečí, která se týká pravdivosti obsahů, jež nás oslovují.