Bookbot

Brány vnímání a Nebe a Peklo

En savoir plus sur le livre

Nejsem ovšem tak pošetilý, abych kladl na stejnou úroveň zkušenost získanou vlivem mezkalinu či jiné drogy, připravené nebo v budoucnu připravitelné, s poznáním konečného a nejvyššího smyslu lidského života: Osvícení, Blažené vize. Pouze se domnívám, že mezkalinový zážitek je přesně to, co katoličtí kněží označují jako „milost zdarma danou“, tedy milost nikoliv nezbytnou ke spáse, ale potenciálně nápomocnou, hodnou vděčného přijetí, je-li právě k mání. Umožňuje nám vystoupit z vyjetých kolejí běžného vnímání a uzřít na několik bezčasových hodin vnější i vnitřní svět, nikoliv, jak se jeví zvířeti, posedlému touhou po přežití, nebo člověku posedlému pojmy a slovy, ale jak se jeví přímo a nepodmíněně Veškeré mysli. Brány vnímání a Nebe a Peklo, dvě základní eseje Aldouse Huxleyho (1894–1963), které ač napsány v polovině 50. let 20. století, stojí u zrodu let 60. s jejich experimentálním hledáním nového, porušováním tabuizovaného a nerespektováním zakázaného. Staly se základními díly pro vědecký výzkum účinků halucinogenních drog (Timothy Leary, Richard Alpert, Stanislav Grof a mnoho dalších) a kultovním čtivem pro celou psychedelickou generaci – generaci hippies. První je záznamem účinků mezkalinu, který Huxley poprvé požil v roce 1953. Očistil své „brány vnímání“, překročil dualismus subjektu a objektu a zažil mystický stav mysli. V druhé eseji se zabývá podílem půstu, sebetrýznění a dlouhodobé odloučenosti na získání stejné zkušenosti. U nejrůznějších cest, po kterých se mystici, vizionáři a asketové všech věků přepravovali do Jiných světů, nachází společný výchozí bod, jímž je změna „vnitřního chemického prostředí“. Je zřejmé, že asketismus má dvojí motivaci. Jestliže muži a ženy trýzní svá těla, pak nikoli pouze proto, že doufají, že tímto způsobem odčiní své minulé hříchy a vyhnou se budoucímu potrestání. Empiricky a ze zpráv jiných asketů vědí, že tam, kam touží dospět, je přepraví půst a uzavřené prostředí. Jejich na sebe sama uvalený trest může být branou do ráje. (Ale může být... i branou do pekel.)

Achat du livre

Brány vnímání a Nebe a Peklo, Aldous Huxley

Langue
Année de publication
2026
Reliure
(rigide),
État du livre
Bon
Prix
9,49 €

Modes de paiement

Personne n'a encore évalué .Évaluer

Titre
Brány vnímání a Nebe a Peklo
Langue
Tchèque
Éditeur
Maťa
Publié
2026
Format
rigide
ISBN10
8072873229
ISBN13
9788072873227
Séries
Mots clés
Description
Nejsem ovšem tak pošetilý, abych kladl na stejnou úroveň zkušenost získanou vlivem mezkalinu či jiné drogy, připravené nebo v budoucnu připravitelné, s poznáním konečného a nejvyššího smyslu lidského života: Osvícení, Blažené vize. Pouze se domnívám, že mezkalinový zážitek je přesně to, co katoličtí kněží označují jako „milost zdarma danou“, tedy milost nikoliv nezbytnou ke spáse, ale potenciálně nápomocnou, hodnou vděčného přijetí, je-li právě k mání. Umožňuje nám vystoupit z vyjetých kolejí běžného vnímání a uzřít na několik bezčasových hodin vnější i vnitřní svět, nikoliv, jak se jeví zvířeti, posedlému touhou po přežití, nebo člověku posedlému pojmy a slovy, ale jak se jeví přímo a nepodmíněně Veškeré mysli. Brány vnímání a Nebe a Peklo, dvě základní eseje Aldouse Huxleyho (1894–1963), které ač napsány v polovině 50. let 20. století, stojí u zrodu let 60. s jejich experimentálním hledáním nového, porušováním tabuizovaného a nerespektováním zakázaného. Staly se základními díly pro vědecký výzkum účinků halucinogenních drog (Timothy Leary, Richard Alpert, Stanislav Grof a mnoho dalších) a kultovním čtivem pro celou psychedelickou generaci – generaci hippies. První je záznamem účinků mezkalinu, který Huxley poprvé požil v roce 1953. Očistil své „brány vnímání“, překročil dualismus subjektu a objektu a zažil mystický stav mysli. V druhé eseji se zabývá podílem půstu, sebetrýznění a dlouhodobé odloučenosti na získání stejné zkušenosti. U nejrůznějších cest, po kterých se mystici, vizionáři a asketové všech věků přepravovali do Jiných světů, nachází společný výchozí bod, jímž je změna „vnitřního chemického prostředí“. Je zřejmé, že asketismus má dvojí motivaci. Jestliže muži a ženy trýzní svá těla, pak nikoli pouze proto, že doufají, že tímto způsobem odčiní své minulé hříchy a vyhnou se budoucímu potrestání. Empiricky a ze zpráv jiných asketů vědí, že tam, kam touží dospět, je přepraví půst a uzavřené prostředí. Jejich na sebe sama uvalený trest může být branou do ráje. (Ale může být... i branou do pekel.)